Tak mě někdy napadá

Ohromující. Takový jsem měl pocit po skončení i z více scén, jejichž svědkem jsem tu byl. Filmy z pracovního prostředí se u mě celkem těší oblibě již déle a byť asi nejsem sám, komu u pár scén i bylo trochu líto nad tou hromadou pokácených stromů, beru tento snímek především jako velmi důstojnou poctu drvoštěpům a jejich fyzicky náročné práci, vyžadující enormní úsilí a nasazení, jaké zde sálá i z celé závěrečné sekvence. Dlouhé scény s autenticky ztvárněnou prací v lese či u vody braly dech, mohou se těšit velmi poutavému nasnímaní a nejsou to zdaleka jediné pasáže, díky nimž za to stojí tento film nabízející zároveň i velmi zdařilé drama několika lidí napříč generacemi, jež pojí tato práce či rodinné vztahy. Nesmírně mě překvapilo, jak zřejmě nejvypjatější a nejtragičtější příhoda z celého příběhu může zároveň přinést ty nejvtipnější momenty filmu, plné odzbrojujících dialogů a humoru uprostřed hraniční situace na pokraji smrti. Paul Newman je nejen úžasný v hlavní roli, v níž obstál po fyzické stránce výkonu stejně jako třeba v dokonalém ztvárnění pohnutých emocí v momentech dlouhodobého osamocení, ale současně se mu zadařilo celý film odtáhnout i režisérsky, aniž by mě v některé ze scén zanudil. Koho oslovili Velcí mluvkové Roberta Enrica, může z filmů ze stejného prostředí vyzkoušet i Tak mě někdy napadá (anebo obráceně :)). [90%] (31.01.2023)

Když se kácí les, létají třísky na všechny strany, to je (dávno) známá věc. Nikoliv „Foglarovi Hoši od Bobří řeky, ale Jiráskovo Proti všem“ zasazené do amerického Oregonu, kde klan místních dřevařů Stamperových vedený samorostem Henrym (živelný Henry Fonda) žije podle rodinného hesla „neustupuj ani o píď“. To (i) navzdory tomu, že to může být vykoupeno tím nejcenějším, tj. ztrátou (soukromého) života resp. životů. Snímku bez sebemenších pochyb dominuje Frajer (Luke) resp. P. Newman coby Henryho syn Hank, pokračující v otcových šlépějích. To jak za, tak i před kamerou. P.s. co se samotného konce týče SPOILER, neznám stylovějšího závěru. Henry Fonda (prostřednictvím P. Newmana) významně nastavuje (zdejším dřevařům) prostředníček a já následně zvedám oba (zdravé) palce. Takové snímky se již dnes netočí, stejně jako se nerodí takoví (zásadoví) chlapi (resp. je to druh téměř před vymřením). A je to jenom dobře, alespoň je co si připomínat. (12.12.2012)

Dvaja hereckí velikáni to roztočili v tejto rodinno-drevárskej dráme vo veľkom štýle. Na jednej strane odbory, ktoré vstúpili do štrajku a na strane druhej jedna rodina, ktorá nechce nič iné len pracovať a dodržať všetky svoje pracovné záväzky. Otázky morálky a etickej dilemy sú tu diskutované rozhodne do väčšej hĺbky akoby sa možno mohlo na prvý pohľad zdať, preto tu na pochopenie hlavnej pointy treba čítať aj medzi riadkami. Navyše k ústredným postavám som vďaka ich výnimočným predstaviteľom okamžite zaujal svoj postoj, ktorý sa počas celého filmu pekne vyvíjal a po emotívnej stránke naberal na intenzite. Záver bola už hotová balada, atmosferická emotívna lahôdka, ktorá z mysle len tak nezíde. Veľká spokojnosť. 80/100 (18.03.2016)

Citlivé uchopení literární klasiky, které se rozbíhá pozvolna a k postavám si musíte hledat cestu, ale s blížícím se závěrem vyprávění nabývá na emocionální intenzitě. Scénu utopení nezapomenete do konce svého života a závěrečné "fuck off" je takovou sladkou, ironickou třešničkou, kterou Paul Newman jenom stvrzuje svůj status frajera, se kterým se jenom málokdo mohl měřit. (30.12.2013)

"Pracujeme, jíme a souložíme - A to je všechno? - Jo, co by mělo bejt víc?" Osobně si nemyslím, že Newman chlapácký zásady, ideály a jakýsi smysl pro čest a povinnost výrazně glorifikuje, on je prostě představuje.  Jediný, co si tu úctu tady bez pochyb vysloužilo,  je "tvrdej chleba" amerických dřevařů, to je zjevné. Tak to je a ber nebo nech být.  Finální  "vítězství", ovšem spojené s destrukcí vlastně naprosto všeho je právě tou svou citovou protichůdností nefalšovanou  mrazivou filmovou zkušeností a nutno říct, že i velmi originální.  Vztyčený prostředníček Henryho Fondy a spokojenost Paula Newmana v de facto posledním záběru si budu opravdu dlouho pamatovat.   Hodně tvrdý film,  který pak rozhodně nelze doporučit zeleným aktivistům.  Ale tak to bylo, čili jak jsem už jednou řekl, ber nebo nech být. Čtyři hodně silný  kmeny... (29.01.2024)