Dědictví aneb Kurvahošigutntág

„Želvy nežeru.“ V r. 1993 som mal sladkých 12 a keď som tento film videl prvý raz (a potom v sto reprízach), smial som sa tak, až ma brucho bolelo. Pamätám si, ako sme si to s mamou nikdy nenechali ujsť a od rehotu sme skoro padali z gauča. S odstupom rokov však bláznivú komédiu o Bohušovi Stejskalovi vnímam nie ani tak ako bláznivú komédiu, ale ako mrazivé (!) obzretie za temnými 9O. rokmi plné podnikateľov v teplákoch a do očí vrážali socialistické budovy s do noci vysvietenými erotickými podnikmi. Mix čohosi starého a zároveň moderného bol príšerný, gýčový a neviem aký ešte, ale určite nie fajn. Režisérka vynikajúco zvláda prácu i s najnepodstatnejšími postavičkami a to dokonca do takej miery, až máme v mnohých scénach (Karel Gott, scéna z reštaurácie na tému "Nová doba") pocit, že sú to reálni ľudia natočení skrytou kamerou. Obzvlášť Bohušova parta hic je skutočne neskutočnou zbierkou sociek, skrachovancov, stroskotancov, nímandov, exotov, týpkov a hňupov (a Jozef Kroner vo mne vždy vyvoláva smútok, v tomto filme nemal nikdy hrať podľa mňa); mohli jej dať seriálový spin-off. A keby som hodnotil kultovosť hlášok ("Jak na dno? Do dna!"; "To je moc!"; "Rozhodím ti sandál."; "Hovno z nutrie."; Je tady ten pan Stejskal.") a dialógov (Tak kde jsem to skončil?" - "Na ministerstvu."), musím dať 5*. Lenže o satiru sa snažiaci scenár často stráca tempo, mnohé scény sú zbytočné („Čepičku nechci!“) a technická stránka (strih, zvuk... a to sa v týchto veciach vôbec nevyznám) nepatrí práve k najkvalitnejším. Takže "len" 4*. (29.12.2004)

"TO BYLA AMERIKA..." Geniální one man show Bolka Polívky, každá druhá věta hláška, cameo Karla Gotta na České v Brně a nejlepší scénka filmu - hádka s číšníkem na zahrádce kavárny - natočená ve vedlejší ulici. Mimochodem scéna kde Bolek nutí na ulici Zlatého slavíka, aby se s ním jako s novopečeným milionářem šel napít, byla prý inspirována skutečným Bolkovým zážitkem, který inspiroval i film jako takový. Ultimátní buranská komedie za 15 milionů a další z klenotů porevoluční svobodomyslné vlny (NAHOTA NA PRODEJ, FONTÁNA PRE ZUZANU 2...). Jinak film o filmu na DVD nabízí pohled nato, jak se natáčela řada scén a nějaké ty rozhovory, ale informací o filmu v něm moc nenajdete. "A TEĎ SI VÁS KÚPIM VŠECKY." (03.10.2007)

Tenhle film jsem původně nijak neměl v lásce, až mi jednou nezbylo o letních prázdninách nic jiného, než se na něj podívat, protože se ségrou by jinak bylo k nevydržení. A tehdy jsem zjistil, že se vlastně jedná o docela vtipnou komedii, u které jsem se opravdu dost nasmál. Od té doby jsem tenhle film viděl několikrát, naposledy před dvěma dny. A pokaždé se u toho bavím stejně, jako kdybych to viděl poprvé, pokaždé se mi to líbí, pokaždé si to užívám, pokaždé se tímhle filmem nechám strhnout k dvouhodinovému odreagování a zábavě. Čím to však je, že mi tenhle film tolik imponuje? Asi za to může herectví Bolka Polívky, který naprosto geniálně ztvárnil roli vesnického křupana, který se chová pořád stejně, ať je ve svém stavení, v luxusní hotelové restauraci, nebo v advokátní kanceláři. A v tom je kouzlo tohoto filmu, že hlavní hrdina je pořád stejně svérázný a pořád říká to, co si upřímně myslí. Právě díky panu Polívkovi je tenhle film tím, čím je, díky němu se jedná o kvalitní a vtipnou zábavu, která mě spolehlivě rozesměje i při několikátém zhlédnutí. Děkuji paní Chytilové za tohle legendární dílko, stejně tak děkuji i panu Polívkovi za jeho geniální herectví, a děkuji i producentům, že byli ochotni tenhle film financovat a že mohl vzniknout. Nemám co dodat, jsou to lepší čtyři hvězdy. (23.08.2010)

