Panika v Needle Parku

Přeci jen jsem čekal víc. Možná trochu více emocí, trochu víc špíny, trochu víc dramatu. Al Pacino, ač zahrál opět samozřejmě na výbornou, je zde téměř nepřetržitě hladce oholen a jako feťák moc nevypadá. Což mi přijde u člověka na heroinu, který se živí tak jako on v tomto filmu, trochu zvláštní. Čekal bych nějaké mrtvoly, předávkování, přinejmenším opravdové absťáky, protože takhle vypadá závislost na heroinu jako takový menší problém, se kterým se dá celkem normálně fungovat... Což je samozřejmě úplně mimózní představa. (28.06.2015)

Panika není Trainspotting ani Rekviem, neukazuje závislé v "kraji divů a za zrcadlem", nerozptyluje hudbou a rafinovanými střihy. Je tam taková scéna: Helen a Bobby jsou na lodi, Helen se něžně mazlí se svým pejskem, jdou si na záchod šlehnout, štěně nechávají venku a když se po něm pak shání, vidí už jen, jak zvířátko mizí ve vodě. Jakoby s tím nevinným čistým tvorečkem vzala voda i jejich naděje a šance na záchranu sebe sama. Strohé, pomalé, šedivé a buďte si jisti, že hodně působivé. (07.06.2006)

Depresivní, syrový příběh bez jakékoliv doprovodné hudby, kamerových filtrů nebo významných zvratů. Film, kde si ani nevzpomenete, že Al Pacino je dnes ten uznávaný herec, že proslul hlavně díky rolím vysoce postavených mafiánů. V "Panice v Needle Parku" je totiž tak neobvykle dokumentární, nevybočující a přitom strhující, obyčejný a přitom zapamatovatelný, že z počátečního "Je to fajn kluk" brzy přejdete na "Nenávidím toho zkurvenýho bastarda". Neznám zas tolik filmů zabývajících se drogami, abych mohla porovnávat či srovnávat, znám ale jednu knihu, která má i přes lehce odlišnou příběhovou linii úplně stejný dopad a efekt na vaše podvědomí. My děti ze stanice ZOO. (03.04.2008)

Síla tohoto, místy až nepříjemně naturalistického dramatu s autentickými záběry na vpichování drog, spočívá mj. právě ve velice seriózním uchopení tématu bez příkras, nadhledu, zároveň bez přímého moralizování a také bez tvůrčí snahy natočit na drogové téma cokoliv divácky populárního. Vynikající civilní výkony Al Pacina a Kitty Winnové nám umožňují nahlédnout do hloubky duše obou hlavních postav, jejichž vztah zároveň odkrývá až nezvykle temnou stránku lásky, která dokáže někdy z jednoho člověka na druhého pronášet i to nejhorší... Velmi citlivě natočeno, realistickým objektivem zachytávající tehdejší dobu v americkém velkoměstě, k tomu občas vyprávěno s malou symbolikou, třeba ve dvou scénách se štěňátkem, které po temných časech představuje chvíli (žel jen opravdu chvíli) malou a lehce ztratitelnou naději. Tohle byla po dlouhé době moje třetí zkušenost s režisérem Jerrym Schatzbergem, jehož „nezávislý“ styl komorních lidských příběhů mi opět hodně sedl, a nemohu si pomoct, opět mě bývalý pan fotograf Schatzberg svým filmem nadchl a emociálně zcela vyčerpal... 90% (09.04.2021)

Vysvětlí mi někdo, jak se tahle perla mohla časem ztratit v nánosu nevšímavosti a opomíjení? Vždyť je to skoro svatokrádež, takhle zapomenout na tento Alův první herecký koncert. Syrový, depresivní a nadmíru realistický příběh narkomana a zlodějíčka Bobbyho a Helen, která se zotavuje po potratu a odchází od svého přítele a která se také neubrání svodům bílého prášku, se už od prvních minut hluboce zarývá pod kůži. Žádné pentličky, efektní střihy s dokonale synchronizovanou hudbou (ve filmu dokonce žádná nezazní), zjednodušování či dokonce idealizace... Jde se tvrdě k jádru věci. Na příkladu těchto dvou mladých lidí je vidět, jak degradující účinky má heroin, jak je celé jejich živoření podřízeno sháňce po penězích na drogy. Vztah dvou lidí se začíná točit v kolotoči podezírání, bití, zrad a opětovných smíření, sexu sdíleného se zákazníky... Řada drsných scén je střídána záběry ruchu lhostejné ulice, atmosféra by se dala šňupat a realismus.... až je z toho ouzko... Skvělý film, skvělá režie - vždyť Schatzberg natočil i Strašáka.... (01.01.2008)