Panika v Needle Parku

Mám svoje top žánry a mám žánr, kterej z duše nenávidím- filmy o feťácích. Do Paniky jsem šel jen proto, že ji na ČSFD někdo zařadil do "podobných" ke kongeniálnímu Ex Drummerovi. Takže jsem zastříhal ušima a musel jsem si to pustit. Zázrak se ale nekonal. Naopak. Tohle je dokonalá ukázka toho, co já nerad. Nejdřív čurina, pak postupnej rozpad osobnosti, průsery, kriminál, někde i horší konce... Celkově ale furt stejný, po krk ve sračkách. A čím líp je to udělaný, tím je jich víc. No more... (11.02.2017)

Alova feťácká vstupenka do světa velkého filmu. Nejkrásnější smažka navždy, tohle charisma netrumfne nikdo, zasloužený výtah ke Kmotrovi, absolutní herecký koncert už na startu, v časech, kdy nás mnohé ještě nikdo neměl ani v plánu. Syrové, ryzí, nekompromisní. Love story, kterou nedostaneš z hlavy. (30.08.2021)

V dnešní době ( a vlastně možná i klidně nějakých 20 let nazpátek ) už není možné něco tak extrémně působivého natočit. Nevím, jestli je to dobou, úplně jinými filmařskými postupy, odlišnou atmosférou společnosti, ale Panika v Needle Parku je jednoduše svým způsobem dokonalým filmem. Něco tak syrového, živočišného, drsného, nekompromisního a zároveň i bezdebat lidského už není prostě dnes možné vytvořit. Je zde zobrazena všudepřítomná bezmocnost, špína, zoufalství a bezvýchodnost, ale i energie a touha po životě, tak neuvěřitelně stylově a reálně, že i přes trochu slabší děj jde stejně o neskutečný filmový zážitek. Celý film je natočen bez zbytečných příkras a odboček, je zde zobrazena sebevražedná romance na pozadí světa drog, prostituce a beznadějných existencí. Film je přímým útokem na divákovu duši, která z toho ani v jediném případě nemůže vyváznout bez filmového omámení. Panika v Needle Parku je ale přitom vlastně jen příběhem obyčejných lidí, kteří propadli závislosti nejen na fetu, ale i na lásce. Všemu pak samozřejmě dominuje geniální Al Pacino, jehož výkon se nedá popsat, to se musí prostě vidět. On je zkrátka tak přirozený a obyčejný, až to mrazí, prostě opět TOP výkon. Ovšem i ostatní herci a jejich postavy ve mě zanechali opravdu hluboký dojem. Já musím zkráka Paniku v Needle Parku označit za jeden z nejsyrovějších a především nejstylovějších filmů vůbec, jde o dechberouccí zážitek, kde je příběh až na druhé,třetí koleji, zde jde především o strhující zobrazení atmosféry a životního stylu newyorské sociálně slabé společnosti a to je sakra působivý zážitek!!! (15.09.2011)

Druhá role Al Pacina, první hlavní a hned absolutní uznání. Mám rád filmy a narkomanech, ale tento vybočuje. Je syrový, realistický a dost depresivní jako většina jemu podobných, to co ho dělá zvláštím je to, že v něm není hudba a kličkování. Jen skvělé herectví Ala a Kitty. Přesto třeba Rekviem se mi líbí více. Nicméně není pochyb, že mladá generace v čele s Pacinem, De Nirem či Nicholsonem vzala na začátku 70.let Hollywood rázně útokem. (07.08.2011)

New York sedmdesátých let a prostředí feťáků se vším, co k němu patří. Drogy, absťáky, špinavé ulice, prostituce, krádeže, podvody, policajti, práskači, dealeři. Ústřední dvojice Al Pacino a Kitty Winn hrála tak přesvědčivě, že jsem měl místy dojem, že si vážně potřebují šlehnout. Al Pacino si nevypracoval skvělý herecký talent s postupem času, on ho měl už od začátku (ostatně rok po tomhle filmu natočil Kmotra). Rekviem za sen je silnější, šokující a mnohem hrůzostrašnější zážitek, ale tady všichni ty feťáci vypadají opravdově. Z těch detailních záběrů píchání si do žíly mi trnulo v zubech. Ukázkový průvodce světem těchto lidí na okraji společnosti. Jenom konec snímku mi přišel takový nijaký. Ale to nic nemění na tom, že se jedná o výtečný film. Škoda, že je tak pozapomenutý. To si v žádném případě nezaslouží. (25.07.2010)