Faunovo velmi pozdní odpoledne

Absolutně špičková komedie a absolutně špičkovým Leošem Suchařípou v absolutně špičkové režii, nic lepšího v tomto žánru jsem snad ani neviděl..."Ještě jsem nic neudělal, ještě nemám hotový to Maroko". "Ono zase neprší, takovej pěknej deštník a já si ho ani neužiju"... a skvělý Hálek "Cipísek blije, co mám dělat?" (03.03.2010)

"Vždyť já vás znám jenom z tý postele." Jelikož nikdy nezestárnu a žádné čerstvé maso mi manželka do postele evidentně pustit nehodlá, tak se mě Faunovo velmi pozdní odpoledne vlastně vůbec netýká. Přesto mi Faunovo ujíždění vlaku přišlo tak nějak vzdáleně povědomé a jeho harašící filozofování mi vždycky bylo vyloženě sympatické. (03.11.2016)

Moc nemusím morality, a zrovna v této jsem nenašel vůbec nic, co by se mnou nějak rezonovalo. Díky tomu se mi zdála dlouhá a docela se divím, že je tu označena jako komedie. Vždyť na tom skoro nebylo nic k smíchu. Hlavní hrdina je podán jako ubožák, jehož dny se krátí, tak se bavte na jeho triko. Nic pro mne. (27.06.2014)

Chytilová opět vyčnívá vysoko nad dobový průměr geniálními fromálními postupy (bezuzdná kamera hravě si pohrávající s herci a přebírající jejich pohyby, pocity, neustále uhýbající k nepodstatným detailům a milující prudké transformace), které i přes značnou stylizovanost dokáže výborně navodit autentické pocity starého mládence, u nějž se začínají objevovat mantinely jeho patologické promiskituity, jež sebou přinášejí i zrádnou siť nebezpečně trvalého vztahu, jenž Chytilová v závěru velmi sugestivně a zároveň vtipně ztotožňuje se smrtí, pro níž našla s odvážnou ironií velmi vhodnou představitelku - zkostnatělou herečku nejvyšší komunistické garnitury. (19.11.2010)

Tohle že je feministické dílo zesměšňující muže? Možná ještě tak velmi zlehka některé stránky mužství, navíc, časem mělo být podstatně hůř (např. Pasti, pasti pastičky). Jistě, Faunův život se svým neustálým opakováním (nejen dívky, ale i práce, to "Maroko") stává stereotypem a vyprázdněným zvykem, listí žloutne, vzduch chladne a za dveřmi se už pomalu chystá zima / smrtka se svou kosou. Ale ostatní postavy v tomto tanci života na tom nejsou o moc líp, spíš naopak. Směšná je šéfka, snažící se zaujmout, směšný je jediný kamarád se svou milující manželkou a sekretářkou "cipískem", směšné a většinou prázdné (proto ani nemají jména, jsou to jen zajíci, lovná zvěř) jsou zástupy dívek (spíš typů než dívek), procházející staromládeneckým podkrovím. Ostrůvky života zobrazují jen osoby, na které se dívá s despektem Faun sám - sousedky stařenky, které mu velmi nepříjemně připomínají vlastní věk i smrtelnost, no a pak taky Vlastička, ten poklad, sedící naproti němu v kanceláři, o který musí Faun nejprve přijít, aby pochopil, co v něm měl i nechtěl mít. Měsíce (roky?) doufající, chviličku šťastná ("vy jste se kvůli mně opil"), stává se nakonec taky směšnou. Na druhou stranu je tu taky pár pěkně mrazivých chvil („Musíme se zamyslet… Jak nejlépe zničíme člověka?“). Závěr je překrásně obrazný a dvojlomný (k tomu navíc ten výkřik "já ještě chci něco udělat!"). A Faun? Taky jsem se nejdřív obávala, jestli manýra Suchařípova bude v hlavní roli snesitelná - a více než byla. Ta role mu sedla jako žádná jiná. (12.11.2012)