Dědictví aneb Kurvahošigutntág

Ja neviem. Filmy zo života nepotrebujem, ale toto bolo bezchybné. Smial som sa s takou dobrou chuťou, že nemám potrebu hľadať chyby a umeleckú hodnotu. Bolek Polívka od zhliadnutia tochto filmu (prvý kde som ho videl) patrý medzi mojích NAJ, a od kedy som videl jeho výkony z minulosti, ako napríklad v Komedii del arte, nepochybujem, že je jeden z najväčších všestranných umelcov Ćeskoslovenska. Ten koniec filmu bije všetky konce AM produkcii. (25.12.2008)

Tenhle film jsem původně nijak neměl v lásce, až mi jednou nezbylo o letních prázdninách nic jiného, než se na něj podívat, protože se ségrou by jinak bylo k nevydržení. A tehdy jsem zjistil, že se vlastně jedná o docela vtipnou komedii, u které jsem se opravdu dost nasmál. Od té doby jsem tenhle film viděl několikrát, naposledy před dvěma dny. A pokaždé se u toho bavím stejně, jako kdybych to viděl poprvé, pokaždé se mi to líbí, pokaždé si to užívám, pokaždé se tímhle filmem nechám strhnout k dvouhodinovému odreagování a zábavě. Čím to však je, že mi tenhle film tolik imponuje? Asi za to může herectví Bolka Polívky, který naprosto geniálně ztvárnil roli vesnického křupana, který se chová pořád stejně, ať je ve svém stavení, v luxusní hotelové restauraci, nebo v advokátní kanceláři. A v tom je kouzlo tohoto filmu, že hlavní hrdina je pořád stejně svérázný a pořád říká to, co si upřímně myslí. Právě díky panu Polívkovi je tenhle film tím, čím je, díky němu se jedná o kvalitní a vtipnou zábavu, která mě spolehlivě rozesměje i při několikátém zhlédnutí. Děkuji paní Chytilové za tohle legendární dílko, stejně tak děkuji i panu Polívkovi za jeho geniální herectví, a děkuji i producentům, že byli ochotni tenhle film financovat a že mohl vzniknout. Nemám co dodat, jsou to lepší čtyři hvězdy. (23.08.2010)

Chytilová a Polívka se postarali o jeden z nejlepších filmů z porevoluční éry. Chytilová kralovlala svojí režií, díky níž působí jednotlivé scény autenticky. Skvěle je zde použita i hudba, například minimalistická kulisa ve scéně s andělem. Polívka zde zase vystřihnul geniální, řekl bych civilní herecký výkon. Svou mimikou, ale i pohyby ukazuje, proč je i v zahraničí respektovaným umělcem. Ač je film plný neherců, Polívka je tak přirozený, že se mezi nimi ztrácí a profesionální herci jako Chýlková, mezi nimi působí až křečovitě. A svkělý scénář může s přehledem konkurovat Formanovým a Papouškovým nehereckým filmům z 60. let. (06.11.2007)

Toš divné je to, ale v žánru "kapitalisticko-privatizační komedie" špička. Chytilová možná v devadesátých přišla o rozum i vkus, ale Bolek Polívka v roli Bohuša má patřičný říz a přesvědčivost, stejně jako jeho vidlácká grupa (zejména pak jedinečný děd Kroner). Irenka pravda nezapře, že néni herečka, ale kurva, jenže i o tom Dědictví je. Dobrý film to rozhodně není, ale s odstupem má své kouzlo a též nepopiratelnou pravdivost. To už halt Chytilka umí. Je to svědectví určité doby se všemi šmouhami a vadami na kráse, přesto se na to koukat dá... A ty hlášky též stojí za uložení do paměti, byť některé dialogy jsou opravdu... křupanské. (12.02.2004)

Tohle bohužel není úplně dobrý film, je tu až příliš mnoho vaty a násilných scenáristických přemostění, které film zbytečně rozvláčňují a prodlužují, ale to už asi patří ke stylu Věry Chytilové, alespoň tedy v devadesátých a pozdějších letech (rozhodně měla paní režisérka s trochou soudnosti zkrátit stopáž filmu). Co ale v tomhle snímku funguje naprosto dokonale a co posouvá Dědictví o pěkných pár pater filmového umění výše, je v pravém smyslu tohoto slova GENIÁLNÍ herectví a hlavně komický talent Bolka Polívky. Spolu s novým, do té doby dosud v českém filmu neviděným, typem hrdiny přináší Bolek Polívka tolik neotřelých komických výrazových hereckých prostředků, které mnohdy až hraničí s karikováním sebe sama a s poetikou trapnosti (kterou Bolek s oblibou rozvíjí ve svých bavičských číslech), ale která (skoro až zázrakem) téměř nikdy nesklouzne k trapnosti skutečné! Je obdivuhodné, kolik živočišného humoru Bolek dokáže vytěžit ze své postavy a kolik kreativity používá pro rozšíření verbální složky Bohušova buranského světa. Bohuš je typologicky skutečný buran a o to šlo paní režisérce především, na jeho postavě a příběhu demonstrovat ubohost narychlo vyhnaných ,,podnikatelů" počátku, ale vlastně i celých devadesátých let, bez vzdělání, bez rozhledu, bez vkusu, pouze s evidentní touhou uskutečnit svůj ,,americký" sen v ryze českých podmínkách (tedy s penězi restituovanými, nakradenými či pokoutně získanými za minulého režimu...) Je to bezesporu zrcadlo nastavené době, ale bez Polívkova komediálního talentu a bez té spousty jeho skvělých a dnes již zlidovělých hlášek by tenhle film stěží fungoval... (20.03.2007)