Když Polívka tak raději coby farář nebo člověk skrývající za války Žida, Polívka z Dědictví mě vůbec nezajímá. Chytilové filmy mě většinou nechytily. Opravdu mě překvapuje jak velký ohlas a popularitu tato komedie získala. Já mám ale zcela jiné představy o vtipnosti. Zde citované hlášky mi spíše přijdou trapné. (17.07.2003)

Dědictví přináší vůbec nejnatřískanější českou komedii, co do výskytu hlášek. Snad žádná jiná naša komedie není od začátku do konce tolik napěchovaná vyšperkovanými brilantními proslovy, hláškami a rozhovory. Co scéna, to perla. Co scéna, to kult. Tolik hlášek najednou se prostě jinde nevidí. Jedna z nejkultovnějších a nejvydařenějších českých komedií vůbec. Svérázný venkovský chlapík (buran:) Bohuš Stejskal žije v rozpadajícím se stavení se svou tetou ("Já jí jenom říkám teta, ona se kamarádila s mamů."), pracuje jako dřevař a většinu času tráví povalováním se v hospodě a chlastáním se svými kumpány. Udržuje vztah s místní kočkou v podání Dáši Veškrnové, která nalévá. Každý den je stejný, naplněn stejnými aktivitami. Vše se však změní v okamžiku, kdy do hospody vstoupí uhlazený advokát Ulrich. Tím se začíná psát historie:) Od této chvíle věci začnou nabírat spád a roztočí se tím kolotoč nepředvídatelných událostí. Snad nejznámější a nejlepší role Bolka Polívky, který svou postavu snad ani nemusel hrát. Během natáčení musel chlastat jak duha, jinak snad není možné, aby za střízliva předvedl to, co předvedl:) Fenomenální obsazení všech postav. Miroslav Donutil je dokonalým protipólem k energickému výkonu Bolka Polívky. Jako uhlazený Dr. Ulrich podává stejně výborný výkon, ale jeho přednes je spíše civilní a jakoby nenápadný, ač je to také právě jeho postava, která je v tolika scénách stejně důležitá jako hlavní hrdina. A ač je sice výkon Šárky Vojtkové, coby Irénky docela ochotnický, mně nevadí a myslím, že výborně pasuje k její postavě, ne moc chytré, spíše obyčejné dívky. Spousta momentů je nadčasových, scéna v restauraci s černochy a Romy už by dnes byla brána jako diskriminace. Celá ta venkovská sebranka tvrdě pracujících a poctivě "po Moravsku" chlastajících vidláků se díky mistrovském scénáři Věry Chytilové a Bolka Polívky stala po právu národním kultem. Právě legendární a nezapomenutelné scény a hlášky jsou nosným pilířem tohoto filmu, a staly se citovanými snad všade, všema a pořád. Alespoň u nás na Moravě je Dědictví národním pokladem. Za sebe říkám, že když máte vedle sebe člověka, který zná tento film nazpaměť i pozpátku, tak jako Vy, tak stačí mnohdy nějaká situace, díky níž jeden pronese nějakou hlášku, druhý plynně naváže a už to jede. A ostatní nechápou, co to jako blbnete:D "Vy jste pan Stejskal Bohumil? Mohl byste jít se mnou na chvilku ven?" - "Já? A proč jako?", "Nechceš raději košili, nebo džíny? - "To néé, to by mě tlačilo na kulách...", "Těm svojim Japoncom vyřiď, že žádnou cihelnu neprodávám a že když sa naseru, že jim neprodám ani cihlu. Doktore, idem!" - "Ano, ano..." - "Poď!!", "Padesát šest korun." - "Jak padesát šest korun? Počkaj, počkaj...", "Mně dones pivo, ale rychle, nebo tady zdechnu.", "To bude nějaká herečka." - "Nebo kurva" - "Nebo oboje." - "Jak oboje, co urážáš?", "A co jako?" :D (21.04.2006)