Obsahy(1)
Není snad na světě odpornějšího zločinu – tedy pomineme-li vraždu, pochopitelně – než je vyděračství. Profitovat ze slabosti a strachu svých bližních, pást se na jejich neštěstí, těšit se z peněz, které takto získám… Na to musí mít člověk opravdu silný žaludek. Bohužel lidí, kteří se hodlají takovýmto způsobem obohacovat, se vždycky najde dost. Jeden exemplář tohoto druhu se právě etabloval v Londýně. A je to skutečný mistr svého oboru. Nezastaví se před ničím, neomylně se žene za svou kořistí, umí si – někdy i léta – počkat na nejvhodnější chvíli. Jmenuje se Charles Augustus Milverton a z titulu obchodníka s uměním má přístup i do té nejvyšší společnosti. A dokáže této výhody znamenitě – k neštěstí svých obětí – využívat. Existuje vůbec způsob, jak počínání této zrůdy zarazit? Sherlock Holmes s doktorem Watsonem stojí před možná nejtěžším úkolem své kariéry. (Česká televize)
(více)Recenze (43)
Takhle vyvadet jsem Holmese asi jeste nevidel. Vloupe se do baraku, pouziva prevleky, sbali sluzku a celou dobu je nasranej, ze nemuze porazit mistra vyderace. Od toho se taky odviji konec, ze tu neni zadne odhaleni. Ale i tak tu zustava docela solidni detektivka s perfektnim parchantem Roberta Hardyho. ()
Je to přesně, jak řekl Sherlock Holmes : "No, Watson. There are certain aspects (of this case) of which I am not proud. Please". Tento díl nepatří k dobrým, Sherlock Holmes je spíše mužem převleků, než mužem s geniálním úsudkem, pamětí, logikou a dedukcí vybaveným vyšetřovatelem. Robertu Hardymu zlomyslnost kouká přímo z vočí. Scénář : Jeremy Paul / Hudba : Patrick Gowers ()
Jen jedna věc dokáže Sherlocka rozladit víc než zápach zelí a sice když ohledně pachatele zločinu ví kdo, ví jak, ale neví, jak jej dostat. Takže si chladí žáhu na paní Hudsonové, zkouší to s převleky za řemeslníky či pragmatickými zásnubami a nakonec se i stane tichým svědkem výkonu spravedlnosti. A přitom stačilo najmout si za pár liber přiopilé irské dělníky z londýnských doků, co by si pana Milvertona vzali do parády. Být upoután do konce života na lůžku a cucat stravu brčkem, to dost sníží vaše schopnosti býti mistrem vyděračem, ale já tu nejsem od toho, abych geniálnímu mozku z Baker Street radil, jak vyřešit případ a ještě přitom ušetřit.. Co se týká Hammondova zpracování, platí závěr Holmese k téhle patálii a sice že jsou zde jisté aspekty, na které nelze být hrdý. Na pohřbení do zapomnění to ale není.. ()
Poctivé televizní zpracování vlastně dost divného (ne)detektivního případu: kdo je vyděračem všichni věděli, lítý a znechucený Sherlock nic nededukoval (vícekrát snad s nápadem přišel klidně uvažující Watson!), pouze v přestrojení posbíral pár informací a zastal roli prostředníka. Vždyť i "samovolnému" rozřešení jen přihlížel(i)! ()
Tentokrát se mi to zdálo málo fantastické. Pracně vyloupit trezor a pak nechat provést vraždu cizíma rukama mi připadá trochu neprofesionální od úžasného detektiva Sherlocka Holmese. On, který vždy všechno předvídá, najednou nepočítal s účastí hraběnky, která měla též nemile zkušenosti s vyděračem, o čemž on věděl. Žádné originální řešení, proto 3*. ()
Galerie (5)
Photo © Granada Television
![Mistr mezi vyděrači - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/000/192/192771_b3af61.jpg)
Zajímavosti (1)
- Když je zastřelen důstojník, policejní detektiv vezme odhozenou zbraň do kapesníku. To nebylo u Scotland Yardu v polovině 90. let 19. století, kdy se film odehrává, vůbec zvykem. Otisky prstů začaly být v Británii používány k identifikaci až v roce 1901. (Sinecod)
Reklama