Faunovo velmi pozdní odpoledne

Sarkasmus Chytilové jde pod kůži a pionýrka feministického pohledu na svět u nás se s pány tvorstva moc nemazlí. Faun coby symbol mužství pocházející z mediteriánských bájí tu je zastižen v podzimu svého života a má podobu fenomenálního Leoše Suchařípy, jehož doslova fyzické herectví posouvá percepci někam dál, až k pocitu, že divák je svědkem mimořádného jevu - Suchařípa se často doslova dusí a zalyká textem a jeho sešlý Casanova má v sobě sukničkáře i slabocha zároveň. Více než zjevná je aluze na báseň Faunovo pozdní odpoledne, kterou napsal francouzský prokletý básník a symbolista Stéphane Mallarmé. I jeho Faun především vzpomíná na své obcování s nymfami. Faun, Pan, Satyr či Silén je přírodní božstvo spjaté s lokalitou lesa a bylo původně v naračním světě mediteriánů chápáno jako bytost pozitivní, křesťanství ho však vytlačilo do sféry démonické, negativní. Tenhle zajímavý posun jakoby se odrážel i v konceptu Věry Chytilové - muž je ochranitel, přirozený spojenec ženy, který je ale často více než směšný, sebestředný, ješitný a třeba hypochondrický, na což Chytilová ráda poukazuje...navíc reflektuje jev poněkud více obecnější, a totiž fenomén přechodu, který nepostihuje jen ženy, ale zjevně i mužskou část populace, počínající krizi středního věku pak mnohý z mužů řeší přerodem ve Fauna a tuto zahání čím dál mladšími a mladšími milenkami. Jsme směšní a zároveň tragičtí tvorové... (16.06.2011)

"To víš, ženský jsou nevyzpytatelný." Snímkem Faunovo velmi pozdní odpoledne otřásla Věra Chytilová snad nejvíce za svou kariéru zavedenými klišé a předsudky, přičemž v rovině "vědomí souvislosti" opět úderně vystihla obraz pokřivené morálky socialistické společnosti. Obsadit do role milovníka Fauna, namísto bonviána Kopeckého, robustního Suchařípu a do role jeho kumpána Jiřího Hálka, byla trefa do černého. Pořád nevím, zda mě Suchařípovy fialové ponožky v kombinaci s bílým oblekem víc straší nebo uchvacují. (12.11.2023)

Moc nemusím morality, a zrovna v této jsem nenašel vůbec nic, co by se mnou nějak rezonovalo. Díky tomu se mi zdála dlouhá a docela se divím, že je tu označena jako komedie. Vždyť na tom skoro nebylo nic k smíchu. Hlavní hrdina je podán jako ubožák, jehož dny se krátí, tak se bavte na jeho triko. Nic pro mne. (27.06.2014)

Chytilová opět vyčnívá vysoko nad dobový průměr geniálními fromálními postupy (bezuzdná kamera hravě si pohrávající s herci a přebírající jejich pohyby, pocity, neustále uhýbající k nepodstatným detailům a milující prudké transformace), které i přes značnou stylizovanost dokáže výborně navodit autentické pocity starého mládence, u nějž se začínají objevovat mantinely jeho patologické promiskituity, jež sebou přinášejí i zrádnou siť nebezpečně trvalého vztahu, jenž Chytilová v závěru velmi sugestivně a zároveň vtipně ztotožňuje se smrtí, pro níž našla s odvážnou ironií velmi vhodnou představitelku - zkostnatělou herečku nejvyšší komunistické garnitury. (19.11.2010)

Desetiletí 1976 - 1986 pokládám u Věry Chytilové za zlaté období, kdy dokázala brilantně bruslit mezi žánry, ale zároveň s razancí sobě vlastní uměla inteligentně kritizovat maskulinně založenou společnost a udržet si vysoký technický nadstandard! Faunovo odpoledne se může pochlubit výtečnou podzimní atmosférou s jemně perverzním nádechem. A co je nejdůležitější! Sympatickým Leošem Suchařípou, jehož ve většině filmů nemůžu vystát. (21.03.2016)