Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film Hra o jablko režisérky Věry Chytilové se pokouší komediální formou zachytit podstatu neustálého sporu mezi mužem a ženou a zároveň najít odpovědi na otázku, do jaké míry je možná hra s lidskými city a kdy a jak přestává být hrou. Hrdiny příběhu jsou porodník dr. John, svobodný muž po třicítce, v soukromém životě značně sobecký, a mladá zdravotní sestra Anna Šímová, která vzdor svému na pohled ztřeštěnému chování má k životu mnohem odpovědnější přístup. John k dívce naváže, jako před tím k tolika jiným, povrchní vztah. Jeho hra na lásku se však tentokrát obrátí proti němu. Když se pokusí napravit svou chybu, je už pozdě. Lze si totiž hrát v životě, ale nelze si hrát na život. Proto na Johnovo: "Ale já už si nechci hrát" Anna odpoví: "To je škoda, my právě hledáme někoho, kdo to umí". Motiv jablka, provázející příběh, je symbolem poznání charakteru lidí, symbolem ovoce lidského konání i symbolem plodu lidské lásky - dítěte... (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (125)

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Úvodem bych rád konstatoval své zjištění, že Věra Chytilová je odporná emancipovaná feministická bestie a tento snímek ani o ničem jiném není. Shodou okolností jsem snímek viděl v den, kdy si pro Menzela přišla zubatá s kosou. Mám k němu obrovský respekt jako k režisérovi, ale musím naprosto nezaujatě napsat, že jako herec je příšerný a šíleně prkenný. Dále mě neskutečně iritovala Dagmar Bláhová v roli nekonečně otravně napsané postavy. Taky dost dobře nechápu, proč jsem se úvodních 15 minut musel dívat, kterak lezou děti z vagíny odporných a upocených soudružek. Po celou dobu jsem nemohl přijít na chuť formátu, který režisérka zvolila. Strašně mi vadilo chaotické tempo a zbrklý střih. Že se mělo jednat o komedii jsem zjistil až podle údajného žánrového zařazení. Zkrátka, na tenhle typ her nejsem a Dagmar Bláhová byla ztělesněním ženy, se kterou bych si nikdy v životě nic nezačal. Horko těžko zde hledat pozitiva. Vyzdvihnout se dá snad jen originalitu a na svoji dobu dost neotřelý a inovativní způsob zpracování, což však nutně neznamená dobrý. Svoji cílovku si to však určitě najde. [40 %] ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Ve Hře o jablko Chytilová – podobně jako v některých svých jiných filmech – syntetizuje celou soudobou společnost. Soustřeďuje se především na problém toho, jak se jednotlivec vztahuje ke svému bližnímu, a ke svému prostředí a na protikladu ústředních hrdinů – lékaře Josefa a zdravotní sestry Anny – tuto situaci nahlíží jako genderově podmíněnou. Nepřítomnost pozitivních mužských příkladů a relativizace ženských prohřešků a zločinů (důsledně nahlížených poměrně k jejich závislosti na mužích – partnerech) tento soud sice odhaluje jako ideologizovaný, ale v maskulinně založené společnosti do značné míry oprávněný. K dokonalosti snímku by přispěla právě další dějová rovina, která by režisérčino rozhodné svědectví problematizovala. Přesto – v daný čas na daném místě – musel film zákonitě otřást základy socialistické společnosti, která se dnes zvláště v levicově založených platformách pokládá za přinejmenším latentně feministickou, nebo alespoň „pro-žensky“ založenou. Tento úsudek, který mě pokaždé spolehlivě otráví, ovšem prozrazuje právě onu trvalou hlubinnou maskulinitu české společnosti, která již od dob RKZ volí před skutečností a pravdou instrumentalizovaný obraz: takovou přetvářku, která úspěšněji a rychleji dosahuje ušlechtilých (nebo zdánlivě ušlechtilých) cílů, než vzájemně porozumivý dialog. Toto téma ve filmu zpřítomňuje úžasně citlivě rozprostřená divadelnost. Divadlo zde prorůstá – implicitně a (návodně) i výslovně – dialogy i stylizací dějišť, a režisérka je ještě zdůraznila obsazením některých herců z tehdy nekonvenční Ypsilonky. Klíčovým pojmem filmu je zodpovědnost – a nepřekvapivě o ní má povědomost právě jen ta jediná – žena. Zodpovědnost totiž spočívá v porozumění i sobě samému, ve vědomí vlastní síly a váhy, té tíhy, s níž se klademe na bližní tělo – blízkého člověka i mateřské planety. Doktor Josef je nezodpovědný a žvaní – a svou žvanivostí a svou nemateřskostí dokonale paroduje evangelijního svatého Josefa. Svým podivným přístupem k vlastní profesi také paroduje světcovo řemeslnictví – a tato analogie ozařuje další z deficitů filmu: je extrémně alegorický – a tedy (a paradoxně) silně maskulinní. Chytilová své vyprávění obdivuhodně konstruuje – tedy: spíše soustruží, než vypráví – a prokládá ho jinotajnými obrazy, zvláště s vizuální hrou s odkazy biblickými, čímž svůj soud nad mužstvím posvěcuje jako odvěký a bytostně vstřebaný kulturou. Tím se zároveň poněkud znevažují naturalistické záznamy porodů apod. – nevyznívají jako zázrak života ani svým chladným podáním (a kontextem) jako ponížení porodu v socialistickém (ale jistě i kapitalistickém) státním porodním průmyslu na pouhou produkci občánků (občanů), ale jako vyprázdněný a teprve dodatečně zvýznamněný zjev – právě ponížené ženy. Maskulinní jazyk se tak ve filmu s ženským poselstvím střetá, nespojuje se, a tedy ani nic neplodí. Androgyn se z něho nerodí, nic se nemění. Chytilová, vnímající svět v mylných binárních opozicích, si neuvědomuje, že budoucnost nespočívá v genderové výměně, ale v prolnutí rodů, ve vůli jednotlivce posílit rovinu, jen zdánlivě protikladnou jejich tělesnému pohlaví, a přijmout takto proměněného i svého partnera. – Přesto i ten dávno sňatý klobouk opět snímám… () (méně) (více)

