Režie:
Lilja IngolfsdottirScénář:
Lilja IngolfsdottirKamera:
Øystein MamenHrají:
Helga Guren, Oddgeir Thune, Heidi Gjermundsen Broch, Marte Magnusdotter Solem, Elisabeth Sand, Kyrre Haugen Sydness, Esrom Kidane, Victor Roll Nordstoga (více)Obsahy(1)
Zatímco Sigmund je neustále na cestách, Marie svou kariéru kloubí s péčí o děti a domácnost. Jako mnoho jiných vztahů i ten jejich začal zamilovaností a souzněním, léta manželského soužití však přinesla neshody. Je to nakonec Sigmund, kdo požádá o rozvod, a Marie je nucena čelit svým největším obavám. Na první pohled rozvodové drama, debut scenáristky a režisérky Liljy Ingolfsdottir, je však něčím víc – mnohovrstevnatou charakterovou studií ženy, kterou krize přivede k sebepoznání. Až na věky nepřináší příběh o hledání pravé lásky, ale naopak svěžím způsobem zkoumá současné představy o romantických vztazích, rovnosti ve vztahu i síle ženství. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (16)
Jeden z mála "typicky festivalových" snímků z letošního ročníku, který mi zůstává v hlavě a ještě nějakou dobu tomu tak zřejmě bude. Festivalová ocenění absolutně zasloužená (především ocenění za herecký výkon Helgy Guren jejíž finish je až trochu zdrcující). Citlivost, s jakou Lilja Ingolfsdottir prostřednictvím hlavní hrdinky vykresluje životní bitvy, šrámy a bohužel zažité negativní vzorce, které si často nevědomky předáváme z generace na generaci, je při uvědomění si, že se jedná o celovečerní debut, skoro neuvěřitelná. Není to lehká podívaná, ale určitě je dobře, že snímek uvidíme díky Aerofilms i v našich kinech - 80%. [KVIFF 2024] ()
Máte pocit, že Vaše máma nutně potřebuje terapii, ale vždycky Vás odbyde s tím, že jí nepotřebuje? Pusťte jí tenhle film, možná změní názor... myslím to zároveň humorně i vážně: nejsem cílovka - to budu tak za 15 let, po 3 dětech a po 2 rozpadlých manželstvích -, momentálně to nejsem schopen docenit, ač je to dobře natočeno. ()
Další norský počin oslavovaný ve Varech (po Nejhorším člověku na světě), který mě emocionálně bohužel dost minul. Předpokládám ale, že sonda do duše ženy, které se rozpadá (už druhé) manželství, více zasáhne diváky mající za sebou negativní zkušenosti jak v partnerském, tak v rodinném životě. V závěru vzlykal doslova celý Pupp, pán sedící za mnou prosil svoji ženu o kapesník, to jsem za deset let na karlovarském festivalu ještě nezažila. ()
Znáte ten pocit, kdy vám ve vztahu skřípe něco tak moc, že uvnitř těla dusíte mohutný výkřik? Hlavní postava Marie ten pocit určitě zná. A já ho teď bohužel znám i z pozice diváka, který se nedokázal na tenhle snímek ani za nic naladit a chtěl křičet, aby to už skončilo. Rozpad vztahu, emocionální vypjatost, vnitřní rozervanost. Všechno tam je. Herecky je to přesné, procítěné, odžité. Ale já jako divák cítil jen velmi málo z toho všeho. Technikou vyprávění a mizanscénou nudnější snímek jsem letos ve Varech neviděl a nadšení mnoha diváků příliš nechápu. [KVIFF 2024] ()
[KVIFF] Z filmu jasně cítíte, že je to jinde. To o jakém tématu mluví, jak ho především zpracovává, jak je to zahráno, vše. Oproti jiným filmům, je zde zřejmé, že koukáte na výjimečnou záležitost. A není náhodou, že filmy mohou být z podobného gardu jako Hypnóza nebo Nejhorší člověk. Povedená záležitost. ()
Reklama