Jako nepoddajný plevel

Nachmelená nálada. Barová balada duší, bludiček dnů a nocí, s nimiž se houpe, zatraceně vratce země točí. Hastrmani, trhani vrávoravé chůze z hostince SVĚT. Žádní světci, svědci podsvětí, co zakusili okrajových částí, okoraného ovzduší, tvrdých kůrek chleba. Nepřizpůsobiví paňáci, nasáklá těla. Mouchy člověčí. Tekutý mo/u/r v "zelené zahradě" společnosti. (01.10.2019)

V soutěži o nejstupidnější televizní kanál našly Nova s kolegyní Cinemou nečekaného soupeře v programu TV Barrandov. Tomu se totiž povedlo zařadit první reklamu již po deseti minutách u přes dvě hodiny dlouhého filmu. Gratulujeme a držíme palce do dalšího kola, v němž by třeba mohl zkusit zařadit reklamní blok doprostřed závěrečných titulků. K filmu samotnému; herecká symfonie Jacka s Meryl. Jen věty mohly být kratší. Anebo - což takhle u sestavování vysílacího programu trochu přemýšlet? Ne moc, opravdu jen trošku. Ale nepochybuji o tom, že třicetiprocentní Noha 22 byla jako předskokan naprosto nezbytná... (28.10.2011)

"Je to moc hezkej pokoj a jde se po ránu slunce". No prostě další nepřekonatelnej film s Jackem Nicholsnem, který tu spolu s Maryl Streepovou hrají lidské trosky. Oba jsou bezdomovci, kteří už dříve zdratili hodnoty a snaží se je získat zpět. Jenže věci nejdou vrátit zpět. Velmi silný psyhologický film a velká škoda, že ho vidělo tak málo lidí. (03.07.2012)

Udělat z Jacka a z Meryl bezdomovce, to je jako udělat z Trojana dementního Václava. Zatímco na Václavovi mi ale celou dobu nejvíc vadila právě volba představitele hlavního hrdiny, tady mi toho vadilo mnohem víc. Jestli jsem to pochopil dobře, tak Jackův bezdomovec strávil na tom malým městě hezky dlouhou dobu. Z filmu to ale vypadalo, že je všude div ne poprvé. Jako by jeho život nenavazoval na včerejšek. Organizoval kopání hrobů na hřbitově, kámošovi to ale oznamoval jako novinku, když mu nabízel práci. Na hřbitově pak po 22 letech poprvé navštívil hrob svého syna. Při cestě zpátky z práce kamarádovi ukazuje na dům, který mu kdysi patřil - to kolem něj nikdy předtím spolu nejeli? Navíc do něj má už brzy po všech těch letech vstoupit... Když jde partička bezdomovců - pobudů - do hospody - seznamují se s majitelem - opět asi není na co navázat. Přitom je hospoda asi jen kousek od kostela, do kterého se chodívají pravidelně najíst, a kde se setkávají - první filmové setkání Jacka s Meryl - partnerů, kteří spolu mluví, jako by je od posledního společného setkání dělilo sotva pár hodin. A tahle hrozná chyba se vlastně v různých obměnách opakuje neustále dokola. Ale nesmyslů tady bylo víc, nechce se mi je vypočítávat. Celý to po mně úplně steklo - když se vrátí domů, když čte rodině starej dopis od dcery, když je napadnou maloměšťáci s baseballkama, když mu umře kamarád, přítelkyně...nic jsem necítil. :((( Řekl bych, že jediný, co se mi na tomhle filmu líbilo, je jeho název. (26.12.2014)

Melancholický příběh o dvojici alkoholiků, který na mě působí jako asi jako člověk s dvěma tvářemi. Z jedné tváře jako by vyplývalo nutkání diváka se nad sebou zamýšlet a druhá tvář působící jaksi opačně. Chladně, nestranně, zkrátka bez dojmu. Z celkového pohledu má však u mě film to pozitivum, že ačkoliv se jedná o loudavou životní etudu, která se nikam nesune, tak děj skoro vůbec nenudí, čehož si cením. Samozřejmě má na tom zásadní podíl jedinečné herectví mimořádných osobností (Nicholson, Streepová) a pochmurné flashbacky. Není to film pro každého a pro diváka, který celý film prozívá mám pochopení. Přesto si myslím, že má co nabídnout. 75% (18.02.2012)