Reklama

Martrix 

všechny recenze uživatele

Co bych za to ve svých třiceti letech dal, kdyby se kolem mě bláznila taková ženobytost s tváří Dáši Bláhové, jako byla Anna. Jenže mechanika pohybu mužů a žen má stejné zákonitosti, jako ta planetární. Takové ženy přitahují zmetci. Nejspíš jim ty nevěry a podrazy, neochota se vázat a zdomestifikovat signalizují, že jde o exkluzivní zboží. Jenže pravdou je, že jsou to jen shnilá jablka. Přiznám se, že mi byla postava Johna protivná....ale nemůžu Chytilové zazlívat, že mnohé muže vidí právě touto optikou. Sobecký, sebestředný a nechápající prevít, který bere ženy jako uspokojovatelky a později chrličky dětí. I proto rozumím těm nepříjemným záběrům z porodů, zvukům sténajících žen... . Ale tvůrci tady ženám nenadržují. Postava nevěrné manželky zosobňuje ženy chycené v pasti manželství a své sobeckosti. A vlastně i Anna se stala obětí svých her, protože byla příliš mladá, aby pochopila, že....muži ženám většinou nerozumí, že hrají podle jiných pravidel a hlavně...za výhru považují něco úplně jiného, než většina žen. Ženy Chytilové jsou opravdu jako z jiné planety. Ukazuje je v celé své kráse a mystickosti, která z nich často vyprchává soužitím s mizernými muži. Myslím, že i o tom tento film je. Komedii jsem v tom nezahlédl, v mých letech něco objevného taky ne, ale z Dáši/Anny jsem nemohl oči spustit. A rozhořčení, že si vyhlédla takového pazgřivce, se taky dostavilo. Takže dobrý. PS: mnohokrát jsem se vymezil vůči moderní podobě feminismu, protože mladé aktivistky, štěkny mají plná usta rovnostářství a v tom zápalu se připravily o ženskost. Chytilová pomáhá nám mužům pochopit, že ženu není možné držet v zajetí vztahu, že děti nejsou rukojmí a že pokud se rozhodne stát muži po boku, je to dar. Často velmi nedoceněný. To dělá z Chytilové vic, než jen režisérku, ale i arcifeministku, která na to jde velmi chytře. ()

raroh 

všechny recenze uživatele

Film ve své ideové rovině velmi průhledný, až karikatura, ale i postava hraná E. Steimarovou (a z mé zkušenosti docela častý typ ženy v tomto věku) přece není také žádná světice (podobně jako mužské postavy i hlavní hrdinka). Nejvíc mě na snímku baví atmosféra 70. let, ta je vystižená dokonale, ale příliš jednosměrně experimentující poloha (i když také hodně typická pro dobu) je na mě poněkud samoúčelná v tomto poměrně jinak spíše klasicky střiženém příběhu. ()

Raccoon.city

všechny recenze uživatele

" Večerní Praha - další drama u bramboráku, došli brambory . Večerní Praha - vichřice je při síle, naši hokejisté taky. Večerní Praha - jak ji bylo devatenact a už přišla z kriminálu, a hned vykrádala skříňky zaměstnanců  a to nechodila do práce vůbec. Každá žárovka je dobrá co nesvítí. Jak dostal dvacet let, protože ho chytili. Večerní Praha - (je to težký co ?). Večerní Praha - starý vydání. Šel z hospody a našli ho bosého ve strouze, ale už nepotřeboval ani kabát". Bude zase zima, mrazírny se rozrůstají teď. Jak spadl do studňe, a už ho nenašli". ()

Galerie (11)

Zajímavosti (21)

  • Film byl poctěn Stříbrným Hugem na Mezinárodním festivalu v Chicagu. (M.B)
  • Hovorilo sa, že Chytilová mohla film natočiť iba preto, že v Krátkom filme Praha, ktorého riaditeľ bol Kamil Pixa, robil viackrát natruc ústrednému barrandovskému dramaturgovi Ľudovítu Tomanovi, pretože ho nemal rád. (Raccoon.city)
  • Natáčení probíhalo také v Praze a scéna, kdy Andula (Dáša Bláhová) odhazuje u ohně svoje oblečení, se natáčela za obcí Vráž na místě Na Hůrce. (SONY_)

Související novinky

Zemřela herečka Nina Divíšková

Zemřela herečka Nina Divíšková

21.06.2021

Ve věku 84 let dnes odešla česká filmová, televizní a divadelní herečka Nina Divíšková, již si velké množství diváků vybaví například jako babičku Bětu z populárního rodinného seriálu České televize… (více)

Zemřel Jiří Menzel

Zemřel Jiří Menzel

07.09.2020

Ve věku 82 let zemřel v sobotu večer český oscarový režisér Jiří Menzel, informaci v neděli prostřednictvím sociální sítě zveřejnila jeho manželka Olga. Světoznámý tvůrce, jenž se v posledních letech… (více)

Věra Chytilová 1929 - 2014

Věra Chytilová 1929 - 2014

12.03.2014

Ve věku 85 let dnes zemřela Věra Chytilová, svérázná režisérka a scénáristka. Studovala architekturu, později FAMU. Pracovala jako manekýnka, kreslička, poté na Barrandově jako klapka a pomocná… (více)

Reklama

Reklama