Obsahy(1)
Pečlivá dramaturgie, náročný repertoár a kritický pohled na svět, kořeněný cynickým humorem. Komorní scéna Aréna nikdy nepodléhala módním trendům a divácké poptávce, přesto se za třicet let vypracovala v českou divadelní špičku... Komorní scéna Aréna se poprvé otevřela pro diváky inscenací hry Bleděmodrý Petr. Psal se rok 1993 a soubor si dal rok nato název Komorní scéna Aréna. Dva byty nad sebou dělaly scénu a zázemí divadla. V prvním patře byl bar a foyer, za ním malá scéna s hledištěm pro 60 diváků. Žádný klasický kukátkový prostor, ale malá aréna. Diváci si s herci téměř dýchali do tváře a byli absolutně vtaženi do hry. Vznikla scéna bez vlastní divadelní budovy, kde se za okny činžovního domu hraje komorně, s důrazem na herce, na osobitou dramaturgii. Ta se obrací ke klasikům i současným autorům. Nikdy ale nerezignuje z vlastního názoru a výkladu světa. A rozhodně nehladí po srsti. Nejde líbivou cestou konformního divadla, ale zcela opačnou. A nutno říci, že cestou úspěšnou, důkazem je hned několik po sobě jdoucích ocenění Divadlo roku, Cen divadelní kritiky a mnoha ocenění pro jednotlivé herce. V dokumentu Třicet komorních sezón se budeme vracet v čase a zároveň sledovat jubilejní divadelní sezónu, která začíná Čechovem a končí původní dramatickou novinkou Tomáše Vůjtka s názvem Režisér. (Česká televize)
(více)Recenze (2)
Petra Všelichová vytvořila s Arénou působivý dokument. Musím říct, že pro toho, kdo soubor a jeho výsledky už dlouho sleduje, je to potěšení a radost. Zbývá doufat, či spíše věřit, že jim - i nám - to ještě dlouho vydrží. ()
On je to takový minimalistický dokument o divadle, o kterém vím, že existuje, ale nikdy jsem tam nebyl. Samozřejmě zaplesá duše regionální, když dojdou ocenění, že nejen v Praze se může dělat dobré divadlo. Z dokumentu se dozvíme něco o vzniku, leckteré herce znám i z televize, ale vše to probíhá hlavně televizními výpověďmi a sem tam nějakou tou ukázkou ze hry. Takže standart divadelní životopis. ()
Galerie (22)
Photo © Česká televize / Jiří Zerzoň
Reklama