Faunovo velmi pozdní odpoledne

Faun je sice karikatura, nicméně karikatura naprosto, ale skutečně úplně výstižná. Jako pro mnohé ostatní je pro mě castingovým hrdinou neopakovatelný Leoš Suchařípa, ale největší zásluhu na zlé moci snímku mají Krubachová s Chytilovou, jejichž libreto * neboť tohle nelze považovat za obyčejný scénář * je jako šňůra perel, jež by běžně invencí stačila rozetřpytit ne jeden, nýbrž tři velmi dobré filmy. To, jak si Suchařípa ohmatává vrásčité břicho a hořekuje „S tím jsem nepočítal”, nebo po explicitní kolizi s monstrózním hovnem spílá osudu, že „se to mohlo stát jen jemu, kterej je tak vybíravej” (a desítky dalších), nemá v českém filmu, nepočítáme-li ještě třeba „Vraždu Ing. Čerta”) obdoby. Nicméně právě tyhle skvělé ingredience by se bez zcela specifického režijního přístupu snadno rozplizly v to, co filmoví estéti nazývají nelichotivě komunální satirou. Chytilové koláž záběrů, sázející za sebe v rychlém sledu a víru „nesouvislé" obrazy jako podzimně zvadlé lopuchy a nešťastného figuranta Suchařípu, kterak převaluje své nevábné tělo po posteli pokryté ovčími kůžemi, ale sled situací představuje jako frenetickou, škodolibou poezii. Jedinou stížnost bych mám na adresu zvukařů. V mnoha momentech ne zrovna srozumitelné dialogy (a monology) bych normálně přičítal nekvalitnímu převodu na DVD, ale filmy Věry Chytilové jsou mi tímto neduhem (Panelstory je v tomto směru ještě příšernější) známé. Zbývá snad jen vyzvat nástupce, kterého Věra Chytilová ve světě současného filmu nemá, aby se pokusil natočit něco podobně nemilosrdného o ženě * od Trierovy Nymfomanky si slibuji mnohé, takovou legraci ale nikoliv. V dnešních nepatřičně korektních dobách se my zlí diváci dočkáme jen stěží. (24.09.2012)

Faunovo velmi pozdní odpoledne je trochu jiný film Věry Chytilové. Jiný v tom, že tady není tak feministické ladění, ale přesto tam nějaká jízlivost proti chlapům zůstala. Leoš Suchařípa byl skvělý. Nejprve jsem nechápala, co na něm holky vidí, ale pak jsem taky uviděla nějaké kouzlo. Ideální typ pro roli - ne krasavec na první pohled, ale něco v něm bylo. Líbilo se mi zachycení Prahy, taky pointa na konec. Opět to mělo myšlenku, ač to byly jenom takové epizodky, příjemně to utíkalo. A větu "Člověka nejlépe zničíme, když mu vsugerujeme, že ho milujeme" si budu ještě dlouho pamatovat. (03.04.2012)

Tohle že je feministické dílo zesměšňující muže? Možná ještě tak velmi zlehka některé stránky mužství, navíc, časem mělo být podstatně hůř (např. Pasti, pasti pastičky). Jistě, Faunův život se svým neustálým opakováním (nejen dívky, ale i práce, to "Maroko") stává stereotypem a vyprázdněným zvykem, listí žloutne, vzduch chladne a za dveřmi se už pomalu chystá zima / smrtka se svou kosou. Ale ostatní postavy v tomto tanci života na tom nejsou o moc líp, spíš naopak. Směšná je šéfka, snažící se zaujmout, směšný je jediný kamarád se svou milující manželkou a sekretářkou "cipískem", směšné a většinou prázdné (proto ani nemají jména, jsou to jen zajíci, lovná zvěř) jsou zástupy dívek (spíš typů než dívek), procházející staromládeneckým podkrovím. Ostrůvky života zobrazují jen osoby, na které se dívá s despektem Faun sám - sousedky stařenky, které mu velmi nepříjemně připomínají vlastní věk i smrtelnost, no a pak taky Vlastička, ten poklad, sedící naproti němu v kanceláři, o který musí Faun nejprve přijít, aby pochopil, co v něm měl i nechtěl mít. Měsíce (roky?) doufající, chviličku šťastná ("vy jste se kvůli mně opil"), stává se nakonec taky směšnou. Na druhou stranu je tu taky pár pěkně mrazivých chvil („Musíme se zamyslet… Jak nejlépe zničíme člověka?“). Závěr je překrásně obrazný a dvojlomný (k tomu navíc ten výkřik "já ještě chci něco udělat!"). A Faun? Taky jsem se nejdřív obávala, jestli manýra Suchařípova bude v hlavní roli snesitelná - a více než byla. Ta role mu sedla jako žádná jiná. (12.11.2012)

S filmy Věry Chytilové mám dlouhodobý problém - buď mi přijdou jako rádoby intelektuální hříčky nebo jako jednoduché morality pro nejširší masy a celkově mi přijde filmová tvorba režisérky taková afektovaná a jednoduše "chytilovská". Pouze dva filmy z její filmografie mě opravdu oslovily, a to je právě Faunovo velmi pozdní odpoledne a Šašek a královna. V tomhle snímku se zřetelně projevuje feminismus Chytilové, když si nepokrytě střílí z typicky mužského hrdiny - stárnoucího sukničkáře, hypochondra a slabocha. Jakkoli Chytilová nadsazuje, její pohled na opačné pohlaví nepostrádá půvab a sarkastický humor. Leoš Suchařípa se do hlavní role jednak typově hodí, jednak pochopil, že jde o jeho životní šanci, a tak ji beze zbytku využil. Celkový dojem: 80 %. (16.04.2009)

Chytilová opět vyčnívá vysoko nad dobový průměr geniálními fromálními postupy (bezuzdná kamera hravě si pohrávající s herci a přebírající jejich pohyby, pocity, neustále uhýbající k nepodstatným detailům a milující prudké transformace), které i přes značnou stylizovanost dokáže výborně navodit autentické pocity starého mládence, u nějž se začínají objevovat mantinely jeho patologické promiskituity, jež sebou přinášejí i zrádnou siť nebezpečně trvalého vztahu, jenž Chytilová v závěru velmi sugestivně a zároveň vtipně ztotožňuje se smrtí, pro níž našla s odvážnou ironií velmi vhodnou představitelku - zkostnatělou herečku nejvyšší komunistické garnitury. (19.11.2010)