Vzpomínka na Titány

Podruhé mi tenhle film snad nevyšumí. Jde o hodně zajímavý příběh podaný výborným způsobem, ale bohužel hlavně trochu jednuduššímu americkému divákovi. Spousta náznaků a narážek, které ale trochu bystrý divák vůbec nepotřebuje. Boaz Yakin patří asi do té společnosti, pro kterou je "správňácký" tým bojující nejen se soupeři, ale i s rasismem, určen. S těmi stejně nic takového nepohne. My se mohli aspoň dočkat trochu méně jednoduchosti a těch trapných vševysvětlujících pohledů. (22.03.2010)

Je to hezké, je tam krásně znázorněn "rasový problém", ale pro mě je to znázorněno až moc "velkolepě" a hudba, která je opravdu úžasná, je tu podle mě až moc a překrývá tak ty důležité činy a situace a až moc přebírá vůdčí vůpozici. Denzel mi pasuje do těchto vůdčích rolí. Má skvělé scény, když stojí kousíček od svého ať už soupeře, ale zatím vždy "podřízeného" a vyřvává na něj vše, co má dělat :) :) A jde mu to skvěle :) Nemám ráda role jakou zde znázornila Hayden P. - to mi vážně leze krkem :) Ale skvělá různorodost týmu a to, jak se dokázali semknout a ukázat, že je to prostě fotbal, to, co je důležité a o co tam jde, a ne barva kůže - to se mi moc líbilo :) Tomuto sportu rozumím pouze okrajově - ale bavilo mě to, jelikož to nebylo až tak moc složité a přeplácané a přesto jsem tomu rozuměla :) A soundtrack - ten můžete poslouchat kdekoliv a kdykoliv :) (08.05.2017)

Motivační sportovní pohádka především stmeluje mančaft kamarádskou pospolitostí v době zjitřené nedůvěry, až nenávisti při černošské integraci na školách. Aneb rasová nesnášenlivost jde stranou, když se vítězí – resp. obráceně: aby se vítězilo. Ve Vzpomínce na Titány tato klasika zaklapne nadmíru hladce, lépe než jinde, a pod dozorem férového kouče Denzela Washingtona a týmového Willa Pattona nabízející se patos nehrotí. [Původně 2003 ale za 3 *] (16.04.2024)

Smíšený sportovní tým kontra burani z bigotního Jihu? Hádejte třikrát, kdo nakonec oslaví bratrstvím scelený triumf a kdo utře nařvanou hubu. Sportovní dramata jsou mou neutajovanou slabostí a chápu, že vyčítat jim předvídatelnost a nadbytek klišé je asi jako vytýkat cukrárně, že nenabízí odtučňovací dietu (nebo jistým americkým vysokým, že přijmou každého, kdo rozezná fotbalový míč od ústředního topení nebo umí rychle zdrhat, viď Forreste), takže to přejdu taktním mlčením. Taktním mlčením už nejde přejít patetické žvásty, protivnou přemoudřelou prepubescentku a rádobytvrďáckost uječeného Denzela, po kterém bych tu cihlu chvílemi s chutí mrskla sama, nicméně se vzpomínkou na prosluněné dny pobíhání po školním hřišti a tak mladého a už tak titánského Ryana Goslinga ty smířlivé tři utrousím. Ale pokud jde o film o americkém fotbalu, mám jasno v tom, kdo je můj Vítěz a kdo Poražený. (09.08.2012)

Klasickej sportovní příběh jak se tým dá dohromady a skončí to happyendem. tady to teda tak úplně happy nebylo, ale jinak to sedí. Snaha o promíchání černejch a bílejch, skvělej Denzel, ohraný téma, dobrý zpracování a pro mě nesnesitelná dcera kouče dávaj dohormady celkem slušnej snímek. Kterej akorát ničim nevyčnívá. (26.05.2010)