Vzpomínka na Titány

Skvělé sportovní drama podle skutečné události s výborným obsazením ( Denzel Washington-který byl vynikající, Will Patton a začínající Ryan Gosling, který byl vidět bohužel málo ). Takhle stmelit bílé a černé v té době byl až nad lidský výkon a to Herman Boone dokázal! Film plný emocí a s perfektním soundtrackem, ale přesto je pro mě Coach Carter lepším snímkem na sportovní tématiku... 85% (25.08.2013)

Ač jsem přiznivcem sportovních snímků, tak v tomto případě jsem moc nadšen nebyl. I když je to vina spíše protirasistické složky filmu. Nevím nakolik odpovídá děj pravdě, ale moc se mi nezdá, že by v době hutné segregace černého a bílého obyvatelstva došlo k tomu, že se parta bílých fotbalistů dá dohromady s partou černých fotbalistů, všichni se navzájem nenávidí, pak jedou na sportovní soustředění a o týden později při návratu si už v autobuse všichni spolu zpívají veselé písničky jako jedna velká rodina. Nemluvě o dalších věcech v příběhu, které jsou poměrně směšné v čele s tím faktem, že postavou, která vlastně nejvíce rozumí americkému fotbalu, je pětiletá holčička.. Zkrátka mám dojem, že většina mainstream filmů o rasismu vyznívá docela nereálně a má nakonec spíše opačný, než původně zamýšlený efekt. No a pokud je navíc ještě z produkce dílny pohádkotvůrců jménem Disney, tak to asi ani nemohlo dopadnout jinak. (01.06.2009)

Klasická americko-fotbalová limonáda, tentokráte ve stylu "united colours", se všemi kýčovitými neduhy, které k tomu patří. Nicméně mě se to líbilo a to nejen díky výbornému Denzelovi, ale i díky představitelům samotného mužstva a vyzdvihnul bych především černošské herce. Naopak kdo mi lezl na nervy, byla protivná, velechytrá dcera trenéra Yossta. 70% (30.06.2009)

Nevím, jestli bych se vydržel dívat na zápas amerického fotbalu, ale vím, že tenhle film bych mohl vidět klidně ještě jednou. Trenér Boonea mi chvílemi - slovy trenéra Yoasta - připadal svým fanatickým přístupem na pokraji šílenství, ale svým moudrem dokázal mužstvo stmelit. Dokáže přirovnávat k antice, upozornit na národní dějiny - bitvu u Gettysburghu Tréninkové sestavy chvílemi připomínají sokolskospartakiádní cvičení, ale podpořeny dobovými písničkami baví. To, co začíná fungovat v mužstvu, na hřišti, ale ještě nefunguje ve společnosti. Takže Titáni musí zabrat, aby dokázali ovládnout nejen svůj svět. (31.05.2009)

Když se na počátku 70. let za oceánem začali na školách objevovat bělošští i černošští studenti a učitelé, na malér bylo zaděláno. Integrace se dotkla i mužstva amerického fotbalu, kdy novým trenérem má být černoch a dosavadní boss (pochopitelně běloch) jen jeho pravou rukou. Obří počáteční nevole se samozřejmě překlopí v učebnicových příklad, jak by to asi mělo fungovat. A ne jen proto, že si tihle ramenatí hoši nemohou s ohledem na svou budoucnost dovolit vynechat sezónu. Potrvá to nějakou půlhodinku filmového času a hoši se už poplácávají po ramenou, vtipkují ve sprše a zpívají při společné cestě autobusem. Až se rodiče nestačí divit. Z nenávisti tudíž začne klíčit přátelství, tým navrch opanuje šampionát, o kterém to taky trochu (vedle rasových předsudků) je. Český divák má samozřejmě k americkému fotbalu trochu daleko, takže nějaké body musí dolů. Další pak musím strhnout za (očekávané) velké proslovy a patetická gesta. Rodina a hodnoty. Denzel Washington a Will Patton spolehliví, Hayden Panettiere roztomilá. (08.05.2020)