A Hoof Here, a Hoof There
Snowball Reaction
Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jaroslav BrabecHrají:
Tomáš Hanák, Milan Šteindler, David Vávra, Ivana Kuntová, Tereza Kučerová, Renata Beccerová, Bára Dlouhá, Chantal Poullain, Josef Kobr, Jiří Bartoška (více)Obsahy(1)
Choroba AIDS sa stala východiskom pre skúmanie povrchných vzťahov medzi ľuďmi a symbolom smrteľného ohrozenia, stresovej situácie, ktorá odhaľuje podstatu jednotlivých charakterov. Traja sympatickí tridsiatnici veselo užívajú život, namiesto lásky striedajú sexuálne partnerky a cenu života im pripomenie až ohrozenie AIDS. Film o apatii, nihilizme, nivelizácii hodnôt, epikurejskom egocentrizme so samovražednými dôsledkami. Euforické eskapády ako zúfalá snaha premôcť pocit odcudzenia v spoločnosti.
Významným prínosom sa stala účasť amatérskeho divadla Sklep, ktorá dodáva filmu originálnu poetiku, hravú recesiu a osobité hrecké prejavy T. Hanáka, M. Šteindlera a D. Vávru. Námetom a scenáristickou spoluprácou sa uviedol mladý absolvent FAMU P. Škapík. V chytilovsky hektickom tempe rozprávania upúta rozháraná kompozícia obrazu (farebne sýtej tónine dominuje červená), nervný strih, dekomponovaná hudba, pulzovanie a ostré jazdy p"sobivej kamery, snímajúcej v najnemožnejších uhloch a sklonoch. Dômyselný humor a efektné pózerstvo sú predvádzané natoľko okázalo, až je vlastná amorálna podstata skutkov prehlušovaná a ostrosť pohľadu na zdeformovanú realitu sa rozptyľuje. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (177)
Pozdně normalizační snímek Vlasty Chytilové jsem prvně a hned několikrát (jako jinoch – žel plýtvající časem) shlédl především jako alternativní filmovou formu prezentující na polyperspektivním sujetu estetiku „pražské pětky“, kterou jsem tehdy usouvztažňoval s jinými novovlnnými uměleckými projevy, zvláště s muzikou Praprecedentu. Zdaleka jsem nebyl nadšen, jakkoliv mi dílčí momenty přišly již tenkrát skvělé. Tehdy mě oslovily zejména divadelní vsuvky, scénické i dialogické, momenty, kdy se příběh rozpadá v etudy provokující a alternující život. Při zpětném ohledu jsem byvší úžas neprožil: zůstalo u mnohotvárné kritiky pozdně di-sociované společnosti v naduté mocenské struktuře ohavných osmdesátých let, ve filmu neúnosně preparované reprodukovanými televizními obrazy. Sama sklepácká divadelnost vyvstala už jen jako konvenční a obecně přijatelná kritická (satirická) forma, přesahující tehdejší Dikobraz jen nahotou nebo tabuizovanou látkou. Ústřední trojice mužských hrdinů si plete bojiště života s blázineckým shakespearovským jevištěm a nepředpokládaná propadla je poraněné vpouštějí kamkoliv jinam než k nim samým – tedy vzdalují je od jediných léků, jež by jim mohly pomoci, což zákonitě vzbuzuje režisérčin smích. Ten zdaleka nesdílím. V posledku se totiž divadelním jeví již vše, nejen ta tematizovaná socialistická realita, - včetně režie: jakýkoliv záběr se odírá o skutečný (a tragický) život a jeho jedinou cenou je to, co z něj sedře. Takové sledování filmu je pak jen usebranou pietou, ne-li tryznou. Pointa snímku je sice smiřující – osvětluje zkušenost absolutního dna jako příležitost k vzestupu – ale i ono prozření se jen "odehrává" a život zůstává v předsálí. PS: Konstrukce příběhu na mě působila příliš strojeně. V zásadě ale skvěle odráží ono sartrovské peklo společné viny (neb spíše společné slasti a provinění se jí). Nejistota, v níž padá libertinské společenstvo, je pravou podobou jejich volného řádu - jejich vězení. Nad ním vládne právě to ztrácené Já. ()
