Actress
Režie:
Theodora RemundováScénář:
Theodora RemundováKamera:
Jan ŠípekHudba:
Tadeáš VěrčákHrají:
Iva Janžurová, Theodora Remundová, Sabina Remundová, Marta Kubišová, Stanislav Remunda, Igor Orozovič, Alice Nellis, Dušan Hanák, Valeria RecmanObsahy(1)
V dokumentárním portrétu je Iva Janžurová – ikona českého filmu, televize a divadla – nazírána citlivým pohledem své dcery, dokumentaristky Theodory Remundové. Tento nejbližší možný vztah umožňuje režisérce pohybovat se v její bezprostřední blízkosti. Tímto pohledem odkrýváme nejen obdivuhodnou profesní aktivitu Ivy Janžurové v současnosti, ale i její minulou kariéru a osobní život v dobových souvislostech. Observační styl se přirozeně prolíná s inscenovanými scénami, ve kterých hravě ožívají fotografie z Ivina dětství i podstatné momenty jejího života. Míjíme důležitá místa a lidi, vnořujeme se do soukromé korespondence, ale i do děl, ve kterých hrála. Osobní linka lásky milenecké, partnerské i mateřské se odhaluje jako živná půda pro vášeň k herecké profesi, protíná se s promyšlenou důsledností v uvažování o hereckých postupech. Podstatným prvkem je “obyčejnost”, kterou si Iva Janžurová vzdor výsostnému postavení zachovala, její přirozená lidovost a blízkost divákovi, ambice vydat ze sebe maximum v nejzapadlejším regionu České a Slovenské republiky, stejně jako na prknech Národního divadla. Sledujeme ženu, ke které se vztahuje velká část česko-slovenské veřejnosti, a to skrze filmové, televizní a divadelní příběhy a postavy, které v nich ztělesňovala a ztělesňuje. (Cinemart)
(více)Videa (1)
Recenze (8)
V první půli karlovarského festivalu mě trošišišičku překvapilo množství nedoporučení typu "na to nechoď, je to nuda". Nakonec jsem je neposlechl a dobře jsem udělal. Ne, není to biografický skvost, ale citlivý - a viceméně tradiční - portrét jedné osobnosti ano. A jelikož jde o osobnost mimořádnou, chvílemi to táhne prostě jen síla toho, nakolik ji máme rádi. Řekl bych, že zakopaný pes prvotní divácké nelásky spočívá v tom, že tohle není film ideální pro kina, ale pro sledování domácí, hezky v klídečku, s velikým hrnkem kvalitního thé. Rum volitelný. ()
Klasický tendenční medailonek známé osobnosti, který rekapituluje její život a úspěchy. V tomto případě natočila o vynikající herečce Ivě Janžurové dokumentární portrét její dcera Theodora Remundová, ale úzké pouto mezi režisérkou a protagonistkou se na obsahu filmu projevuje v podstatě jen familiárním oslovováním hlavní protagonistky. Celý dokument působí, jako kdyby vznikal samovolně bez jakéhokoli konceptu, takže jde jen o pásmo ledabyle poskládaných a formálně nesourodých střípků míchajících všechno možné. Tuhle Iva Janžurová vzpomíná na dětství, pak zkouší divadelní hru, poté rekonstruuje dávnou událost ze svého života, jindy se v současnosti účastní rodinné oslavy, místy zas cituje dialogy ze svých rolí přímo do kamery, předčítá z milostných dopisů od svých ctitelů (což ji viditelně nebavilo dělat), a tak dále. To všechno je prokládáno scénami z jejích filmů a záznamů divadelních představení, archivními rodinnými materiály a dobovými záznamy z událostí československé historie. V celém tom mišmaši naštěstí vyniká bezprostřednost, herecký um a milá osobnost Ivy Janžurové, díky níž jsou některé momenty zábavné a zajímavé. Většina dokumentu je ale pouze ubíjející. Skvěle ho shrnuje závěr, v němž se režisérka své matky ptá, co si myslí o tom, že ve svém filmu chtěla nahlédnout do jejího nitra. A vždycky svá Iva Janžurová odpovídá: "No to je pěkná blbost. Moje nitro říká, že tenhle sýr byl moc dobrej." ()
Tohle byl portrét, který tu dlouho nebyl. Nekonvenční, neblahořečnící, prostě tak skutečný a vtipný zároveň. Film je oslavou, ale samozřejmě i niterní sondou, jedné z mých nejoblíbenějších hereček a obrazově a stylisticky krásně funguje.Za mě povedené a děkuji paní režisérce, která měla před sebou velmi těžký úkol, a to natočit tento dokument tak, aby to nevypadalo, že jej točila dcera "zkoumaného subjektu", jenž se jí však povedl na jedničku. Krásná oslava naší Janžurky! Viděno na KVIFF 2024 ()
Ráda bych dala více, ale za mě je to špatně zpracovaný dokument. Život paní Janžurové je jistě zajímavý, prožila toho mnoho. Tady jsme se téměř nic nedověděli (a to nejsem big fan, abych o Janžurce věděla vše..), sledovali jsme záběry jejich starých filmů (na ty nejlepší nedošlo) a občas se zasmějeme nad povídáním samotné janžurky. [KVIFF, 2024] ()
(KVIFF 2024) Janžurka od Theodory o "Ivušce". Natáčet dokumentární film o členovi své rodiny může být záludným úkolem, Remundové se nicméně tento quest veskrze vydařil. Osobně bych film zkrátil o dobrých dvacet minut, jelikož některá místa byla až moc zdlouhavá. Cením si však toho, že vedle známých archivních záběrů z filmů došlo i na méně známé archivní fotografie, setkání se spolužáky či milostné dopisy. Místy mě rušily předělové moudro-vstupy Janžurky, které celkem zbytečně odváděly pozornost od zbytku filmu. I přes několik silných momentů převažovaly v rámci dokumentu úsměvné sekvence a poznámky z úst "Ivušky" a jejích blízkých, které od srdce pobavily takřka celé publikum. ()
Reklama