Vzpomínka na Titány

K športu a športovým filmom obzvlášť si zachovávam primeraný odstup. Ten je väčší pri filmoch z "kontaktných" športov, kde sa americký futbal umiestňuje na popredných priečkach. Ale nie o svojej predpojatosti som chcel písať. Je zaujímavé, že športové filmy mi pripadajú, ako keby boli nakrúcané cez kopirák a filmy s rasovou problematikou rovnako. Drobný rozdiel je iba v tom, že keď nám zostarol Sidney Poitier, tak nasadíme Denzela Washingtona. A tým aj rozdiely končia, lebo zvyšok sú šablónovité situácie a ich šablónovité riešenia, pridá sa trochu napätia, amerického vlastenectva a pátosu a nutný happy end a je na svete ďalší športový film prakticky neodlíšiteľný od iných. Ale pozerať sa naň dalo, nedostatky boli prehliadnuteľné a tri hviezdičky zaslúžené. (14.02.2017)

Sportovní film, ve kterém šlo o sport až ve druhé řadě. Takovýmto drilovacím tréninkovým campem by si měli projít lidé s rasovými předsudky obecně. Aby pochopili, že pod kůží jsme všichni stejní. Samozřejmě, že rasové rozdíly spočívají v mentalitě, fyziognomii a dalších stránkách. Uvnitř jsme ale všichni lidé. Proto tento film hodnotím možná výš, než by se někdo mohl domnívat. Jinak ten tréninkový camp byl fakt super. Trochu mi to připomínalo film "Heartbreak Ridge". Co se potom samotných utkání týče, byla vítaná změna v tom, že se nekladl důraz na umocnění momentů závěrečných sekund zápasů. Jak říkám, sportovní film ne hlavně o sportu. (03.02.2011)

Ač jsem přiznivcem sportovních snímků, tak v tomto případě jsem moc nadšen nebyl. I když je to vina spíše protirasistické složky filmu. Nevím nakolik odpovídá děj pravdě, ale moc se mi nezdá, že by v době hutné segregace černého a bílého obyvatelstva došlo k tomu, že se parta bílých fotbalistů dá dohromady s partou černých fotbalistů, všichni se navzájem nenávidí, pak jedou na sportovní soustředění a o týden později při návratu si už v autobuse všichni spolu zpívají veselé písničky jako jedna velká rodina. Nemluvě o dalších věcech v příběhu, které jsou poměrně směšné v čele s tím faktem, že postavou, která vlastně nejvíce rozumí americkému fotbalu, je pětiletá holčička.. Zkrátka mám dojem, že většina mainstream filmů o rasismu vyznívá docela nereálně a má nakonec spíše opačný, než původně zamýšlený efekt. No a pokud je navíc ještě z produkce dílny pohádkotvůrců jménem Disney, tak to asi ani nemohlo dopadnout jinak. (01.06.2009)

Když se na počátku 70. let za oceánem začali na školách objevovat bělošští i černošští studenti a učitelé, na malér bylo zaděláno. Integrace se dotkla i mužstva amerického fotbalu, kdy novým trenérem má být černoch a dosavadní boss (pochopitelně běloch) jen jeho pravou rukou. Obří počáteční nevole se samozřejmě překlopí v učebnicových příklad, jak by to asi mělo fungovat. A ne jen proto, že si tihle ramenatí hoši nemohou s ohledem na svou budoucnost dovolit vynechat sezónu. Potrvá to nějakou půlhodinku filmového času a hoši se už poplácávají po ramenou, vtipkují ve sprše a zpívají při společné cestě autobusem. Až se rodiče nestačí divit. Z nenávisti tudíž začne klíčit přátelství, tým navrch opanuje šampionát, o kterém to taky trochu (vedle rasových předsudků) je. Český divák má samozřejmě k americkému fotbalu trochu daleko, takže nějaké body musí dolů. Další pak musím strhnout za (očekávané) velké proslovy a patetická gesta. Rodina a hodnoty. Denzel Washington a Will Patton spolehliví, Hayden Panettiere roztomilá. (08.05.2020)

Jeden z mojich najoblubenejsich filmov o integracii cernochov medzi belochov. Jednak ma neskutocne pohodovu atmosferu a nejake extra hnusne sceny prejavu rasizmu tu nie su. Zaroven tu nie su bieli za svine a cierni za svätych, ale na obidvoch stranach panuju predsudky, ktore sa postupne odburaju jak sa vsetci pekne spoznaju a zistia, ze su vsetci rovnaki. Proste klasicky naivny Disneyovsky film. Ale fak pekny a miestami aj solidny dojak. Dalsim plusom je, ze o ten divny americky futbal tu prilis nejde a zapasy su natocene tak, ze ich prezije aj divak, ktory tejto hre neholduje. No a poslednym velkym kladom je herecke obsadenie. V centre stoja dvaja charizmaticky treneri Washington a Patton. Hlavne Washington mi tu je vynimocne sympaticky aj ked sa cely cas hra na tvrdaka. Medzi hracmi sa najde kopa buducich hviezd a kazdy z nich tu ma dost priestoru na to, aby som si ich zapamätal uz ked som film videl prvykrat. Za vsetkych spomeniem aspon sympataka Ehana Supleeho v jeho extremne vyzratej kondicke. Ten musel odvtedy zhodit minimalne polovicu vahy. No a nakoniec si este zmienku zasluzi Hayden Panettiere ako roztomila Pattonova dcera, ktora sa neboji poucit aj drsniaka Washingtona. Pochvalu si zasluzi aj energicky soundtrack s retro nadychom. Boaz Yakin je taky nenapadny reziser, ale vsetky filmy, ktore som od neho videl, mi perfektne sadli. 8/10. (14.05.2017)