Dívka a moře

Klasický životopis, tentokrát pod hlavičkou Disney, takže divák ví, jaké bude nejen tempo ale celková nálada. Příběh první ženy, která přeplavala La Manche, je dostatečně silný ale toto zpracování není ničím výjimečné oproti x dalších podobně laděných příběhů a jako film to hodně připomíná nedávnou Nyad, která se mohla opřít o silnější herecké výkony. Neurazí, nenadchne. (04.08.2024)

„Když to dokáže, zapíšete se do dějin. Jako muž, který to nepřeplaval. A ani neodtrénoval.“ Právě odpor mužské společnosti tady hraje podstatnou roli, protože s ženami se tehdy ve sportu zkrátka nepočítalo. Trudy Ederle tak nebojuje pouze se soupeřkami v plaveckém bazénu a následně s rozbouřenými vlnami mezi Calais a Doverem, ale i s hlavouny ze sportovního prostředí, zhrzenými trenéry a částečně i s členy vlastní rodiny. Každopádně se nám tu s těmi dálkovými plavkyněmi roztrhl (dobře, jen hodně malý) pytel, protože loni se coby první člověk na světě pokusila přeplavat z Kuby na Floridu bez přestávky a bez klece proti žralokům zabejčená Annette Bening, respektive kdysi dávno to nevyšlo, a tak se na stará kolena rozhodla nemožnou výzvu zopakovat. Nejenže si oproti Trudyinu „uzoučkému“ Lamanšskému průlivu ukousla 160 kilometrů neklidných vod, ale uchopení rekordu plavkyně a spisovatelky Diany Nyad mě jednoduše zaujalo víc. Možná proto, že… že Disney. Prostě to má tu všudypřítomnou medovou náladu, je to uchopené a natočené hrozně bezpečně, šablonovitě, opatrně, bez skutečného konfliktu, holt aby se to líbilo celé rodině. Ostatně Joachim Rønning je docela rutinér, ani jeho „podobné“ drama Kon-Tiki nepřineslo žádné ostré hrany, žádnou psychologii nebo skutečně zapamatovatelnou scénu. Navíc je tam pár „úprav“ v zájmu dramatizace, třeba druhý pokus rozhodně nenásledoval jen pár dní po prvním, ale na anglické pobřeží Trudy srdnatě plavala až po roce. Disney ždíme, ale proč ne, jen čtyři hvězdy prostě nedám… (18.08.2024)

Ano, ano, ano! Mám slzy v očích a obrovský respekt! Toto byl středověk plavání přes Kanál La Manche! Plavci do vody podali kuřecí stehna, zkušených trenérů bylo minimum, teprve začínali chápat, jak má vypadat trasa přez Kanál, podpora v noci byla nízká a tehdejší plavecké brýle by si dnes nedal na tvář ani začátečník. Nicméně mnohé věci platí i dnes. Plavec je ve vodě sám, nikdo se ho nesmí dotknout, když potká medúzové pole, nemá jinou možnost, než ho přesprintovat (a křičet při tom), ideální trasa je podobně esovitá jako ta, která se na okamžik objeví na mapě. Trudy Ederle zvládla trasu za 14 hodin a 34 minut, což byl na tu dobu, tehdejší znalosti a možnosti tréningu naprosto úžasný čas (Slovenka Soňa Rebrová plavala loni v září Kanál za 13 hodin a 43 minut - za současné moderní podpory, moderních znalostech a při teplotě ne 13, ale 19 °C). Young Woman and the Sea není dokument, přesto obsahuje poměrně málo dramatického vylepšení a velmi realisticky ukazuje, jak to mohlo před 98 lety doopravdy být. ■ Osobní poznámka: Mám sen přeplavat Kanál. Vlastně na to už několik let zvolna trénuju (letos jsem přežil v kuse na otevřené vodě 10,5 hodiny a 20 km). Možná i proto hodnotím maximem. Od okamžiku, kdy skočila pomazaná vazelínou do vody, jsem plaval v tom moři s ní. ■ Tento film doporučuji víc, než Nyad! (20.07.2024)

Miluju tyhle filmy, sportovní a zároveň o překonávání "nepřekonatelných" překážek, a hlavně, když jsou podle skutečných událostí... Jen nechápu, proč tak geniální film nešel u nás do kin! Ale nevadí, alespoň jsem neprobulel půlku kina... Tneto film je asi to nejlepší co v daném žánru vzniklo, je úžasně natočený, má to spád, i když víme jak to dopadne, je to velmi napínavé - a Daisy Ridley tuto roli zvládla fantasticky a dokázala, že není jen ozdoba ve Star Wars.. Pro mě horký favorit na Oscarové nominace, ne-li přímo Oscara za nejlepší film a hlavní herečku (počkáme, co Gladiátor II).. Každopádně na filmu i neuvěřitelném příběhu je dokonalé v podstatě všechno.. Trudy rulez.. Viděno na Disney+ ... 100% (19.07.2024)

Čeští distributoři by se měli poučit. Původně jsem podle názvu myslel, že se jedná o tento film. "Based on true story" mám vždycky rád, zvlášť když jde o příběh nějaké jedinečné osobnosti, která se nebála posunout hranice, i když jí v tom bránily konvence i závistivci. Ostatně to platí i o tom druhém filmu. Každopádně Gertrude „Trudy“ Ederle si už zatraceně dlouho o zfilmování říkala a divím se, že se takový film objevil až nyní, skoro 21 let od její smrti. Daisy Ridleyová ji zahrála skvěle, jak mimikou a odhodláním na všech etapách onoho legendárního výkonu, tak nebojácným duchem své doby. Pozvolná a sebejistá režie Joachima Rønninga dává prostor pro předání té správné emoce a zasloužené hrdosti vůči hlavní hrdince a produkující veterán Jerry Bruckheimer zase dovoluje divákovi zprostředkovat rozmáchlé mořské scény, které si tenhle příběh rozhodně zaslouží. Jen mi nějak chyběl trošku více osobní závěr, který by dal divákovi šanci vhlédnout do duše slavné plavkyně. Její sláva zůstane zaslouženě věčná, to každý asi víme, ale co se jí honilo hlavou, když se zrovna nepromenádovala hlavní třídou, jak na svůj životní výkon pohlížela v ústraní, jsem se nedozvěděl (knihu jsem nečetl). Chybělo prostě rozvinutí jejího vnitřního konfliktu (včetně toho zásadního, když jí Wolffe sabotoval její první pokus). Každopádně filmové překvapení roku a patrně nový přírůstek do top 10ky nejlepších sportovních filmů vedle Rivalů, La Mans '66 nebo skvěle odlehčených Náhradníků. (23.07.2024)