Pohrdání

Dobrý den, pane Godard. Jean Luc Godard mi při prvním setkání předvedl, co všechno dovede, a věru toho nebylo málo. Od posledního záběru až po ten poslední neskonale dobře promyšlené a já si jenom lahodil v síti Godardova talentu. Mistr dobře věděl, že nejlépe se kritizuje z pozic, které jsou dalekosáhle vzdálené od nepřítele. Tohoto nepřítele si vyhlédl v hollywoodském systému, ale kdyby jenom po příběhové a obsahové stránce, on se od něj distancoval i filmařským stylem (např. všimli jste si někde "výstřelu/protivýstřelu" typického pro hollywoodskou konvenci?). Za naprosto dokonalé taktéž považuji i neexistující začáteční titulky a taktéž demaskování podstaty samotného filmu (Pohrdání se ani nesnaží vytvářet nějakou iluzi reailty, svévolně a osobitě přiznává svou filmovou umělost). V těchto ohledech jsem se nabažil víc než dost, ale pak je tu druhý úhel pohledu. Francouzský maestro se totiž až příliš zakoukal do svého hlavního hrdiny a na pochopení jeho pohrdající partnerky již nezbyl čas ani místo. Kdyby tam byla aspoň nějaká snaha. Nedokázal jsem se zbavit pocitu, že krásné Camille se dostalo od režiséra stejného pohrdání, jaké cítila ke svému partnerovi. Ostatně osud samotných postav mluví za vše. Příště více toho pochopení, mistře, aspoň takového jakého se od vás dostalo ústřední dvojici ve filmu U konce se dechem. (18.01.2008)

Oficiální text distributora psal nejspíš člověk, který se vyzná ve filmu asi jako můj praprapraprapraděd, který zemřel v roce 1885. Paul totiž není ani tak filmař, jako spíš spisovatel. Klesající respekt své dosud milující ženy neztrácí ani tak se stoupající kariérou a s úrovní filmů, ke kterým píše scénáře. Je to spíše tím, jak málo projevuje svobodnou vůli a tím, s jakými lidmi na filmu spolupracuje (těch důvodů by se našlo víc). Hudba byla příliš sentimentální, stejně jako Godard, jemuž vzkazuji: Nebuď tak sentimentální, každou vteřinu někdo vybouchne. V průběhu filmu se Godard taky dost opakuje. Největším kladem tak je Fritz Lang, se kterým muselo být hodně obohacující spolupracovat. (06.02.2009)

Bardotka je zde ženou filmaře. To je ale vůl a nejeví o ní valný zájem. Přitom to je tak krásná ženská. Několikrát můžeme spočinout zrakem na jejím těle a člověk si tehdy uvědomí, že to byl fakt kus! A k tomu mluví sprostě. Takovou hvězdu asi jinde neuslyšíte vyřknout větu: "Prdel, kurva, hovno!" Jinak je ale film dost o ničem. Ale než o ničem, tak o BB (Božské Brigitte). (06.09.2009)

Tři a půl, film je velmi zajímavý a bolestný, zajímavě natočený (i když se jedná o dost netradičního Godarda, nějak takhle by to asi vypadalo, kdyby se rozhodl točit "žánrové filmy") i když předvídatelný a místy laciný až nudný(dlouhá scéna v bytě je zbytečně dlouhá a místy se jen plácá od ničeho nikam)... navíc mě strašně vadily ty záběry na zadek BB (ano, má ho hezký, ale celkově mi to do filmu prostě vůbec nesedělo a spíš vadilo), i když si Godard i z toho udělal v jedné scéně legraci (Lang: V normálním životě by se před vámi žádná žena nevslíkla, ale řekněte jí, že bude u filmu a hned vám ukáže zadek)... (19.04.2007)

Nejedná se o godardův cinefilský experiment, na jaký jsou jeho diváci zvyklí. Godardova adaptace Alberta Moravii je spíše komorní, psychologicky prokreslené drama vztahu mladého páru - ambiciózního scénáristy a jeho (klasicky) krásné manželky - jehož subtilní křehkost naruší stejně subtilní gesto. Godard s lehkým cynickým nadhledem přebírá motiv z Homérovské Odysseii, který tvoří dějovou paralelu. __________ (poznámka k Odysseii zřejmě obsahuje SPOILER: Originální interpretace vztahu Odyssea a Pénelopé je založená na tom, že Pénelopé se cítila uražena, když ji Odysseus svěřil jejím nápadníkům, ke kterým se měla chovat mile a zároveň mu zachovat věrnost. Odysseovy nekonečné anabáze při trójské válce a následné zdlouhavé cestě zpět na Ithaku byly pak motivovány pocitem jeho provinění a útěkem od Pénelopé, kdy vrhajíc se do stále nových dobrodružství vlastně jejich setkání neustále oddaloval.) (19.02.2009)