Les Femmes au balcon
The Balconettes
Obsahy(1)
Ruby, Nicole a Élise jsou kamarádky, které spolu sdílejí vše dobré i zlé. Jedna žhavá letní noc ale změní jejich životy navždy. Zprvu nezávazné okukování fešného souseda odnaproti se velmi rychle promění v krvavou lázeň a trojice je nucena si s nastalou situací poradit po svém. Holky z balkónu balancují na hranici mezi hororem a komedií. Dokážou vyvolat slzy smíchu i smutku a pěkně od plic říct všem, že ženské tělo a mysl mají stejná práva a hodnotu jako ta mužská. Nesmírně pestrá žánrová směsice vzešla ze scenáristické spolupráce dvou výrazných tvůrkyň, Noémie Merlant a Céline Sciammy, které se setkaly při natáčení oceňovaného snímku Portrét dívky v plamenech. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (9)
Tento film má silné festivalové ambice. Je zábavný, překvapí a užije si ho široká škála lidí. Film vystřídá snad všechny možné žánry - začínáme hudebním filmem, pokračujeme komedií, překláníme se do thrilleru a zakončujeme krimi. Zaujmou stylizované postavy, poutavá hudba a netradiční mix filmové řeči. Bohužel je to ale občas už too much a tak chvílemi křivka zájmu upadá. Rozhodně zhlédnutí nelituju, klidně bych si dal film znova - při křupkách a s vínem v ruce. [KVIFF 2024] ()
Bláznivá feministická “hororová” komedie s třemi hysterickými ženskými, ukousnutým žaludem, mrtvolou v lednici, duchy mrtvých mužů a notnou dávkou krve a především ženské nahoty, na jakou nejsme zvyklí ani ve francouzském mainstreamu (ne ještě jiných). Filmu, který je zřejmě metaforou na těžké vypořádávaní se trpících žen s muži - hovadami, ona nahota zajímavě přidává na otevřenosti ve vyjádření feminity. Takřka houbičkově chaotický žánrový mišmaš nabitý obdivudobnou energií ovšem postrádá funkční dramaturgii, která by z něj udělala objektivně dobrý Film. [Cannes FF] ()
Noémie Merlant je stále známá především jako herečka, Holky z balkonu jsou ale už jejím třetím režijním počinem. Ukazuje se, že pětatřicetiletá Francouzska má nejen filmařský talent, ale i výraznou agendu, a tak především u druhé poloviny snímku se začnou odpůrci jakékoli formy feministického smýšlení nesouhlasně ošívat. Její fantaskní báchorka se totiž z drsné buddy komedie časem přemění v alegorický horor, o jehož myšlenkovém základě však nemusíme dlouho dumat – řekne nám to s podobnou naléhavostí jako loni Barbie. Merlant zde také ztvárňuje jednu z trojice kamarádek, které jsou sice velmi odlišné, pojí je však intenzivní přátelství a prostorný byt se stylově zařízeným balkonem. Právě z něj si jedna z hrdinek všimne fešáka z protějšího domu a rozjede se zprvu divoký románek, posléze duchařský horor s komediálně podanými gore prvky. Každá z mladých žen je odlišná, řeší unikátní potíže, avšak spousta motivů je jen naťuknuta a vše se podřizuje feministicky podbarvené nespoutanosti včetně otevřené nahoty hrdinek. Snímek toho v jádru nemá až tolik co říct, ale změnami nálady, občas poutavými kamerovými jízdami či spoustou přehrocených nápadů dokáže obstojně bavit. ()
Nejpříznačnější postavou pro "Holky z balkónu" je epizodní figura otravného kritika, navíc distancovaného přes online hovor a pochopitelně v podobě postaršího bílého muže. Zosobňuje totiž alibi pro celé dílo - má jej bránit vůči kritice, která je už předem rozcupovaná v duchu teenegerského imperativu “nerozumíte mi, protože jste blbí”. Jenže to nic nemění na tom, že "Holky z balkónu" zůstávají zhůvěřilým bordelem. Ten sice směřuje k sympaticky podvratné a uvolňující pointě, ale cesta k ní je velmi chaotická, neurotická, rozháraná a přeplácaná. Což platí i pro její hrdinky, které marně touží najít samy sebe a svou niternou realizaci ve falešných příslibech rádoby osvobozujících médií (ezo spisovatelka, extravagantní camgirl, obdivovaná herečka), nad nimiž mají údajně mít emancipační kontrolu, ale která v jádru jsou stejně svazující a objektivizující. ()
Jako film to vůbec nefunguje, byť tam jsou dobré vtipy a krvavé momenty. Čím je film nejvíc sympatický je, jak přistupuje k ženské nahotě - je tam úplně přirozená a je zjevné, že herečky s tím byly úplně v pohodě a bez stresu. Dokonce si tam při milostné scéně muž hraje s prsama partnerky (tedy v reálu úplně normální věc, kterou ale ve filmech nikdy nevidíte). Tedy úplný kontrast s jinými filmy, kde natáčení takových scén vypadá tak, že přijde herečka v županu, většina štábu je vykázána za dveře, rychle se natočí nezbytné minimum a všichni se tváří, že to chtějí mít za sebou a pak se to ve střižně ještě pečlivě upraví, aby tam náhodou nebylo vidět něco, co tam být nemělo. Možná jsem dal filmu víc hvězdiček, než si zaslouží, ale za tohle jsem prostě jednu přidal:) ()
Až na pár přešlapů by to bylo za plné. Barevné, dobře podtržené hudbou, herečky sympatické a hlavně i s feministickým přesahem. Závěr zajímavý. [KVIFF, 2024] ()
Kviff 2024 Trojice krásných rozverných dívek řeší večer, co se vážně vážně nevyvedl špatným způsobem. Původně to měl být film pro mezipřistání před půlnočním filmem, kvůli zpožděné projekci jsme nestihli, protože jsme vážně chtěli vidět konec (tedy velké doporučení). Nadupaný děj, kde konci mě možná maličko rozptylovalo vyprávění hrudníkem (Vive la Liberté), ale tak je to francouzský film :) ()
Nic proti FEM-vlně, ale... těch zbytečných linek, doslovných vysvětlováků a manifestací bylo moc na dílko, kde se stříká krev po litrech. Co se týče explicitnosti, tak CANAL+ opět nezklamal. ()
Strašně uřvané. Musím ale přiznat, že mnohé absurdní situace mě dokázaly rozesmát. ()