Tak mě někdy napadá

Rodinné drama Stamperů je výborné po všech stránkách, ode mne bez připomínek.. Příběh dřevorubců zaslouží obrovskou poklonu i pochvalu, naladěno jsem měla ihned, pánové Henry Fonda a Paul Newman se o to postarali úchvatným způsobem, pak se mi ještě líbil nejmladší z bratrů Michael Sarrazin.. Ohromná dřina těžařů dřeva vyobrazena s takovou lehkostí a uvěřitelností, že mi spadla brada, něco takového se jen tak nevidí, každopádně stojí za pozornost tenhle polozapomenutý filmový klenot.. (12.02.2023)

Když se Joby pod vodou uchechtával, mně nebylo do smíchu ani trochu. Newmanovi se rozhodně zadařilo vtisknout filmu hodně důležitých atributů Keseyho nádherný knížky, byť kvůli tomu musel nutně odetnout hodně velký kus jejího základu, což jsem zpočátku nenesl dobře, klasickou čtenářskou zaujatost vůči filmu jsem ale nakonec zahodil a plně docenil, že Tak mě někdy napadá je na plátně funkčním celkem, který odráží velkou část podstaty předlohy. Klidně by ten film mohl vypadat úplně jinak, inspiraci čerpat z jiných rovin děje - Newman se vydal cestou autenticity, jiný by zas klidně mohl portrétovat spíš romantické pasáže a stvořit studii mladého rozervance, což bych osobně asi ocenil víc, přesto adresuju Newmanovi jeden velkej smekanec za to, že film podle knihy natočil chyře a s úctou a vyšlo mu to. "Sometimes I have a great notion..." (25.03.2014)

Pod tímhle neurčitým názvem se skrývá film, na kterém se dá dobře vysledovat, jak se mění přístup k filmové látce v rozdílném prostředí a v běhu času. Dnes by tentýž snímek patrně obsahoval ekologický apel. Záběry na vykácené kopce, ze kterých smutně trčí k nebi pahýly někdejších pyšných lesních velikánů, motorové pily a těžká technika, které dokonávají dílo zkázy na místě, kde ještě nedávno byla panenská příroda a neprostupný prales, to vše nahrává environmentálnímu pohledu a odsudku průmyslové civilizace. Ve filmu se sice obří kmeny řítí k zemi a z holin jde nepříjemný pocit, ale Paul Newman evidentně skládá hold tvrdé a nebezpečné chlapské práci dřevařů, která si vybírá krutou daň. Začátek 70. let zkrátka některé věci ještě nebral na zřetel. Evropská kinematografie by vykreslila partu dřevařů v nelichotivém světle jako sobecké stávkokazy, kteří narušují princip solidarity, kdežto americký snímek vyznívá jako obhajoba tradičního amerického individualismu, houževnatosti, cílevědomosti a schopnosti poprat se s nepřízní osudu. Film vedle toho, že se odehrává v pro americkou kinematografii značně netypickém prostředí, nabízí i špičkové herectví, chlapské charaktery a hvězdné obsazení. Celkový dojem: 80 %. (05.11.2014)

Chlapácký příběh o hrdosti, paličatosti, tragédii a smíření se v rodině. A taky o tom, jak dřevařina není žádná prdel. Zajímavá zápletka s nevraživostí a odborářskou stávkou, jedna velmi dramatická scéna uvíznutí pod kládou, pohodová country atmosféra a ještě jasný plus za outdoorový Oregon. ♪♫ (07.08.2022)

Přelet nad dřevařským hnízdem. Tvrdohlavá rodina Stamperů s mottem „Never give a inch“ a skálopevnými principy: pracovat, spát, jíst, souložit a táhnout to dál (u třetí a čtvrté položky jsou zvyklý, že to dostanou až pod nos). Jenže znáte to, ani se nemusí kácet les, aby létaly třísky dávných křivd.. Poutavě natočená tvrdá dřina, poctivě vytěžený Oregon kameramanem Richardem Moorem, jedna brilantně zrežírovaná scéna s neodvratným střetem zlehčujícího optimismu a tragédie a poněkud bizarní závěr, kdy starouš naposledy ukáže stávkujícím, co si o nich myslí.. Tento film nedoporučuje Josef Středula.. (10.02.2023)