Kopytem sem, kopytem tam

V každej dobe sa mládež neako zabáva. V dobe vzniku filmu sa chodilo na diskotéky , na chaty, čundre a podobne. Samozrejme, že nechýbal alkohol a kamarátky. Čo sa dalo robiť? Nemali sme náhodou chodiť na brigádu?... Sex vždy patril akosi k tomu, ale nedalo sa chitiť také svinstvo ako bol AIDS. Boli iné veci..... Film to vistihol a pamätám sa aký záujem vyvolal. 80%. (12.09.2006)

S odstupem dvaceti let lze konstatovat, že Chytilová v této pozoruhodné komedii, představující v plné síle poetiku "sklepáků", předjala některé Hřebejkovy filmy (nejvíce PUPENDO) a tvoří jakýsi spojovací můstek i k PELÍŠKŮM. Nezávazná taškařice nikdy nekončící puberty a stále nedospělé adolescence, ignorující nezastavitelnou dospělost, vyjadřuje víc než úděs jedinců: symbolizuje nedospělost společnosti jako takové. V druhém plánu - a tím ještě přesvědčivěji - vystihuje "přízemně" kulisy pozdní normalizace. Dojem z filmu je dojmem z dobové společnosti, která napovídá a předjímá celou řadu negativ polistopadového vývoje poté, když vyprchala prvotní euforie z listopadových shromáždění. Kdybychom měli hledat další možný spojovací můstek, najdeme ho v deziluzívních polistopadových textech pozdního Karla Kryla, které přibližně od léta 1990 začaly nemilosrdně nastavovat době její méně lichotivou tvář. Uhry, které na ní vidíme i dnes. Kontroverzní závěr filmu, ústícího do tehdy tabuizovaného AIDS, lze vykládat mnohoznačně: jako zásah cenzury, scénáristické i autorské selhání nebo nápověď civilizačního zlomu. Možností je ještě více. SKLEPácká poetika, ve filmu nepopiratelně obsažená, tyto tendence ještě prohlubuje. Hořký film, hořké prozření, nepopiratelná katarze. To je to, oč by nám všem mělo jít, pokud se skutečně chceme zbavit fenomenu "blbé nálady". (27.08.2007)

"Člověče, vždyť vy se ještě zabijete v pracovní době!" On tohle není žádnej Chytilové extra zázrak, ale má to svoje chvilky. Obzvlášť v podání neuvěřitelné herecké techniky Davida Vávry nebo v kecách Milana Steindlera. První část, kdy bohémská banda hýřilů vymetá podniky a vymejšlí kraviny, je docela zábavná, i když opět takovým svým způsobem. Pak se to přehoupne do té vážnějšího tónu, kdy přijde na přetřes téma strachu z AIDS a je to zase tak prapodivně filmařsky divné. Prostě je v tom strašně cítit ta Sklepácká avantgarda a je úplně jedno, jestli to bereme s humorem nebo vážně. Najdou se tam nenápadné hlášky, které by mohly klidně zkultovnět, kdyby se film stal víc populárním. "Oni sem pouštěj i brazilce?" Jinak já si z toho nejvíc pamatuju hlášku "Pane vrchní, čápy s mákem!" (10.03.2021)

Po několika pro mě až překvapivě dobrých filmech Chytilové (koukám od začátku) přišel snímek Kopytem sem, kopytem tam, který mě ale zase vrátil z nebeských výšin na tvrdou zem. Nudila jsem se, byla zvyklá na krásnou stopáž hodinu a půl a dostala dvouhodinový nášup... Jo, mělo to poselství a téma, chtělo nám to něco říct, jak to je u Chytilové zvykem, ale mě to šíleně nudilo. Škoda. (03.04.2012)

,,Proboha, kde máš své překrásné protisluncové brýle? Ty jsou přeci po všech čertech důležité! Cožpak nechápeš, že odraz infračervených paprsků od souvislé vrstvy jarního firnu je oční bulvě nebezpečný takovou měrou jako kdybychom na nemocného katarem průdušek otevřeli studené lednové okno?!" :-)                                                                                        Geniální tragikomedie nejen s nečekaně silným poselstvím, ale především s nádherně ujetým absurdním humorem a spoustou svérázných dialogů, jaké snad v žádným jiným filmu neuslyšíte. Nikdy mne nenapadlo, že mě takhle může nadchnout a bez ostychu bavit moderní film plný sexu, nahoty, trapasů, vulgarismů, opilství, ulítlých hlášek a parodií. Nicméně, stalo se. Nejen díky ústřední herecké trojce Divadla Sklep s velice ojedinělou poetikou, ale velkou zásluhu má samozřejmě svého času velká režisérka Věrou Chytilovou, která za kamerou tomu všemu "šílenství" dodala punc uměleckost. . . . Důležitá zde není totiž (jenom) legrace, ale i spojení této komedie s hlubokým pohledem do problematiky světáckého života, varováním před nebezpečím svobodného života absolutně bez hranic a poukázaním na jisté hodnoty života. Plus leckdy zábavná, jindy až překvapivě nadčasová kritika společnosti a tehdejšího režimu, který byl už pomalu ale jistě na spadnutí... ,,Neposlechl, nevydržel, zhroutil se z tempa doby... no prostě nemoh." Chtěně se můžeme zasmát i kritickému sólu zasloužilého Josefa Kobra proti veškerému tomu "úpadkovému" modernímu umění: ,,My jsme též hrávali divadlo, ale aby se lidé zasmiali, né aby se nám hroutili z tempa doby!" :o) 95% (08.09.2017)