Panika v Needle Parku

New York sedmdesátých let a prostředí feťáků se vším, co k němu patří. Drogy, absťáky, špinavé ulice, prostituce, krádeže, podvody, policajti, práskači, dealeři. Ústřední dvojice Al Pacino a Kitty Winn hrála tak přesvědčivě, že jsem měl místy dojem, že si vážně potřebují šlehnout. Al Pacino si nevypracoval skvělý herecký talent s postupem času, on ho měl už od začátku (ostatně rok po tomhle filmu natočil Kmotra). Rekviem za sen je silnější, šokující a mnohem hrůzostrašnější zážitek, ale tady všichni ty feťáci vypadají opravdově. Z těch detailních záběrů píchání si do žíly mi trnulo v zubech. Ukázkový průvodce světem těchto lidí na okraji společnosti. Jenom konec snímku mi přišel takový nijaký. Ale to nic nemění na tom, že se jedná o výtečný film. Škoda, že je tak pozapomenutý. To si v žádném případě nezaslouží. (25.07.2010)

Obdivujem herectvo Al Pacina, ale pri filmoch z feťáckeho prostredia klesá moja, obvykle celkom slušná empatia, takmer na nulu. Tak som bol zvedavý, čo bude mať väčšiu váhu. Bol to veľmi zaujímavý, takmer dokumentárny film, očistený od všetkého, čo by mohlo narušiť uveriteľnosť jeho postáv. Na Al Pacina bola radosť sa pozerať a svetlé chvíľky mala i Kitty Winn. Problémom bol spád deja, oproti ktorému je i Malý Dunaj dravou bystrinou. Celkovo však mimoriadny film, ktorý si niekedy pozriem aj opakovane, na rozdiel od feťáckych ikon typu Trainspottingu. (04.03.2012)

Druhá role Al Pacina, první hlavní a hned absolutní uznání. Mám rád filmy a narkomanech, ale tento vybočuje. Je syrový, realistický a dost depresivní jako většina jemu podobných, to co ho dělá zvláštím je to, že v něm není hudba a kličkování. Jen skvělé herectví Ala a Kitty. Přesto třeba Rekviem se mi líbí více. Nicméně není pochyb, že mladá generace v čele s Pacinem, De Nirem či Nicholsonem vzala na začátku 70.let Hollywood rázně útokem. (07.08.2011)

Bůh pomoz Bobbymu a Helen. ♥♥♥ Drogovým filmem číslo jedna pro mě i nadále zůstávají My děti ze stanice Zoo, přesto jsem se do Paniky v Needle Parku okamžitě a zcela zamilovala, ovšem z úplně jiných důvodů. "Děti" vnímám víc jako sebereflexivní a ironické a pracující na vytvoření komentáře ke společenskému problému, kdežto "Panika" nabízí hluboký ponor do svých postav a věnuje se jejich osobní proměně na základě vývoje okolností. Oba filmy si v sobě nesou silný pocit dokumentárnosti, který je ale zároveň výrazně vypravěčsky tvarovaný. "Děti" jsou víc jako rekonstrukce s naturščiky, kdežto "Panika" je inscenací velkého dramatu se soustředěnými herci. Oba filmy mají ve svém jádru lásku a vztah mezi mužem a ženou, ale zatímco Detlef prohlásí, že Christiane nikdy nemiloval, tak Helen na Bobbyho čeká. A když upustím od srovnávání, tak vedle zcela spektakulární hlavní dvojice (ani to snad neumím popsat jinak, než že co dělá Kitty je geniální a co dělá Al je geniální) mě v "Panice" mě ještě velmi odrovnaly dvě perfektní vedlejší postavy: hmatatelně slizký bratr Hank a andělsky manipulativní policajt Hotch. Hodně mi vyhovovala vypravěčská zkratka, která vypouštěla nepodstatné situace a soustředila se na konkrétní detaily. (29.08.2016)

Ještě než se proslavil "Kmotrem" vyzkoušel si jednu ze svých prvních hereckých kreací Al Pacino v tomto syrovém filmu z prostředí narkomanů. Depresivní film, který neukazuje veselé drogové opojení ale drsnou realitu toho co s lidmi udělají drogy. Bohužel mi snímek přišel poněkud jednotvárný ale i tak patří k tomu nejlepšímu co může film na podobné téma nabídnout. (23.01.2011)