Prvotní strach

Prvotní strach jsem pocítil já, když moje oko v programu zavadilo o film s Ríšou a Edou. Všechny obavy ale rozcupovalo jedno z nejlépe natočených soudních dramat, co jsem kdy viděl. Je pravdou, že největší plusové body naskočily především díky vynikajícímu finiši a závěru, v tomhle si Hoblitův film ničím nezadá s průběhem každého průměrného pelešení. Ale povedený závěr patří jak k dobrému filmu, tak i k dobrému milování, takže není důvod křivdit ani Hoblitovi, ani slečně vedle vás. (30.04.2012)

Ilúziu o nevyhnutnosti zastupovania obhajcom v prípade súdneho procesu vytvoril mocenský systém. Rovnaký systém, ktorého záujmy obhajujú advokáti vlastníkov a hráčov filmového priemyslu, prináša do kín filmy, utvrdzujúce divákov o potrebe presne takéhoto fungovania súdnictva. Vďaka nemu dobrý a dostatočne drahý advokát zvíťazí vždy. Stačí mať tie správne precedensy, špicľovské zázemie a výrečnosť! Prvotný strach prináša atraktívny príbeh, kde sa zmiešavajú otázky advokátskej cti, vzťahové problémy s otázkou duševne chorých páchateľov. Je postavený na šikovnom hereckom výkone obvineného v kontraste so sivo nezaujímavými (avšak potrebnými!) advokátmi, sudcami a prokurátormi. Prekvapivé vyústenie smeruje k interesantnej poučke: "Nikomu never! Ani sebe samému.". Systém predražených ohýbačov paragrafov, umožňujúci vždy iný výklad zdanlivo jednoznačného pravidla však ostáva nespochybnený. Dôkazom toho je vo filme vyvolaná debata právnikov o tom, že v priebehu procesu nie je možné meniť raz začatý smer obhajoby. Ani v prípade, ak je to žiadúce, pretože sa v priebehu procesu objavili nové dôkazy. Mašinéria pravidiel vedenia súdneho pojednávania nepustí - je možné robiť kadejaké iné lotroviny (ako sa aj v priebehu procesu ukáže), ale toto v žiadnom prípade nie! Rezultát: dejovo pozerateľná súdnička nespochybňujúca systém. (03.04.2014)

Možná i lehce nadprůměrná míšenina právnického a psychologického thrilleru, pochopitelně jako vždy s naprosto zkresleným, ale alespoň nějak "přitažlivým" obrazem amerického právnického systému. Všechnu pozornost na sebe zákonitě strhává výborný Edward Norton, který stejně jako ve Score dokázal, že je v současnosti jedním z mála "mladých " herců, jimž je možno svěřit postavu dvou tváří, aby z toho bylo něco kloudného. (12.02.2005)

Musel jsem to vidět, díky mému oblíbenému Edwardu Nortonovi. A musím říct, že mě zase nezklamal, i když mi připomínal toho ještě hodného klučinu z Kultu hákového kříže. Richarda Gereho znám jen z romantických komedií a nějak se mi tam nehodil. Radši jsem hltal Nortona. Zdejší brutalita mě ani nezaskočila a to se docela divím. Ale o to nejde, jde o to. Že svět zase může vidět další perfektní thriller s stejně perfektním Edwadem. (09.05.2004)

„I speak. You do not speak. Your job is to just sit there and look innocent.“ Hoblitův chytrý thriller ze soudního prostředí, v němž si chameleon Norton systematicky lepí na svůj dlouhý jazyk sebevědomou právnickou mouchu v drahém obleku. Právě herecké výkony jsou prvek, o který se Primal Fear může opřít a dokonce i u mě ne zrovna dvakrát oblíbení F.McDormand, či seladónek Gere skvěle zapadli do rámce svých rolí. A Edward Norton? To, že před svým debutem spláchl na konkurzu 2100 uchazečů, připravil se na budoucí roli Hulka a v titulcích byl uveden až někde na šestém místě, nepotřebuje dalšího komentáře. (07.06.2010)