Pohrdání

Nejedná se o godardův cinefilský experiment, na jaký jsou jeho diváci zvyklí. Godardova adaptace Alberta Moravii je spíše komorní, psychologicky prokreslené drama vztahu mladého páru - ambiciózního scénáristy a jeho (klasicky) krásné manželky - jehož subtilní křehkost naruší stejně subtilní gesto. Godard s lehkým cynickým nadhledem přebírá motiv z Homérovské Odysseii, který tvoří dějovou paralelu. __________ (poznámka k Odysseii zřejmě obsahuje SPOILER: Originální interpretace vztahu Odyssea a Pénelopé je založená na tom, že Pénelopé se cítila uražena, když ji Odysseus svěřil jejím nápadníkům, ke kterým se měla chovat mile a zároveň mu zachovat věrnost. Odysseovy nekonečné anabáze při trójské válce a následné zdlouhavé cestě zpět na Ithaku byly pak motivovány pocitem jeho provinění a útěkem od Pénelopé, kdy vrhajíc se do stále nových dobrodružství vlastně jejich setkání neustále oddaloval.) (19.02.2009)

Oficiální text distributora, stejně jako název filmu, vyloženě mate. Daleko příznačnější by pro tenhle film byl titul Lhostejnost. Snímek líčí celkem banální případ svazku, který vznikl z náhlého okouzlení a sexuální touhy. Britové mají jedno přísloví, které říká, že pro manželství je potřeba víc než jen čtyři nohy do postele. Tenhle pár zkrátka nepochopil, že je rozdíl mezi mileneckou láskou a dlouhodobým manželským vztahem, který je založený na mnohem víc než jen na sexuální touze. Ti dva nemají osobnostně nic společného a není mezi nimi pojítko dětí, které by je zaměstnalo a pomohlo překlenout krizové situace. Nechápou, proč je konec těm krásným chvílím na počátku, a tak se donekonečna ptají jeden druhého, jestli ho miluje, a když ne, tak proč. Slovo miluji se tam objevuje pomalu stejně často jako fuck v průměrném filmu od Kevina Smithe. Hledají důvod krize svého vztahu, ale jak už to bývá, to zcela logické zdůvodnění neumí ani najít, natož přijmout. Tahle situace bude divákovi známá už tak po 12 minutách a nic dalšího kromě tragické závěrečné tečky už ani nepřijde. Pak ještě stojí za zmínku 2-3 popkulturní vtípky, jako když Fritz Lang použije v přítomnosti Brigitte Bardot zkratku BB a míní tím Bertolda Brechta. Vzhledem k minimálnímu ději a banálnímu tématu mě film nijak neobohatil. Ctitel filmového umění může snad obdivovat formální stránku práce Jeana-Luca Godarda, ale upřímně, nic extra jsem tam nenašel. Slavná hvězda filmového plátna Brigitte Bardot kdysi přinášela Francii víc peněz než produkce kterékoliv francouzské automobilky, ale víc než 20 let jsem s ní žádný film neviděl a nijak mi to nescházelo ke štěstí. Velký dojem na mě její herectví a ani vyhlášené půvaby nedělají, myslím, že velmi rozumně, narozdíl od jiných, pochopila reálné hranice svých hereckých možností a dobře finančně zajištěná vycouvala z filmového průmyslu dřív, než stačila zvadnout. Zajímavější je pro mě Michel Piccoli, znám ho totiž z filmů vesměs o nějakou tu dekádu mladších. Celkový dojem: 45 %. (08.02.2013)

Alberto Moravia sa vedel vždy ponoriť do ľudskej duše a postaviť ju do konfrontácie s okolitým svetom. Jeho román Pohŕdanie som ako jeden z mála nečítal, ale predpokladám, že Godardova adaptácia sa vydarila. Nie však pre mňa, hoci je všetko perfektné po technickej stránke, chýbal mi tu hlbší rozmer manželského konfliktu. Postupné odcudzenie mladého dramatika, ktorý vezme prácu na scenári, aby zarobil viac peňazí a mladej manželky, ktorá začína pociťovať zmenu v jeho chovaní a začne ním pohŕdať je síce prepracovaný, ale ľadovo chladný. Inak treba oceniť krásnu hudbu a výkon B.B., ktorá bez problémov utiahla celý film. (24.01.2012)

On ji miluje, ona jeho již ale ne. V tom spočívá celá krása a tragika tohoto filmu. Režisér mě dokázal hluboce emocionálně zainteresovat do zoufalé potřeby scenáristy Paula zjistit PROČ?, moc jsem mu fandil aby uspěl a dokázal vyřešit svůj problém, přestože už s v průběhu děje začínáte cítit, že se to nepovede. Hrdá a odtažitá ( a nádherná ) Brigitte Bardot zahrála své pohrdání výborně. Godardova režie a Coutardova kamera dělají hodně. Interiérové záběry hlavních postav snímané z velkého odstupu, např. vedlejšího pokoje, pohyb kamery mezi obličeji Michela Piccoliho a Brigitte při konverzaci u stolu, scény u přímořského sídla, nádhera! A pak je tu ještě jedna složka, který dělá mimořádnou práci - hudba George Delerua - smutná, tragická, emocionální - a vystačila si s jedním jediným motivem! Použil ji i Marty Scorsese ve svém Casinu. (31.10.2005)

Ženskou štve, že chlap nežárlí, tak dělá zagorky. Chlápka to štve a snaží se dopátrat proč žena dělá zagorky. Ženská si uvědomí, že chlápek je sráč a jde za bohatším. Toť děj. Ještě nám tam velmi násilně vnucují paralelu k jejih vztahu s příběhem Odyssea a jeho vztahu s Penelope, ale to jen proto, aby tam mohl hrát Fritz Lang. Onanie to není. Godard si nechal vyoperovat žebra a sám sobě provádí felaci. Ale koukněte se na to, protože Bardotka tam ukáže zadeček. (11.10.2010)