Malé životní etudy

Osud zivotem zkouseneho muze (prvotridni vykon Jack Nicholson), kteremu stestena nepoda ani ruku se prevaluje na vlne neprijemnych situaci, cemuz nepomuze navsteva kulturne hudebni rodiny, ktere se z osobnic duvodu zrekl, i pres svuj velky muzikalni talent. Bizarni postavicky, pomaly dej, krome hlavniho hrdiny nevyrazni herci, depresivni mod od zacatku do konce, nezazivna kamera nebo rezie. 50% (29.12.2010)

Tak tuhle ukrutnou nudu nemoh zachránit ani Jack Nicholson. A kdyby v tom nehrál on, asi bych to velice rychle vypnul. Z celýho filmu mě pobavilo akorát to, když si v restauraci chce Jack Nicholson objednat toast, dál se tam našlo pár hezkejch záběrů a nakonec ještě nesmim zapomenout na finální scénu u benzínky, která byla taková všeříkající. Jinak mi strašně lezla na nervy Karen Black. Tu bych musel tak po 3 minutách kopnout do držky. (07.12.2012)

Velmi kvalitní a zajímavý výkon tehdy třiatřicetiletého Jackieho Nicholsona, který ač už zde dokazuje svoji hereckou extratřídu plnou variability, mě jako pianista nedokázal přesvědčit, snad v jiné dimenzi, v příběhu, který je primárně a bohužel i dost prvoplánovitě určen především intelektuálnímu divákovi.. Nicholson v roli "Bobbyho" Dupea, egoisty, dobrovolného vyděděnce a chronického "útěkáře před sebou samým" dokáže udržet moji pozornost svojí nezaměnitelností až do závěru filmu, kdy na mě ovšem scéna, v níž "pošle naivní a místy dost otravnou Rayette pro kávu", působí ve své pseudoefektnosti naprosto uměle a nedůstojně.. Za zmínku stojí také několik scén na hranici až oxymorónské absurdity, objednávání topinky v restauraci a konfrontace s arogantní a životem otlučenou číšnicí, až nehollywoodsky vykreslené typické americké "ve své hlouposti a nízkosti přemoudřelé" stopařky, Bobbyho malý Chopin či stolní tenis s Carlem, které ruku v ruce s Nicholsonem a kamerou Lászla Kovácse vytahují Malé životní etudy z vod průměrnosti.. (28.05.2013)

Klasika, která v mých očích asi až příliš zastarala hlavně co se vizuální stránky a tempa týče. Na jednu stranu je to úplně ukázkový příklad filmu tehdejší nové vlny Hollywoodu, ale režie mi dnes přijde až příliš usedlá a nenabízí takové podivnosti jakými umí obohatit své snímky třeba takový Werner Herzog (ježiš, jak moc jsem si vzpomněl na jeho Stroszeka). Ale pokud se řadíte mezi fanoušky Jacka Nicholsona, tak vás tady samozřejmě nic nezklame, protože v Malých životních otudách je v té nejlepší herecké poloze jak ho máme všichni rádi. 60 % (05.06.2015)

Prvoplánově těžký intelektuální příběh, jenž jen občas nechává diváka odreagovat občasnými humornými místy. Komplexní portrét nepopsatelné osobnosti, podivínského, vždy nespokojeného, hledání odmítajícího, přesto stále a navždy hledajícího člověka, který neví, co chce, a vůbec se v sobě nevyzná. Tak, jak se pak v něm máme vyznat my? Nemohu si pomoci, ale tato postava mi připadla až nesmyslně nestálá. Myslím si, že mnohé její činy, především ten poslední, byly do filmu inplantovány jen kvůli troše toho výsledného efektu. Jack Nicholson podal bezchybný výkon, rád bych však věděl, proč měla být jeho nenastavší kariéra tak slibná? Jako klavírista mě tedy zatím nepřesvědčil. Nepochválit pak umělecky dokonalou kameru by byl snad i hřích. (28.12.2004)