Sherlock Holmes: Pes baskervillský
The Hound of the Baskervilles
Obsahy(1)
Rod Baskervillů je proklet. Od doby, co psi bezbožného, násilnického sira Huga uštvali tu nebohou dívku, jejíž nevinnosti se Hugovi zachtělo, od chvíle, co ten ďábelský pes prokousl jeho hrdlo, visí nad touto rodinou prokletí násilné smrti. Přízrak děsivého zvířete se prohání po blatech a nikdo z Baskervillů mu neunikne. A zdá se, že na této pohádce, jak se o dávné legendě poněkud pohrdavě vyjádří Sherlock Holmes, přece jen něco bude. Proč by jinak na tváři sira Charlese, jehož mrtvé tělo bylo nalezeno před branou rodinného sídla, utkvěl tak zoufalý výraz hrůzy a děsu? Proč a před kým by utíkal? A proč by poblíž jeho mrtvoly byly objeveny stopy obrovského psa? Sherlock Holmes je ovšem mužem moderní doby a v záhady a nadpřirozeno nevěří. A se sebedůvěrou sobě vlastní je přesvědčen, že se mu podaří ochránit nového majitele před vším, co by mu mohlo hrozit. Jenže nehostinná blata, uprostřed nichž se rozkládá baskervillské panství, ještě nevydala všechna svá tajemství. (Česká televize)
(více)Recenze (80)
A aj, skvělý seriál zde v případě klasiky nejklasičtější výrazně selhává. Velice nepodařená adaptace, kde funguje máloco. Ani scénář (!) se nepodařilo napsat zajímavě a dát tomu tu správnou atmosféru. Přitom na výpravě tohoto dílu se rozhodně nešetřilo, vlakem se tu jezdí o sto šest, do blat dartmoorských se s vervou nahlíží... Jenže když dojde na lámání chleba, je to nudné, chladné a prázdné. Například jedna z nejdramatičtějších scén, kdy se šokovaný Watson u jeskyně setkává s Holmesem je zde odbyta přímo trapně! (‘Holmes!’ I cried—‘Holmes!’ / ‘Come out,’ said he, ‘and please be careful with the revolver.’ / ... / ‘I never was more glad to see anyone in my life,’ said I, as I wrung him by the hand. / ‘Or more astonished, eh?’ / ‘Well, I must confess to it.’) Baskervillská bestie si prostě zaslouží lepší zpracování. Ošklivá kaňka na jinak bezvýhradně pětihvězdičkovém seriálu. ()
Zařazení Sherlockových případů na půl jedenáctou večer potvrzuje mou teorii o společné snaze televizních stanic za každou cenu vytočit pracující lid. Jelikož jsem byla v onu nekřesťanskou hodinu, kdy běžel Pes baskervillský, stále ještě pracující, už jsem vytočenější být stejně nemohla, čímž jeden problém odpadal a mohla jsem se během datlování do počítače na sesterně aspoň rozptylovat svým oblíbeným detektivem, který v podání Jeremyho Bretta jako obvykle nezklamal, ale příběh v jedné podstatné věci zklamal, a to ve strašidelnosti. Když se hluboko po půlnoci vracím domů z pracovních prostor umístěných v prastarém zámečku uprostřed pochmurného parku a nablízku zavyje pes, mělo by to vzbudit aspoň náznak tísně, ne zařvání: "Co kdybys toho chudáka aspoň občas odvázal, hajzle!" ()
Tak opäť platí, že od televízneho filmu sa asi viac čakať nedalo, ale na rozdiel od Znamení štyroch predsa len od tak temného diela ako Pes Baskervillský človek čaká aj temnejšiu a hrozivejšiu atmosféru. Sherlock je poväčšinu času mimo diania, respektíve je menej pred kamerou a Watson jeho úlohu zastúpiť nedokáže. Na blata sa pozeráme takmer po celý čas iba počas dňa a keď príde noc, atmosféra nezhustne tak, ako by jeden čakal. No a navyše mi fakt liezli na nervy tie na zeleno namaľované steny v interiéroch. To je ale iba výpis negatív, tých pozitív je taktiež dosť, na Bretta skutočne nikto nemá a príbeh je sám o sebe už v predlohe vymyslený dobre. ()
'Pes baskervillský' je nejslavnější a tudíž také nejznámější příběh se Sherlockem Holmesem a doktorem Watsonem. Nejen detektivní, ale takřka hororová nátura děje je přitažlivější, než se na první pohled zdá. Už při čtení literární předlohy má čtenář takřka husí kůži. A teď jde o to, jestli se stejná atmosféra podaří ztvárnit i ve filmovém zpracování. Byl by hřích, kdyby se takovýto příběh vyhnul herecké dvojice v hlavních rolích konce osmdesátých let, jakých jsou Jeremy Brett a Edward Hardwicke. Děj je toliko známý, že už jenom nastínění je nošením dříví do lesa. Co si však málokdo uvědomuje, je fakt, že samotný Sherlock Holmes má v rámci příběhu velice malou roli. Po představení celé plejády různorodých událostí a odcestování do sídla Baskerville z příběhu mizí a vše je tak na bedrech doktora Watsona. Samozřejmě se v ději zase ocitne, ale až na samém konci. Bohužel, smůlou že očekávaná děsivost a vůbec hrůzná atmosféra z tohoto snímku vůbec nevyvěrá. O nějakém napětí se nedá hovořit už vůbec. A na takový námět je to setsakramentská škoda. O nějaké akci nemá cenu přemýšlet už vůbec. Scéna útoku samotného psa samozřejmě nechybí, ale to je tady opravdu jen z nutnosti. Jeho vyobrazení je však přívětivé. Snímek jako takový je zkratka jen obyčejná televizní vyprávěnka, opravdu jen k televiznímu odpočinku, u kterého se nemusí nijak přemýšlet. ()
Místo pro natáčení bylo vybráno excelentně. Mlhy, blata, tajuplné zámky... Jinak ale spíš průměrně odvyprávěný Pes. S příběhem rodu Baskervillů už jsem měl co dočinění několikrát (kniha, dvě divadelní adaptace, filmy), a tak jsem čekal nějakou efektní obměnu, něco co tento příběh posune a co mě překvapí. Nestalo se. Průměrná pohádka, tentokrát s dost ubohým psem - jeho hrůznost spočívá v tom, že je natřen fosforem. Tristní. ()
Reklama