Dívka a moře

Natolik mě to vtáhlo a ponořilo, že ani nechápu kde ten film nabral přes dvě hodiny stopáže. Prostě to dějově jelo jak po másle - rodina, plavání, odhodlání, sportovní sen a jeho realizace. Jasně, srozumitelně a přímočaře. Největším záporákem je tu doba a její všeobecně přijímaný sociální konstrukt o chování žen, z našeho dnešní pohledu samozřejmě diskriminace a nejen ve sportovním prostředí, personifikovaně pak sportovní kádři, zhrzení trenéři a zprvu i nedůvěřiví mužští příbuzní hlavní hrdinky. Vizuálně podmanivé zobrazení dobového prostředí i plaveckého boje v rozbouřených vlnách, vtipně zvolená dobová hudba, podmanivý soundtrack a přesné herecké výkony, to jsou velké plusy tohoto filmu. Drobná ale tu jsou, ubrala bych mírně na závěrečném patosu a možná lehce přitlačila na pilu v psychologii Trudy. V této oblasti se tvůrci evidentně snažili vyhnout jakékoliv fabulaci, hrdinka je tak pro diváka po celou dobu záhadou, jediné co s jistotou víme, že má velmi intenzivní citové napojení na sestru, že v rámci realizace svých sportovních snů dokáže odpálkovat a odsunout na druhou kolej prakticky kohokoliv, včetně svého života. Subjektivně je to pro mě určitě víc jak 80%! (22.07.2024)

Film mě okamžitě vtáhl dobovou atmosférou. Výprava a kostýmy zaslouží Oskara! Příběh sám je působivý oběma liniemi - bojem dívky za uskutečnění snu a tehdejším společenským nastavením, pro které by dnes používané sousloví genderová nekorektnost znělo jako nepatřičný eufemismus. Neakceptování žen sportovkyň, dokonce popírání jejich výsledků, z mnoha scén přímo křičí. Oba tyto motivy, ačkoli dobře vygradované, jsou také slabým článkem filmu. Už je vnímáme jako ohraná klišé, takže ani hrdince moc fandit nemusíme, víme, jak to dopadne. Přesto vidím snímek v nominacích na nejvyšší filmové ceny. Nejen za vizuál, ale i za herecké výkony ve vedlejších rolích. Němka Jeanette Hain byla do role matky obsazena jistě proto, že rodina hlavní hrdinky pocházela z Německa. Tvůrci možná netušili, že právě ona svou roli tak bravurně zahraje. Podle mě nejvýraznější postava celého filmu. Ona nemusí mluvit. Její držení těla, fyziognomie, mimika... to vše je tak autentické a silné, že jen těžko hledám, kdo by se jí ve filmu vyrovnal. Samotná Trudy je ve svém snažení o dost méně výrazná než její setra v podání Tildy Cobham-Hervey. Rovněž velitel lodi (Stephen Graham) se mi moc líbil. Mezinárodní obsazení filmu opravdu sedlo. Vysoko hodnotím i zvuk a hudbu. Řemeslně dokonalé. (06.09.2024)

Když máte super herce (včetně samotného castingu, kdy jsou si představitelky členek jedné rodiny  vážně trochu podobné), krásnou výpravu a kameru, epickou (byť zapomenutelnou) hudbu a režiséra, jenž má už několik zkušeností s natáčením na moři, NĚCO vám z toho nakonec vyleze. Škoda, že do téhle party nezapadl i scenárista. Přeplavba kanálu La Manche byla totiž nesmírně atraktivní i ve své skutečné podobě a nepotřebovala předělávat na vymyšlené, polopatické a poněkud nablblé panoptikum kýče. Útěk z lodi, medúzy, zlotřilý trenér, instantní druhý pokus, opakované odhazování brýlí, osamocení v mlze a nezbytné ohně na pobřeží, protože SILNÁ ŽENA a LIDSKÁ SOUNÁLEŽITOST - díky, příště radši více příběhu i péče o charaktery a méně hloupé podbízivosti. (12.09.2024)

Film je plný feministických narážok, neuvidíte snáď jedinú scénu v ktorej by muž verbálne neubližoval nejakej žene. Tieto propagandy (feminizmus, LGBT a BLM) v každom druhom filme mi už lezú hore krkom, ale to čo ma vytočilo najviac je tá historická nepresnosť. Na olympiáde v Paríži 1924 americké plavkyne valcovali. Z 13 možných medajlí získali 10. Po návrate boli oslavované. Čo vidíme vo filme? Jeden bronz pre Ederle. Totálny prepadák amerických plavkýň a hanba na 100 rokov. Prečo to vidíme? Trebalo predsa dať niečo tým zlým mužom za vinu. Nemohli pred pretekmi trénovať, a tomu sa museli prispôsobiť aj výsledky, ktoré nesedia s realitou. Čo sme mali vidieť? V pretekoch na 400m získa bronz. Že v skutočnosti pred ňou skončili ďalšie 2 Američanky Martha Norelius a Helen Wainwright zamlčia. Striebro berie vymyslená Austrálčanka, pričom austrálska plavkyňa na tej olympiáde nebola žiadna. Ako víťazku dajú Britku Sybil Bauer. Sybil Bauer získala na tej istej olympiáde zlato na 100m znak a je to predstavte si Američanka. Potom vidíme preteky, v ktorých skončí mimo stupňa víťazov. Ide pravdepodobne o preteky 100m v.sp., v ktorých brala v skutočnosti bronz a pred ňou skončili zas dve Američanky Ethel Lackie a Mariechen Wehselau. Okrem dvoch bronzov brala ešte zlato v ženskej štafete, ale o tom nie je vo filme ani zmienka. Je to totálna neúcta voči tým spomenutým ženám. Podobným spôsobom je sfalšovaná história aj čo sa týka prekonania La Manche. Jej prvý pokus bol naozaj odsabotovaný, ale nebolo tam žiadne otrávenie čajom, akurát ju vytiahli z vody proti jej vôli. Jej druhý pokus neprišiel o pár hodín po skoku z okna lode (kristepanenanebi!!!). Vrátila sa tam o rok a dala to. Azda tá realita nebola dosť hrdinská a uznaniahodná? S podobnou tematikou odporúčam oveľa lepší film Nyad. (30.07.2024)

Nádherný příběh o Trudy, která jako první žena přeplavala Lamanšský průliv. Ne, nečekal jsem, že to bude tak strhující, a že ty více jak 2 hodiny utečou jako voda. To odhodlání bylo ve filmu tak perfektně ztvárněno, že nemám slov. Ano, nevyhneme se opravdu velké dávce patosu, ale na mě to samozřejmě maximálně fungovalo. Důležité je také si stále připomínat, že lidská práva nepadají z nebe, konkrétně tady ta ženská. Šílený, když to člověk takhle vidí. O to víc je příběh Trudy fascinující a hrdinský. Já sázím plný počet! (22.07.2024)