Hra o jablko

Úvodem bych rád konstatoval své zjištění, že Věra Chytilová je odporná emancipovaná feministická bestie a tento snímek ani o ničem jiném není. Shodou okolností jsem snímek viděl v den, kdy si pro Menzela přišla zubatá s kosou. Mám k němu obrovský respekt jako k režisérovi, ale musím naprosto nezaujatě napsat, že jako herec je příšerný a šíleně prkenný. Dále mě neskutečně iritovala Dagmar Bláhová v roli nekonečně otravně napsané postavy. Taky dost dobře nechápu, proč jsem se úvodních 15 minut musel dívat, kterak lezou děti z vagíny odporných a upocených soudružek. Po celou dobu jsem nemohl přijít na chuť formátu, který režisérka zvolila. Strašně mi vadilo chaotické tempo a zbrklý střih. Že se mělo jednat o komedii jsem zjistil až podle údajného žánrového zařazení. Zkrátka, na tenhle typ her nejsem a Dagmar Bláhová byla ztělesněním ženy, se kterou bych si nikdy v životě nic nezačal. Horko těžko zde hledat pozitiva. Vyzdvihnout se dá snad jen originalitu a na svoji dobu dost neotřelý a inovativní způsob zpracování, což však nutně neznamená dobrý. Svoji cílovku si to však určitě najde. [40 %] (08.09.2020)

Co bych za to ve svých třiceti letech dal, kdyby se kolem mě bláznila taková ženobytost s tváří Dáši Bláhové, jako byla Anna. Jenže mechanika pohybu mužů a žen má stejné zákonitosti, jako ta planetární. Takové ženy přitahují zmetci. Nejspíš jim ty nevěry a podrazy, neochota se vázat a zdomestifikovat signalizují, že jde o exkluzivní zboží. Jenže pravdou je, že jsou to jen shnilá jablka. Přiznám se, že mi byla postava Johna protivná....ale nemůžu Chytilové zazlívat, že mnohé muže vidí právě touto optikou. Sobecký, sebestředný a nechápající prevít, který bere ženy jako uspokojovatelky a později chrličky dětí. I proto rozumím těm nepříjemným záběrům z porodů, zvukům sténajících žen... . Ale tvůrci tady ženám nenadržují. Postava nevěrné manželky zosobňuje ženy chycené v pasti manželství a své sobeckosti. A vlastně i Anna se stala obětí svých her, protože byla příliš mladá, aby pochopila, že....muži ženám většinou nerozumí, že hrají podle jiných pravidel a hlavně...za výhru považují něco úplně jiného, než většina žen. Ženy Chytilové jsou opravdu jako z jiné planety. Ukazuje je v celé své kráse a mystickosti, která z nich často vyprchává soužitím s mizernými muži. Myslím, že i o tom tento film je. Komedii jsem v tom nezahlédl, v mých letech něco objevného taky ne, ale z Dáši/Anny jsem nemohl oči spustit. A rozhořčení, že si vyhlédla takového pazgřivce, se taky dostavilo. Takže dobrý. PS: mnohokrát jsem se vymezil vůči moderní podobě feminismu, protože mladé aktivistky, štěkny mají plná usta rovnostářství a v tom zápalu se připravily o ženskost. Chytilová pomáhá nám mužům pochopit, že ženu není možné držet v zajetí vztahu, že děti nejsou rukojmí a že pokud se rozhodne stát muži po boku, je to dar. Často velmi nedoceněný. To dělá z Chytilové vic, než jen režisérku, ale i arcifeministku, která na to jde velmi chytře. (27.12.2023)

Film ve své ideové rovině velmi průhledný, až karikatura, ale i postava hraná E. Steimarovou (a z mé zkušenosti docela častý typ ženy v tomto věku) přece není také žádná světice (podobně jako mužské postavy i hlavní hrdinka). Nejvíc mě na snímku baví atmosféra 70. let, ta je vystižená dokonale, ale příliš jednosměrně experimentující poloha (i když také hodně typická pro dobu) je na mě poněkud samoúčelná v tomto poměrně jinak spíše klasicky střiženém příběhu. (23.08.2010)

" Večerní Praha - další drama u bramboráku, došli brambory . Večerní Praha - vichřice je při síle, naši hokejisté taky. Večerní Praha - jak ji bylo devatenact a už přišla z kriminálu, a hned vykrádala skříňky zaměstnanců  a to nechodila do práce vůbec. Každá žárovka je dobrá co nesvítí. Jak dostal dvacet let, protože ho chytili. Večerní Praha - (je to težký co ?). Večerní Praha - starý vydání. Šel z hospody a našli ho bosého ve strouze, ale už nepotřeboval ani kabát". Bude zase zima, mrazírny se rozrůstají teď. Jak spadl do studňe, a už ho nenašli". (12.10.2022)