Jezdci

Poměrně zajímavý pohled do života venkovských Afghánců ve druhé polovině 20.století. Pokud někdo z vás viděl film Muž, který chtěl být králem, můžete porovnat, jak moc se změnilo chování i zevnějšek lidí v této oblasti za posledních cca 100 let. Napovím vám: vpodstatě nijak. Ale o to v tomhle snímku nejde. Hlavním tématem je jeden afghánský národní "sport" a účast syna jistého venkovského vůdce v královském závodě. Omar Sharif zahrál svou postavu skutečně velmi dobře (jako ostatně většinu svých rolí i v jiných filmech). Zajímavé jsou samozřejmě i exteriéry, v nichž se film odehrává. (26.06.2003)

Jóó´! Hurrrráááá, pomohla jsem tomuhle super filmu k červené barvě, kterou si zaslouží! Poprvé jsem viděla jako cca 12 letá nebo tak a úplně mě to všechno ohromilo. Pak jsem na film jenom vzpomínala a nedávno jsem viděla znovu a přesvědčila jsem se, že je to opravdu moc dobře natočený film s výbornými herci. (08.03.2010)

Zajímavá podívaná z prostředí, které není Evropanům a Američanům příliš blízké. Snímek nám ukazuje prostý afghánský lid a jejich způsob života, což na jednu stranu zaujme, ale samotný příběh mi nepřišel zvlášť atraktivní, tudíž kladně hodnotím zejména herecké výkony, z nichž stojí za vypíchnutí charismatický Omar Sharif. (22.10.2015)

Mám doma tuhle knihu od Kessela, několikrát přečtenou a film jednou viděný.Určitě jsem nebyla filmovým zpracováním zklamána, Uraz byl tvrdý chlap a pro mužskou čest i kousek svého těla dokázal oželet.Afghánci mají svoji palici a co se nám, Evropanům zdá nepochopitelné, je pro ně svaté. Na druhé straně jsou velmi skromní a prostí lidé o čemž se Uraz,cestující na svém koni,mnohokrát v drsných podmínkách přesvědčil. A pak je tu buzkaši...tohle charismatickému Omaru Shariffovi vždycky šlo dobře:-) (23.05.2014)

I stateční jezdci na divokých koních v afgánských pouštích prožívají svá lidská dramata... Jeden z klasických snímků pana režiséra nabízí opět velký zážitek s poutavým vtažením do zvoleného prostředí a životů postav, tentokrát v hodně vzdálené kultuře v jižní Asii. "Buzkaši" turnaj mne zde bavil stejně, jako formulové závody v Grand Prix nebo parašutistická vystoupení v The Gypsy Moths. Příběh dávající opět prostor k dlouhým napínavým akčním pasážím obohatil Frankenheimer tentokrát (vedle exkursu v podobě různých etnických rituálů) silným rodinným dramatem. Skrze pohledy na dechberoucí cizokrajní exteriéry a nebezpečné zápasy jezdců se s každým dalším bolestivým zvratem pro hlavní postavu Uraza (bolestivým ve většině případů spíše fyzicky) dostáváme až k silně psychologickému prohloubení vztahu mezi otcem a synem divokého kmene. Vzájemné komorní dialogy jsou napsány a sehrány hlavními protagonisty tak působivě, že nepůsobí nudně ani v konkurenci scén s atraktivními zápasy či závěrečného Urazova artistického vystoupení. ,,Jel jsi někdy tou starou cestou? Velké nebezpečí, takové nebezpečí, jaké tys nepoznal." / ,,Já jsem poznal něco horšího. Znám bolest a výčitky. Bezútěšný pláč pro syna ztraceného mou vinou..." 90% (09.08.2020)