Ratatouille

Když nastala scéna, ve které si kritik přes dlabanec klade do úst sousto ratatouille a skrze chuťové pohárky ho vcucne tunel vzpomínek do dětství, kdy ho tím stejným a stejně lahodným krmila maminka, uvědomila jsem si, že se mnou tenhle úžasný animák udělal totéž ... byla jsem zas na chvilku malá holka. (14.10.2007)

Na to, jak nezvyklou dějovou premisu si Pinkava vybral, je nakonec Ratatouille až překvapivě předvídatelnou podívanou. Efektní, dostatečně zábavnou a pixarovsky vypilovanou, ale přece jen jasně dopředu danou. Hodně tak zachraňuje romantické prostředí Paříže, příjemná kuchyně plná roztodivných pokrmů a také Anton Ego jako temný restaurační přízrak dělající z každého svého monologu vrcholně napínavou momentku. Když ale porovnám s takovými Auty, které se mohly ve schématičnosti ztratit daleko snadněji, mírné zklamání z Remyho cesty za chutěmi a vůněmi cítím. 70% (30.01.2008)

We´ll always have Paris...and cuisine. Ráda vařím, miluji zem žabožroutů a už od chvíle, co mi návštěva rozšlápla křečka, jsem čekala, až do mého srdce vstoupí další myšovité stvoření. Stalo se tak včera. Zpočátku musel Remy odolávat mé animákové antipatii, ale po patnácti minutách mě začal tahat za lokny stejně jako hlavního lidského nehrdinu a cloumat se mnou od sporáku do kanálu. Přesto jediným důvodem, proč Ratatouille (které mi ještě v létě nechutnalo), téměř vystrčilo dosud nejmilejší Úžasňákovi z pole position, je Anton Ego, kritik, jehož naostřené pero má za sebou krvavější stopu než Uma Thurman. Mám nebezpečnou slabost pro duchaplné cyniky, kteří tajou před mýma očima. (12.10.2007)

Mít Brada Birda za svého šéfa musí být doslova peklo, neboť jeho pedantský cit pro každičký detail je skutečně úctyhodný. Škoda, že si však tolik nevyhrál s příběhem jinak líbezného animáku. Co mě však nejvíc vyděsilo, byla představa, že bych měl někdy skončit jako věhlasný a zatrpklý kritik Anton Ego. To radši rychle od kulturní nebo jakékoliv kritiky ruce pryč. (01.10.2007)

"Nová vec potrebuje priateľov." Rozkošná a silná pixarovka, spolu s Toy Story 2 asi moja najobľúbenejšia. Prichádza s niekoľkými scénami, ktoré vás zrejme doslova rozrehocú ("Čo to ješ?" - "Hm, vlastne ani neviem." alebo pasáž, v ktorej pracovník hygieny vstúpi do kuchyne a vtom...) a čarokrásnou atmosférou Paríža, ktorú si zamilujete. K tomu skvelé jedlá, výborné postavy (od krysích až po ľudské), vtipné dialógy a tradične nadpriemerne podané pixarovské ponaučenie. Vtipné, kúzelné, rozkošné – a Egov strhujúci záverečný preslov, ktorý môžeme aplikovať na mnohé časti našich životov, je asi jednou z najlepších scén, aké Pixar vymyslel. Výborný je i flashback do jeho detstva. Čaro tkvie v maličkostiach. Kino Považan NMnV 2007 (04.11.2007)