Kalamita

Honza Dostál: „Já jsem myslel, že jste chtěla“. Primárka: „Co jsem chtěla?“ Honza: „No, abych se natáhl.“ Musím sa priznať, že nie som fanúšikom Bolkovského humoru. Vo viacerých filmoch mi uniká pointa zábavy. Ale páčila sa mi jeho "Manéž". Takže, aj po rokoch znova pozretý film, vo mne zanechal mdlý pocit na jazyku. Bola to skôr sonda do myslenia jednotlivých postáv ako humor. „Všude dobře, v hospodě nejlíp.“ (18.08.2022)

Krásně neherecká, skoro amatérsky a volně natočená, ale uvěřitelná kapitolka ze života jednoho intelektuálního mašinfíry. Tu ve své době jistě jízlivou, dnes už výhradně hláškující komedii ve stylu "za nás bylo líp" nakonec kazí jen ta dvousečná neortodoxní kamera a střih, která někdy dokáže Honzíkův život přiblížit téměř voyeursky, zatímco jindy svými zmatenými pohyby vyloženě ruší. Nakonec však nade vše stejně vyniká to srdcovní prostředí maloměstských vlakových nádraží. "To asi dělá ta perspektíva." (14.03.2014)

Vznikl celý film jen kvůli poslední sekvenci ve vlaku? Nedivil bych se tomu, protože doposud poměrně chaotickému a neučesanému ději dává zakončení poměrně silnou pointu, což se mi docela zamlouvá - zvlášť u Chytilové, kde mám leckdy pocit zvláštní roztříštěnosti. Vidět tentokrát, jak její film směřuje k něčemu konkrétnímu, je změna. Příjemná. (22.03.2014)

Bez vynikajícího Bolka Polívky by Kalamita nebyla ani zpola tak dobrá. Z mého pohledu je to jen a jedině on, kdo film neustále žene vpřed a kdo diváka přiměje, aby se zajímal, co se stane dál. Ne spousta podivných postav s všelijakými problémy, ne kritika společnosti... Ale jen a jen sympatický mašinfíra Honza Dostál. Film se mi líbil, to ano, ale nepodařilo se mi ho vnímat jinak než jako Polívkovo vydařené sólo (tedy samozřejmě až do uvíznutí vlaku, pádu laviny a paniky, během níž zase začne perlit děti pohlavkující Bronislav Poloczek). (22.07.2012)

Vlastně nepůvodní a polozakazovaný film Chytilové vznikající v bolestech a navzdory, u kterého jsem se primárně těšil na zápletku, která je tu ovšem pouze vyústěním celé situace. Nitky kalamitních osudů se střetnou v jednom vlaku. Do té doby, ale de facto i potom, je to snímek zajímavě roztěkaně plující kamery a dokonalého ťuňti v podání Bolka Polívky střídajícího ne vždy souvislé, ale zato poměrně dost vtipné scény a dialogy, kde mezi řádky prosvítá absurdnost a bordel komunistického režimu. A Jiří Havelka se musel poslední scénou a obsazením vlaku výrazně inspirovat, to mi nikdo nevymluví. (31.05.2022)