Ratatouille

Pixarovské animáky v poslední době do mrtě vyvařují své ingredience. Míchají rodinné hodnoty, přátelství i s jejich krizemi, lásku, koření akčními scénami, solí i sladí slzami... A tajná ingredience? Zde jím snad je jen Anton Ego, který právem volá: "Přineste mi něco neokoukaného!" Volám to i já. Mně, narozdíl od Ega, pokrm jménem Ratatouille příliš nechutnal. Snad je to tím, že ještě stále jakž takž dokážu sledovat film jako puberťák, ale jako dítě už pramálo. Ratolesti se možná budou oblizovat, ale jako dospělý nedokážu jít nad ***. (06.09.2008)

Netajím se tím, že mi animované filmy nevoní, ale občas k nějakému přičichnu, zvlášť když na něj slyším skoro samé kladné ohlasy. Ratatouille mi nepříšel vůbec špatný, ale narozdíl od jiných animáků jsem se skoro nezasmál, což mě docela zklamalo. Líbila se mi milostná (jestli se to tak vůbec dá nazvat :-)) linka, ale dost mě zklamal hlavní lidský hrdina, který byl dost trapný, stejně jako se mi zajídalo "polidštění" Antona Ega. Vydržel jsem se dívat na celý film, protože animace ušla a příběh byl docela záživný, ale zjevně to není snímek pro mě, takže berte mé hodnocení s rezervou. Jo btw, proti tvrzení, že "vařit může každý", z vlastní zkušenosti hlasitě protestuju ;-). (01.10.2009)

"Nová vec potrebuje priateľov." Rozkošná a silná pixarovka, spolu s Toy Story 2 asi moja najobľúbenejšia. Prichádza s niekoľkými scénami, ktoré vás zrejme doslova rozrehocú ("Čo to ješ?" - "Hm, vlastne ani neviem." alebo pasáž, v ktorej pracovník hygieny vstúpi do kuchyne a vtom...) a čarokrásnou atmosférou Paríža, ktorú si zamilujete. K tomu skvelé jedlá, výborné postavy (od krysích až po ľudské), vtipné dialógy a tradične nadpriemerne podané pixarovské ponaučenie. Vtipné, kúzelné, rozkošné – a Egov strhujúci záverečný preslov, ktorý môžeme aplikovať na mnohé časti našich životov, je asi jednou z najlepších scén, aké Pixar vymyslel. Výborný je i flashback do jeho detstva. Čaro tkvie v maličkostiach. Kino Považan NMnV 2007 (04.11.2007)

Je neuvěřitelné, že i v dnešní době se stále ještě může objevit tak svěží a neokoukaný, navíc prvotřídně vizuálně zpracovaný film. Pixar není studio, je to planeta plná zářivých barev a splněných snů, kolem které obíhají měsíce: průkopnický Příběh hraček, rodinný Hledá se Nemo, dynamický Úžasňákovi, výchovný Auta a teď nově i lahodný Ratatouille. Brad Bird rozehrál krásný příběh, ze kterého čiší suverenita, zápal, láska, poučení a ohromný smysl pro detail. Nehoráznou originalitu tvůrci předvádějí, jakmile se film přepne do akčního módu a kamera, plynulost a hlavně trasa pohybu krysáka Remyho je něco, co Vás jednoduše uhrane. Nejrůznější gagy jsou podány vesměs vizuální formou a působí úchvatně. A když v závěrečné scéně místní degustátor, recenzista a zahořklý kritik v jedné osobě ochutná specialitu zvanou Ratatouille a vrátí se ve vzpomínce do svých dětských let, vyklube se Vám ve vnitřním koutku oka slzička, sjede pod spodní víčko a po tváři skane ke rtům, kde se spojí se svými sestřičkami. Nádhera! A i když v kostře příběhu jsou místa, která mají lehce klišovitou příchuť, stále se jedná o film, jenž je vzdálen na deset krysích délek před konkurencí. 150 miliónů dolarů(rozpočet)/614 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (10.11.2007)

We´ll always have Paris...and cuisine. Ráda vařím, miluji zem žabožroutů a už od chvíle, co mi návštěva rozšlápla křečka, jsem čekala, až do mého srdce vstoupí další myšovité stvoření. Stalo se tak včera. Zpočátku musel Remy odolávat mé animákové antipatii, ale po patnácti minutách mě začal tahat za lokny stejně jako hlavního lidského nehrdinu a cloumat se mnou od sporáku do kanálu. Přesto jediným důvodem, proč Ratatouille (které mi ještě v létě nechutnalo), téměř vystrčilo dosud nejmilejší Úžasňákovi z pole position, je Anton Ego, kritik, jehož naostřené pero má za sebou krvavější stopu než Uma Thurman. Mám nebezpečnou slabost pro duchaplné cyniky, kteří tajou před mýma očima. (12.10.2007)