Sid a Nancy

Když se mě máma zeptala, co bych udělal se spořením, řekl jsem ji, že pojedu do Londýna a ufetuju se herákem. Zatím jenom kouřím trávu, vymejšlim si exkurze, abych měl na cigára, venčím psa a v paneláku škrtám sirkama a sním o tom, že jsem Gary Oldman. Prozatím mám řetěz na krku, rozcuchaný červený vlasy, akné a kapelu, co ve sklepě hraje covery Ramones. (17.04.2010)

Parádní vystoupení kapely Plexis na Starák Festu v Říčanech ve mně vyvolalo vlnu punkové euforie, kterou následné zhlédnutí Sida a Nancy změnilo v cunami. Scénář možná mohl být lepší, naštěstí jeho nedostatky bez problémů zakrývají výborná atmosféra a výborný Gary Oldman. V podstatě mám pouze jednu výtku, nebo spíše jen takovou poznámku. Přišlo mi, že Oldman ztvárňuje Sida jako o něco větší trosku, než jak Sid působí na různých dobových videozáznamech. Patrné to je třeba při srovnání videí s písní My way. Zatímco skutečný Sid sice vypadá lehce zmaštěně, ale celkově vystoupení zvládá a ještě se přitom i baví, v Garyho podání to působí, že místy neví, která bije, a že může každou chvíli zkolabovat. Ale možná je to jen takový můj dojem... (22.08.2019)

Nemám rád anarchisty, punkery a podobnou verbeš. Už proto ten film je pro mě spíš průměrný. Souhlasím s výtkou, že je to můj subjektivní a zcela neobjektivní názor. No a co? Zkrátka koukat se na bandu kreténu, která si vyfetovává mozek se dá natočit o mnoho lépe - viz například vynikající The Doors. Muziku Sex pistols příliš nemám rád. Scény, kdy byli dva hlavní protagonisté pod vlivem drog, ve mně vyvolávaly spíše pocity nezajímavosti a nudnosti. Nestalo se jako třeba u Rekvia za sen, že jsem měl husí kůži a v tu chvíli přísahal, že se drogy nikdy nedotknu. Přesto tento film stojí za zhlédnutí. Už jenom kvůli snaze o pochopení jedné generace... (07.09.2006)

Nesmyslnost a nehodnotnost celého příběhu, která měla možná evokovat vyprazdňující se poselství punku, mě ubíjela. Nedokázal jsem se přinutit cítit s žádnou postavou (a když už s někým, tak s rovněž nechápavě-znechuceným Johnem Rottenem) do té míry, že když (SPOILER) na konci zakrvácená Nancy v koupelně zaklepala bačkorama, zatetelil jsem se vlnou spokojeného očekávání závěrečných titulků. Mladý Gary Oldman vystřihl Sida moc pěkně a Chloe Webb stvořila v Nancy jednu z účině nejprotivnějších hereckých kreací minimálně osmdesátých let. Mé výlsedné hodnocení je z větší části postavené na nich. 40% (06.12.2009)

Punkovou muziku jsem měl tak do dvaceti hodně rád, Pistole obzvlášť a Great Rock'n'Roll Swindle z ohraný VHSky jsem považoval za supr biják, hlavně jeho pařížskou pasáž se Sidem. A bavilo mě chodit chlastat a pogovat na punkový koncerty a lákal mě punkovej život. Ale v jádru jsem nebyl žádnej punker, jen pozorovatel. A dneska už mě nějaký výjevy ze života vysmaženejch a vypitejch degenů, jako byli Sid & Nancy, ani nebaví pozorovat. Starej dobrej Morrison byl sice taky smažka, vejpitka a kurevník, ale zároveň i intoš a mystik, svým způsobem. Zatímco tihle dva vylízanci... škoda slov. Ale co naplat, muzika je to pořád skvělá, mladej Oldman parádně špulí držku a drtí svůj anglickej přízvuk, a tenhle film je fakt zatraceně dobře natočenej. Škoda jen, že se neobjevila fatální postava Sidovy matky, ale to asi proto, že se to jmenuje jen 'Sid and Nancy', že jo. (21.12.2016)