Faunovo velmi pozdní odpoledne

Paní Chytilovou sice ctím, leč u jejích filmů (i když jsou pro mě zajímavé) většinou lehce trpívám... Tohle je ovšem krásná a moje oblíbená vyjímka! "Fauna" miluju, baví mě, rozveseluje i rozněžňuje - aniž by byl podbízivý. Jak tady čtu, spousta lidí jí vyčítá, že snad nemá ráda chlapy. Na mě tedy většinou působí tak, že nemá ráda hlavně ženy - a od toho se pak odvíjí všechno to ostatní... (Včetně feminismu i oné zajímavé drásavosti, která bývá jejím filmům vlastní.) Absolutně neženské, zkarikované, podivně se plácající hrdinky, které si neví rady samy se sebou a chlapům to dávají pěkně "vyžrat", tvoří ve "Faunovi" spíš jenom takové veselé a pestré pozadí a ani mi tam nevadí to jejich přehrávání. Možná naopak - jako by to tam nějak organicky patřilo... No a Leoš Suchařípa je samozřejmě kouzelný :-) (27.03.2009)

"Vždyť já vás znám jenom z tý postele." Jelikož nikdy nezestárnu a žádné čerstvé maso mi manželka do postele evidentně pustit nehodlá, tak se mě Faunovo velmi pozdní odpoledne vlastně vůbec netýká. Přesto mi Faunovo ujíždění vlaku přišlo tak nějak vzdáleně povědomé a jeho harašící filozofování mi vždycky bylo vyloženě sympatické. (03.11.2016)

Je mnoho ľudí, ktorí Věru Chytilovú považujú za výnimočnú umelkyňu. Ja tento ich názor rešpektujem, ale rozhodne ho s nimi nezdieľam. Mne sa jej tvorba nikdy nepáčila. Pre mňa to vždy bola šialená feministická ježibaba, ktorá točí samé absurdné sračky. V roku 1983 zrežírovala film "Faunovo velmi pozdní odpoledne". Nemá to ani hlavu, ani pätu. Kamera, scenár, strih, hudba, réžia všetko to stojí za hovno. No a ku tomu všetkému ma ešte aj ten šeredný Leoš Sachařípa s tým svojim afektovaným ŕŕŕ vytáčal takmer do nepríčetnosti. * (07.02.2019)

Vtipný, ironický, možná až trochu krutý, ale velmi dobrý film, který rozhodně pobaví, ale stárnoucím mužům na dobré náladě nepřidá. Pokud byla Chytilová feministkou, tak oceňuji, že neváhala tepat i do řad ženstva. Chválím též režii, kameru a mistrné využití symboliky. Jako hold Věře Chytilové sem vkládám záznam jednoho mého snu, kde tato režisérka figuruje. - - - Sen o vúdú (v noci z 14. na 15. března 2014) - - -     Spolu s dalšími dvěma muži se ubírám k nějakému kostelu. Máme tam pomáhat při restaurování nějaké fresky. Freska se nachází na vnější stěně kostela, je veliká, má zhruba kruhový tvar a je opravdu dost zašlá. Provedena je ve stylu ikon a znázorňuje Ježíše Krista, který se shýbá k zemi a něco tam buď sází nebo trhá, případně něčemu žehná. Detaily nelze rozeznat. Fresku na její spodní straně zčásti obklopuje a zčásti do ní proniká zlatý ornament, který připomíná nějaké vúdúistické veve. Ten ale září jako nový a evidentně žádnou opravu nepotřebuje.      Přichází umělecká restaurátorka, která vypadá jako (nedávno zemřelá) filmová režisérka Věra Chytilová. Podává mi lahvičku s nějakou tekutinou a přikazuje mi, abych tou vodičkou potřel fresku a potom to nechal působit. Říkám, že nevím, jak to mám udělat, když freska je vysoko a není tu žádné lešení. Chytilová, o níž se říká, že bývala dost nervní a herce buzerovala, vybuchne a začne vykřikovat něco o mé naprosté neschopnosti. Prostě si s tím mám nějak poradit. „Tak chceš, aby ten čokl chcípnul, nebo ne?!“ S těmito slovy odchází.      Prohlížím si nádobku s kapalinou. Je to stejný typ lahvičky, v jakých se ve Vídni prodávaly vúdúistické vodičky importované z Haiti. Také nápis na etiketě je francouzský. Čtu tam něco jako EAU... LA MARINETTE... JÉ-ROUGE. Dívám se, jestli tam v souladu s předpisy někde nenajdu i českou popisku, a opravdu tam je: Určeno ke korekturám reality. Vyrobeno v Republice Haiti. Neužívat vnitřně. Chraňte před dětmi. Dovozce pro ČR Veronika Š.      Zamyslím se nad tím, jestli se Chytilová pro své zásluhy po smrti nestala prvním vúdúistickým loa české provenience. Jak by se toto božstvo asi jmenovalo? Odvozovalo by se ono jméno od slovesa attraper, prendre nebo saisir? Anebo to žabožrouti říkají ještě nějak jinak? To mi tedy, Ježíši, vysvětli. Místo Ježíše však slyším odněkud volat Chytilovou: „Nestůj tam jak tvrdé Y! V zakristii je žebřík! Tak si ho, sakra, přines a vylez na něj!“ Ptám se, jestli mám potřít i ten zlatý ornament. Odpověď: „No to si piš, že máš!“ (13.05.2023)

Koukám na to právě teď v televizi, a před chvílí zazněla věta (od jedné ze Suchařípových slečen): "A víte o tom, že jestli se dožijeme roku 2025, tak nás takovejch starejch, jako jste vy, bude dvakrát tolik co dnes?" Nikdy předtím jsem si toho nevšimla - asi to bylo tím, že rok 2025 byl dřív tak nějak...  daleko. (04.02.2024)