Nemám rád osmdesátá léta a tudíž ani filmy produkované v této době, i když je pravda, že toto dílko nebylo zas tak špatné. Ale paní Chytilové zřejmě nikdy nepřijdu úplně na chuť. Látka je to zajímavá, ale dalo se z ní vytěžit mnohem více, tématika hrůznosti onemocnění AIDS se mohla ještě více zdůraznit, mohli se vybrat lepší herečky do ženských rolí. Dále by filmu prospělo zkrácení a to minimálně o půl hodiny (128 minut je opravdu hodně). Ale přesto, své místečko to v naší kinematografii má a mělo by se to pouštět (ve zkrácené podobě) v rámci očisty na základních či středních školách. A to ohrožení AIDS jako polemika s komunismem - to je prostě celá Chytilová - myšleno v dobrém.. ()
Pozdější (ale mnou dříve zhlédnutý) film se Sklepáky Kouř, to je, jak už jsem psal, kult. Ale tohle je… hodně špatný film. Přitom Sklepáci jako herci nejsou špatní, vlastně první polovina tohoto filmu taky není vyloženě špatná, ale od druhé poloviny se zřejmě naši hoši ze Sklepa snažili hrát, jako by byli na divadle a nijak to nekrotili. To chápu, protože od toho tam má být režisérem, aby je nějak nasměroval či krotil (v tomto případě režisérka) a bohužel, nepodařilo se. Kopytem sem, kopytem tam je zoufalý film, který ví, co chce říct, ale trvá mu to jako hladovému… vy víte co. Tam kde Kouř věděl, kde skončit, tady film jede přes čáru dobrých 40 minut. Za těch pár pěkných obnažených slečen a Hanáka ještě těch 40 % dám, ale vím, že tenhle film už nikdy víc vidět nemusím. ()
K tomuto filmu mám jedinou výhradu - nemám rád herecký styl divadla Sklep. Tenhle film je mistrovský tím, že nesmírně graduje s přibývajícími minutami. Zpočátku vypadá dost podprůměrně, zdá se, že jde o snůšku záběrů o tom, jak prohnilá byla generace naší mládeže na konci 80. let - drogy, alkohol, který je zde prezentován v duchu perestrojky jako nihilistický protest proti tehdejší "moci". Postupně to začíná šťavnatět a vrcholí to poznáním, jak nebezpečná je promiskuita díky strašáku zvaném AIDS. Tento výchovný prvek je předložen bez jakéhokoliv obalu, dnes by už asi byli tvůrci trochu opatrnější ve svém vyjadřování, aby se nedotkli nějaké skupiny třeba přenosem AIDS mezi homosexuály... ()
Galerie (7)
Zajímavosti (15)
- Natáčelo se v Karlových Varech. (M.B)
- Pracovní název filmu byl „Geometrickou řadou“. Konečný název Kopytem sem, kopytem tam byl zvolen na základě stejnojmenné básně z dílny Divadla Sklep. [Zdroj: filmovyprehled.cz] (Willy Kufalt)
- Film způsobil ve své době slušný poprask a zděšení, jelikož v době premiéry byly pojmy HIV/AIDS stále relativně nové a v Československu o nich nebylo příliš mnoho informací, přestože tehdejší režim toto téma záměrně detabuizoval již v roce 1985. Až tento film ukázal nemoc v praxi. (Šéfik)
Související novinky
Věra Chytilová 1929 - 2014
Ve věku 85 let dnes zemřela Věra Chytilová, svérázná režisérka a scénáristka. Studovala architekturu, později FAMU. Pracovala jako manekýnka, kreslička, poté na Barrandově jako klapka a pomocná… (více)
