Ljósbrot
When the Light Breaks
Obsahy(1)
Jen 24 hodin stačí na to, aby se život Uny, studentky performativního umění, otočil naruby. Tedy nejen její. Když Reykjavík ochromí největší dopravní tragédie v historii, je Una společně s mnoha dalšími lidmi konfrontována s náhlou ztrátou a bolestí. Na rozdíl od okolí ale své emoce nemůže otevřeně vyjádřit a prožít. Obsahově útlá, přesto emocionálně hluboká miniatura Rúnara Rúnarssona se soustředí na moment, kdy nám ze života zmizí blízká osoba, se kterou jsme si ještě před chvílí malovali budoucnost. Vypráví o procesu truchlení, křehké změti lidských emocí, zranitelnosti i odolnosti mládí. Za tónů „Odi et Amo“ Jóhanna Jóhannssona pak obnažuje prchavou krásu, zjevující se v okamžicích nečekané ztráty. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (5)
Mně teda přijde trochu divný točit film na pozadí "největší dopravní tragédie v historie země", která se ovšem nikdy nestala. Jinak je to poměrně šablonotivej malej festivalovej film o vyrovnávání se se ztrátou. Mládež nasazuje ověřený lék: chlast. A taky pro nás středoevropany poměrně překvapivý lék: (chlapské) skupinové objímání. Rejža ale zmiňoval, že před covidem se na Islandu i chlapi běžně líbali na ústa při pozdravu, takže asi jiná kultura. #obyč #kviff58 (60%) ()
Teenageři Islandu a tragická událost, se kterou nepočítali. Přívlastek “komorní” zde nabírá ještě vetší význam než obvykle. Podrobně vykreslené vzrůstající obavy ze ztráty blízkého člověka a následně procházení si bolestí z ní. Hlavní postava ji navíc prožívá z velké části skrytě, bez pochopení okolí a tedy o to intenzivněji. Malé, příběhem řídké, emocemi a psychologií však dostatečně naplněné drama s hezkým, poetickým vyústěním. [Cannes FF] ()
Severská nezávislárna tradičního střihu. Ale hodně povedená. Rúnar Rúnarsson natočil film, který dovede být o to silnější, čím méně o něm víte, takže to jen nakousnu. Na Islandu došlo k tragické nehodě a vyžádala si životy několika lidí a teď je čas truchlit. Mladá studentka umění Una také přišla o někoho, na kom jí záleželo, ocitá se však v situaci, kdy musí těžkou ztrátu snášet sama navzdory faktu, že okolo ní trpí všichni její kamarádi a přátelé. S jednou z obětí ji totiž pojilo něco víc. Něco, co osud rázně ukončil. Rúnarsson tu nikam nespěchá, prakticky celý film sledujeme hlavní hrdinku v situaci, která nemůže vyústit k ničemu dobrému, jde jen o to, kolika lidem může nakonec ublížit. O výrazné a charismatické Elín Hall nejspíš ještě v budoucnu uslyšíme, režisér navíc spoléhá na dlouhé záběry, během nichž musí Hall několikrát výrazně prodávat emoce, ale obvykle jen očima a je to extrémně působivé. Divák ví, co se jí odehrává v hlavě, nikdo v jejím okolí však ne. Rúnarsson navíc točí podobným způsobem jako Greengrass, takže Když slunce vyhasne je opravdu hodně intimní a osobní podívaná, v níž se sice o zásadních věcech nemluví, nebo mluvit nemůže. A člověk má zároveň pocit, že se všechny ty věci pod pokličkou nekontrolovatelně derou na povrch a budou se dotýkat i jeho. Silné drama, které dovede být dojemné, smutné, mrazivé i citlivé, aniž by se čímkoliv vnucovalo. Formálně jde navíc o dost divácky přívětivou podívanou a pro mě osobně asi nejpříjemnější filmový zážitek z letošního festivalu. ()
Jeden z mála filmů letošního KVIFF, u kterého mě mrzelo, že je až moc krátký. Dovedla bych si představit větší důraz nejen čistě na truchlení, ale také na vedlejší zápletku s milostným trojúhelníkem. Hlavní hrdinka mi svým výchozím jednáním příliš sympatická nebyla, její herecká představitelka na mě ale velmi dobře dokázala přenést svůj smutek. P. S. Taky vás tak iritovalo, že si ty holky nemohly koupit vlastní zubní kartáček? ()
Příběh zajímavý ale za celou dobu jsem si nevybudoval žádný vztah k nesympatickým postavám. Plus je, že to nebylo příliš dlouhé. ()
Galerie (5)
Photo © Halibut
Reklama