Kopytem sem, kopytem tam

Naprosto ubohá a trapná přehlídka nápadů a scének bývalých sklepáků, kteří si zahráli tři hodně zvláštní přátele. Ti prožívají různá dobrodružství, ovšem takovým způsobem, až je divák konfrontován s otázkou, zda je blbec on nebo ti herci. Na divadle by možná něco takového fungovalo, ale na plátně nebo v televizi je to děs a hrůza. (01.12.2005)

Vidět Kopyto sem, tam v patnácti, označím ho za bizarní (pokud by mi bylo přáno, co to slovo znamená). Kamera si vesele švenkuje, paprče, kopyta a leb si lítají tam a sem, zajímavé. Nicméně člověk stárne, a už ho jen tak nepřekvapí. Poučenou či přiblblou zřídelnicí vidí za každým rohem a na každém rohu vyskakovat Godarda = nouvelle vague. U některých sekvencí neodolám a tahám je dopředu, dozadu. Sklepáci baví, Hanák existuje o trochu méně tragicky než obvykle; doporučení pro stále hezký ksichtík - doktora z hor pro něj!; Vávra je šumný; nu a Šteindler – protentokrát dívka s perlou ve vlasech (a se salámem na lyžích). (A to si neodpustím - /ne/dokážu si představit tento snímek v americké produkci 1, 5 miliardy smajlíků). Takže buďme pro dnešek, děcka a pokročilí, rádi za Chytilovou,. (04.12.2008)

Rozporuplné, jak je u Chytilové zvykem. Před dvaceti lety bych dal možná i plný počet. Jenže velká část kouzla a působivosti vyprchala. Spojení režisérčina rukopisu s poetikou divadla Sklep byla rozhodně zajímavým tahem a typicky sklepácké pasáže jsou taky tím nejlepším, co dneska film nabízí. Pak je tu obligátní chytilovské moralizování, někdy přesvědčivé ale často křečovité a doslovné, což platí hlavně o přepáleném závěru. Tehdy to byl odvážný počin nejen politicky ale i reflexí morálního rozkladu vztahů na pozadí aktuální hrozby AIDS, která ale s odstupem času na aktuálnosti dost ztratila. Co tenkrát šokovalo a úspěšně navozovalo atmosféru strachu, dnes už takovou sílu nemá. Čas byl v tomhle případě nemilosrdný. 70% (20.02.2011)

Skvělý film, v němž Chytilová skloubila sklepácký humor a v té době aktuální problematiku onemocnění AIDS. I když tato nemoc stále je velkou hrozbou, v době vzniku filmu byla jedním z největších celosvětových témat. Film má vynikající vývoj příběhu, kdy od lehkovážných pletek s dívkami a nekonečných alkoholických tahů se trojice třicátníků dostává do pozice, kdy musí čelit hrozbě smrti. I když hlavní postavu ztvárnil Tomáš Hanák, myslím, že jej herecky převyšují Šteindler s Vávrou. V případě Vávry zejména scéna, kdy se obává, že má AIDS, sprchuje se atd. Film zároveň je zajímavou reflexí zkomírajícího komunistického systému. Hanák se věnuje práci kontrolora obchodů, která ho nebaví, ale zároveň mu skýtá finanční přilepšení v podobě úplatků. Šteindler zdánlivě dělá smysluplnou práci v nějakém mikrobiologickém ústavu, ovšem prožívá krizi třicátníka žijícího u maminky, kdy zvažuje další své životní plány.Vávra je chytře schován v blíže nespecifikovaném úřadě, kde svůj kariérní postup spojuje s funkcí v SSM. Chytilová výborně zachycuje tuto šeď doby, kdy lidé mnohdy dělali práci, která je nijak nebavila, nemotivovala, ovšem díky ní se dalo žít a ten život sem tam okrášlit nějakými těmi bláznivými kousky. Film je dnes především nadčasový zachycením vývoje jednotlivých charakterů postav, zároveň ale ukazuje, že téměř 20 let starý příběh je v tomto smyslu stále aktuální. (03.02.2007)

Sex, flámy, drogy či aids tvoří jakousi kulisu k širší výpovědi o konci 80.-tých let, která i tentokrát u Chytilové zůstává nadčasová. Spojení totálního antiherectví Sklepa a trademarkově neotesané autorské režie a neurotické kamery může diváka chvílemi svádět k dojmu, že sleduje polodokumentární film. Sklep je kapitola sama o sobě a spojení se svéhlavou režisérkou klaplo. I tak charakter filmu, originalní rukopis a hlavně think-tenk jde na vrub autokratické režisérky. Jeden z nejoriginálnějších filmů té doby, přiznám, mně ne zcela sympatický. (24.06.2020)