Panoptikoni
Panopticon
Režie:
George SikharulidzeScénář:
George SikharulidzeKamera:
Oleg MutuHudba:
Chiara CostanzaObsahy(1)
Když se otec adolescentního Sandra rozhodne, že zasvětí život Bohu a odejde do kláštera, sebere to mladému introvertovi základní životní jistoty. Opuštěný otcem i matkou, jež pracuje v zahraničí, se mladík ve snaze najít sebe sama otevírá novému přátelství s radikálním Lašou, jenž má vazby na ultrapravicové organizace, ale i zkoumání vlastní sexuality. Citlivý celovečerní debut George Sikharulidze se ptá, jak tenká je hranice mezi pozorovatelem a pozorovaným a kam směřuje současná postsovětská gruzínská společnost, jež se ocitá na pomezí náboženského konzervatismu a nacionalizace na straně jedné, a touze po nezávislosti a modernizaci na straně druhé. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (8)
Poutavé a existencionální drama se zajímavým námětem o ztraceném mladíkovi, který chce někam patřit. Hlavní postava mladík Sandro žije jenom s otcem a babičkou (matka zmizela za oceán). Jeho otec je velice pobožný a dokonce se rozhodne vstoupit do kláštera, a tím v podstatě Sandra opustit. Zajímavé ale i paradoxní bylo sledovat kontrast mezi dnešním politickým extrémismem a tradiční církví. Je vlastně trochu iluzí, že to jsou dva protipóly, ale ve výsledku, to co dělal Sandryho otec bylo stejně extrémistické. A hlavně ve výsledku, kdyby zůstal s rodinou a o Sandru se zajímal a staral, tak by pro společnost možná udělal více než v klášteře, Sandro by se snad ani nepřidal k extrémistům. Kromě touhy člověka někam zapadnout se zde řeší i otázka sexuality. Zde se zase naráží na to, že Sandrovi chybí mateřská láska a tak touží po starší ženě, ale vlastně s ní ani nechce spát, ale potřebuje nějaký fyzický kontakt, který mu chyběl od jeho matky. Celkově to byl příjemný snímek plný zajímavých motivů a témat. 7,5/10 (KVIFF 2024) ()
Mladý muž je vychováván v patriarchálním prostředí, přičemž jeho otec se již nějakou dobu snaží stát se mnichem. Na základě zjevného nedostatku mužského elementu v domácnosti se po náhodné události začíná měnit v osobu, která je naprostým opakem člověka, jakým byl vychován. Sonda do stavu, kdy má člověk vymytý mozek náboženskými a "tradičními" hodnotami, která se prolíná s objevováním jeho sexuality, kterou objevuje prostřednictvím matky svého nového kámoše a "tradiční" hodnoty uplaňuje jen ve vztahu se svou přítelkyní. Tento film dává krásný obrázek o dospívání a to, že člověk může své hodnoty uplaťnovat jen v určitých situacích, aniž by si to uvědomoval. [KVIFF 2024] ()
(KVIFF 2024) Panoptikon, film na který jsem neměl žádný očekávání. Po zhlédnutí filmu musím říct, že to byl dobrej nápad, protože film překvapil. Před filmem ještě přišla delegace, režisér snímku řekl, že si něčím podobným taky procházel a v tu chvíli mě ten film začal zajímat ještě víc. Film rychle utekla já si ho moc užil. Téma filmu je ponurý, nepříjemný a trochu i depresivní. Sice to bylo drama, ale zajímavý. Celá linka s otcem je smutná a depresivní. Linka s kamarádovou mámou je nepříjemná, ale dalo by se říct, že si mě ukradla. Pak se tu řeší nepokoje v Gruzii a ty by dost solidní. Vztahy mezi zúčastněnými jsou taky dost napjatý, je v nich cítit mnoho emocí a to je za mě kvalitní herectví. Ten film je prakticky o ničem, nic se tu nestane, ale asi to táhla linka o sebepoznání. Já si to nějakým zvláštním způsobem užil a určitě to patří do lepší poloviny filmů, které jsem v tomto ročníku navštívil. 8/10 Dost nepříjemný drama! (Pupp - 1.7.2024) ()
Gruzínské drama sbírá jedny z nejlepších ohlasů v rámci Hlavní soutěže a lze pochopit proč – kontrast mezi sešněrovanou výchovou od přísně katolického otce a hormonálními bouřemi na konci puberty je bezesporu atraktivní; a díky zručné a soustředěné režii debutujícího Georgeho Sikharulidzeho mnoho scén v tomto filmu opravdu funguje. Pomáhá i bezmála komediální nasnímání leckterých momentů, nevyhýbající se trapnosti a rozpačitosti nedospělého vztahování se ke světu. Jenže nad rámec původního protikladu toho hodinu a půl dlouhý snímek mnoho nepřináší. Osmnáctiletý Sandro, poblouzněný svůdnou matkou svého nového kamaráda, se v jeden moment poměrně nemotivovaně radikalizuje a stejně tak podivně dramatické veletoče prodělají i jeho papírem šustící vztahy se dvěma spolužačkami. Své kvality snímek jistě má a v rámci karlovarské soutěže patří mezi výraznější kousky, nic zásadnějšího od něj ale čekat nelze. ()
Panoptikon v sobě sice zkoumá hodně zajímavých témat, ať už identity, sexuality, víry, dospívání, politické situace v Gruzii nebo rodinných vztahů, nikam ale úplně ve svém vyprávění nedospěje a ani nenabídne napínavější konflikt či climax. Postava Sandra si mě navíc za celou dobu nezískala a svým chováním mě spíš odpuzovala, takže jsem měla fakt problém brát si jeho strasti k srdci. Tím, že ve mně film zanechal jen takovou rozjetou linku bez konce a hlubší message mu musím dát průměrné tři, protože se podle mě dalo říct mnohem víc. KVIFF 2024 ()
Reklama