Kalamita

Takovou atmosféru uměla vytvořit snad jedině Věra Chytilová. Její režijní rukopis se nedá přehlédnout. Vůbec se s tím nemazala. Měla jsem pocit, že nechala herce dělat si před kamerou, co se jim zrovna zachtělo. Každopádně měla velmi šťastnou ruku při výběru herců a předvedla tah na branku. Bylo to hezky nastavené zrcadlo. (02.03.2015)

Jedna z našich nejpovedenějších komedií, plná náznakového ("nedotaženého") humoru, který ze všech druhů legrace působí nejvtipněji. Škoda, že se nedá někde zhlédnout Pechův výkon, Polívka říkal, že hrál roli dědka, co pořád vykřikoval, že se blíží konec světa. Na konci měl spadnout do jámy, Polívka do ní nahlédl a říkal, jé hele, to je sranda, dědek konecsvěták si zlomil nohu! Jinak na příkladu Kretschmerové a Synkové se projevila stará známá pravda, jakáže jediná věc je horší, než když se nám nedaří sbalit hezkou ženu. Když po nás šíleně jede žena ošklivá. (05.10.2013)

Pro mě jeden z něj filmů 70-80 let čs.filmu....(viděl s dvd bonusy: s Chytilovou, Polévkou, Blahovou)  V době kdy režisérce "odpovědni pracovnici" na Barrandově sdělili že film se dotáčet už nebude, nelenila a s buldočí zaujatostí a odvahou obeslala nejvyšší instituce ve státě, že v tom případě žádá, aby vynaložené náklady na film zaplatili ti pracovnici kteří jej stopli. Za týden měla Chytilová telefonát z Barrandova s dotazem proč netočí. (18.08.2013)

Vrátil jsem se domů. Venku pršelo, blesky lítaly a já si chtěl nějak zkrátit chvíli. Nakonec jsem se rozhodl, že si pustím nějaký film. Objevil jsem titul "Kalamita" a mnoho nečekaje si jej pustil. A bylo to to pravé, co jsem potřeboval, odpočinková záležitost. Nesmělé trampoty nesmělého začínajícího mašinfíry na malém nádražíčku mě naprosto okouzlily svojí upřímností a opravdovostí. Věra Chytilová dala na nějakou dobu vale feminismu a napříč osmdesátými léty natočila pár skvělých filmů. "Kalamita" mi připomněla Novou vlnu 60. let. Režisérka tak nejspíš vzdává hold tomuto období, ve kterém i ona začínala. Ovšem co mne zasáhlo úplně nejvíc byly naprosto civilní herecké výkony. Všichni herci jakoby byli sami sebou. Rozevlátý mladík Bolek Polívka, energická Dáša Bláhová, praštěná Jaroslava Kretchmerová, uťápnutý učitel Zdeněk Svěrák, bodrý řezník Bronislav Poloczek či nepříjemný pingl Boris Rösner (při jeho scéně jsem si vzpomněl na scénu host vyhazuje vrchního z "Dědictví..."). Do všeho hraje skvělý hudební doprovod Laca Decziho. "Kalamita" je na jednu stranu reálný obraz železnice 80. let, na druhou stranu neuvěřitelně lidský a příjemný film, při kterém se spolehlivě nechají dobít baterky. 95%. (06.05.2008)

Prosím vás, jaká lavina? To se jen sesulo větší množství sněhu... Na první pohled nenápadný, ale velmi podařený film. Studený, poblitý, umakartový socialismus. A přece mám z oné kalamitní doby v tomto výsměšném filmu mnohem lepší pocit než z doby naší. Tehdy si člověk mohl ještě alespoň namlouvat, že ve společnosti o něco jde. Tehdy byl ještě myslitelný ten nerozhodný Polívkův hrdina. Tehdy ještě bya možná satira. (01.07.2011)