Les Femmes au balcon
The Balconettes
Obsahy(1)
Ruby, Nicole a Élise jsou kamarádky, které spolu sdílejí vše dobré i zlé. Jedna žhavá letní noc ale změní jejich životy navždy. Zprvu nezávazné okukování fešného souseda odnaproti se velmi rychle promění v krvavou lázeň a trojice je nucena si s nastalou situací poradit po svém. Holky z balkónu balancují na hranici mezi hororem a komedií. Dokážou vyvolat slzy smíchu i smutku a pěkně od plic říct všem, že ženské tělo a mysl mají stejná práva a hodnotu jako ta mužská. Nesmírně pestrá žánrová směsice vzešla ze scenáristické spolupráce dvou výrazných tvůrkyň, Noémie Merlant a Céline Sciammy, které se setkaly při natáčení oceňovaného snímku Portrét dívky v plamenech. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (11)
Jako film to vůbec nefunguje, byť tam jsou dobré vtipy a krvavé momenty. Čím je film nejvíc sympatický je, jak přistupuje k ženské nahotě - je tam úplně přirozená a je zjevné, že herečky s tím byly úplně v pohodě a bez stresu. Dokonce si tam při milostné scéně muž hraje s prsama partnerky (tedy v reálu úplně normální věc, kterou ale ve filmech nikdy nevidíte). Tedy úplný kontrast s jinými filmy, kde natáčení takových scén vypadá tak, že přijde herečka v županu, většina štábu je vykázána za dveře, rychle se natočí nezbytné minimum a všichni se tváří, že to chtějí mít za sebou a pak se to ve střižně ještě pečlivě upraví, aby tam náhodou nebylo vidět něco, co tam být nemělo. Možná jsem dal filmu víc hvězdiček, než si zaslouží, ale za tohle jsem prostě jednu přidal:) ()
Já poznám dobrou komedii tak, že se v plném sále lidí tlemím a usmívám celou dobu a v tu chvíli neřeším, že tohle nebylo dokonalé, tohle tomu chybělo, támleto bylo až moc přehnaný. Prostě tady mě bavily ty nekonvenční postavy, jejich psychologie, ztřeštěnost, humor, estetika, navíc to vše podtržené zábavným hudebním podkresem a barevným evropským vizuálem. Navíc tyhle multižánrovky si u mě prostě šplhnou už jen tím, že fungují na více úrovních a ještě navíc v tomhle případě představovala sociálněkulturní přesah v propagaci nové feministické vlny. Ano, možná tomu trochu přilepšuju, ale v tu chvíli jsem žila momentem a bylo to prostě fajn. KVIFF 2024 ()
Noémie Merlant je stále známá především jako herečka, Holky z balkonu jsou ale už jejím třetím režijním počinem. Ukazuje se, že pětatřicetiletá Francouzska má nejen filmařský talent, ale i výraznou agendu, a tak především u druhé poloviny snímku se začnou odpůrci jakékoli formy feministického smýšlení nesouhlasně ošívat. Její fantaskní báchorka se totiž z drsné buddy komedie časem přemění v alegorický horor, o jehož myšlenkovém základě však nemusíme dlouho dumat – řekne nám to s podobnou naléhavostí jako loni Barbie. Merlant zde také ztvárňuje jednu z trojice kamarádek, které jsou sice velmi odlišné, pojí je však intenzivní přátelství a prostorný byt se stylově zařízeným balkonem. Právě z něj si jedna z hrdinek všimne fešáka z protějšího domu a rozjede se zprvu divoký románek, posléze duchařský horor s komediálně podanými gore prvky. Každá z mladých žen je odlišná, řeší unikátní potíže, avšak spousta motivů je jen naťuknuta a vše se podřizuje feministicky podbarvené nespoutanosti včetně otevřené nahoty hrdinek. Snímek toho v jádru nemá až tolik co říct, ale změnami nálady, občas poutavými kamerovými jízdami či spoustou přehrocených nápadů dokáže obstojně bavit. ()
Nejpříznačnější postavou pro "Holky z balkónu" je epizodní figura otravného kritika, navíc distancovaného přes online hovor a pochopitelně v podobě postaršího bílého muže. Zosobňuje totiž alibi pro celé dílo - má jej bránit vůči kritice, která je už předem rozcupovaná v duchu teenegerského imperativu “nerozumíte mi, protože jste blbí”. Jenže to nic nemění na tom, že "Holky z balkónu" zůstávají zhůvěřilým bordelem. Ten sice směřuje k sympaticky podvratné a uvolňující pointě, ale cesta k ní je velmi chaotická, neurotická, rozháraná a přeplácaná. Což platí i pro její hrdinky, které marně touží najít samy sebe a svou niternou realizaci ve falešných příslibech rádoby osvobozujících médií (ezo spisovatelka, extravagantní camgirl, obdivovaná herečka), nad nimiž mají údajně mít emancipační kontrolu, ale která v jádru jsou stejně svazující a objektivizující. ()
Bláznivá feministická “hororová” komedie s třemi hysterickými ženskými, ukousnutým žaludem, mrtvolou v lednici, duchy mrtvých mužů a notnou dávkou krve a především ženské nahoty, na jakou nejsme zvyklí ani ve francouzském mainstreamu (ne ještě jiných). Filmu, který je zřejmě metaforou na těžké vypořádávaní se trpících žen s muži - hovadami, ona nahota zajímavě přidává na otevřenosti ve vyjádření feminity. Takřka houbičkově chaotický žánrový mišmaš nabitý obdivudobnou energií ovšem postrádá funkční dramaturgii, která by z něj udělala objektivně dobrý Film. [Cannes FF] ()
Reklama