A kolik, že to má koní? Čtyřikrát méně než kopyt! A ten nejdivočejší Sklep....na konec. Už dříve jsem si oblíbil sklepácké komedie z konce socialismu Pražská pětku-Vrať se do hrobu-Kouř, jen tento kousek mi stále chyběl....Možná jsem se i trochu bál proslulé režisérské rebelky Věry Chytilové a Sklepáci mě tak k ni konečně dokopali. A možná je dobře, že jsem si tento film nechal až na konec a trochu s odstupem. Je totiž z celé čtyřky jednoznačně nejdivočejší a nejvíc undergroundový. Opravdu zvláštní film. I když mám sklepácký humor rád, tak tady pánové třeba při cestě automobilem v zimě a následně u koní vedou tak absurdní dialogy, někdy i prolomují čtvrtou stěnu a koulí očima do kamery, že jsem se u toho místy dokonce vážně trochu ošíval, chvilkami mi to zase připomnělo podstatně starší francouzské Kumpány od režiséra Roberta, které mi doporučil stejný kolega.:o Na Chantal Poulain se na víc (minimálně tady) moc koukat nedá.:o Lepší teplé pivo než studená Chantal.:o Ale už v 1.polovině jsem v tom nacházel i scény skvělé (Hanákova kontrola, Šteindlerovo diktování nové sekretářce a hlavně - brilantní střet píšíčího Vávry s luxusním senilním socialistickým vedoucím - zhroutil se z tempa doby.... No, prostě nemohl.) Nechybí osobité filmařské nápady (jako přerývání televizního vysílání a reálného dění) a dobové narážky (Za takovou pomluvu by vás taky mohli zavřít. Prosim vás, pane provozní, a dnes? Dneska ne, ale dřív jo.) Jasně, je to Chytilová, ale tyhlety prvky a celková nálada mi trochu připomněly i některé jiné odvážně osobité filmy z konce 80.let. A ačkoli jsem se Chytilové vážně trochu bál (a pořád bojím), tak tímhle filmem mě zaujala. No a obrat v ději (především v závěrečné dvacetiminutovce), byl zkrátka skvělý a mrazivé odkryl skryté chování v krajních situacích. Už při bujaré návštěve nemocnice mi trochu lezl mráz po zádech a to bylo to no nejděsivější teprve přede mnou. Určitě se tedy k filmu hodí i přídomek psychologický, protože té tady bylo ke konci opravdu dost. Paní Chytilová dokázala dostat rozverné Sklepáky i do temné stylizace. Děsivý (a za mě naprosto geniální) je například moment, když si Hanák všimne krvácejícího havrana a začne řvát. Po takové karmě se navíc musí uznat, že do sebe ve filmu všechno zapadlo a po té dávce osočování a obviňování (a po současné éře covidu) mi nejde nevyzdvihnout moment, do kterého jsem se už teď asi zamiloval: Hurá, je to negativní. Samozřejmě je taky zajímavé jaké samotné téma si samo o sobě Chytilová se Sklepáky do filmu rozhodla dát, v době kdy byla nenápadně zveřejňovaná první čísla nakázaly viru HIV v Československu a celé toto onemocnění děsilo svět jako nová neznamá epidemiologická hrozba. Atmosféra tohoto aspektu doba je znát opět hlavně v závěrečné dramatické otočce. A ačkoli jako pouhé varování by se z dnešního pohledu možná film už mohl zdát příliš didaktický, i tak mě oslovil i dnes. P.S. Rozhodně jeden z nejzásadnějších filmových zážitků tohoto podzimu, ale já to tak měl i u těch příbuzných Sklepáckých filmů, že na mě hodně zapůsobili, pak ve mě ještě doznívali a na projekci nešlo zapomenout. Kopýtko mi ze sklepáckého revolučního kvarteta sedlo nejméně, ale určitě i pro něj to platí. () (méně) (více)