Režie:
Jaroslav NovotnýKamera:
Alois NožičkaHrají:
Jaroslav Moučka, Jiří Němeček, Otto Lackovič, Viktor Očásek, Jiří Štěpnička, Jiří Vala, Jan Přeučil, Štěpán Bulejko, Petr Patera, Miroslav Samek, Rudolf Pechan, Jana Březinová, Jiří ŽákObsahy(2)
Do cely věznice v jednom krajském městě je převezen odsouzený Josef Koval, který se zde druhý den má zúčastnit svého odvolacího řízení proti nespravedlivému rozsudku u krajského soudu. Během čekání na eskortu máme možnost seznámit se nejenom s obyvateli cely, ale i samotným osudem Josefa Kovala, který si odpykává trest v Jáchymově, údajně za utajení půdy... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (42)
"Vy se máte, návštěva a ještě balíček. Úplné dítě štěstěny." Komorní zpracování tématu politických procesů 50.let, v němž zajmou některé komičtější dialogy mezi vězni a policisty. Jaroslav Moučka překvapivě nikoliv v roli komunistického "potentáta", ale politického vězně, který se musí vypořádat s tím, když mu soudce (Jan Přeučil) připomíná: "Lidstvo jde kupředu, to je vývoj a vy jste se proti tomu vývoji postavil. Prohrál jste jako třída." Zajímavou figuru uniformovaného náčelníka vězeňské služby, tu sehrává Jiří Vala. ()
Jaroslav Moučka v nejlepší roli, jakou jsem měl možnost od něj vidět. Kritická a uvolněná šedesátá léta přinesla slušnou řádku drsných filmů, které se s nedávnou budovatelskou a prolhanou minulostí nemazlily. Dlouhé dopoledne patří k těm nejsžíravějším a docela se divím, že se soudruhům z trezoru nepropálil. Na malém prostoru a v minimálním čase si Jaroslav Novotný vytře s režimem a celou československou společností do slova a do písmene prdel. Morální úpadek celé společnosti reprezentovaný skvělým pokrytcem Jiřího Němečka, upřímně zkaženým Lackovičem, mladíkem bez ideálů Štěpničkou a dokreslená negramotným cikánem. Korunu pak nasazují dozorci, jejichž bodrý primitivismus vyšperkovaný naučenými frázemi o předpisech rovněž staví tuhle hořkou dramedii na piedestal toho nejlepšího z období tzv. sraní do vlastního hnízda, tedy oněch výše zmíněných šedesátých let. Moučka jako obyčejný člověk ztracený v nepochopitelném bezhodnotovém světě plném prázdných frází, strachu, pokrytectví a lhostejnosti. "A tam byl vzádu krásnej sad, 11 jabloní, 5 hrušek, 4 švestky a vpředu u zdi meruňka--- No, teď jsou tam pařezy, to jednou nepřivezli uhlí a les je tam docela daleko, no --- To je škoda, to by přece hospodář neudělal...." Brrr, brrr, brrr. ()
Smutné vylíčení marnosti a beznaděje v případu jednoho padesátkového vězně v konfrontaci s arogancí, hloupostí ale i chytrou zlobou jeho věznitelů a soudců. Kolik by si Koval asi z těch svých zbývajících sedmi ještě odseděl, když se mu nepodařilo dosáhnout osvobození v roce 1957, tedy už po pádu stalinismu a po následném uvolnění ze strany represivní státní moci? Tipuji, že už "jenom" tak pět let. ()
Krátké, ale úderné a dostatečně vypovídající o tehdejší komunistické moci 50. let. Větší právní úlevy byly možné poprvé až při rehabilitacích v r. 1960. Ačkoliv jsem herectví pana Moučky a Valy nikdy nevyhledávala, tady jim jejich role opravdu velmi sedly. Všichni herci v cele byli výborní, i mladý Štěpnička. A jak píše mchnk, hudba je taky moc zajímavá. Zázrak, že se tato perla šedesátých let uchovala, jistě díky pár osvíceným lidem. V 70. letech už neměla šanci být někde prezentována. ()
Největší paradox je, že Jaroslav Moučka jako věrný komunista hraje vesnického kulaka, odsouzeného na 15 let žaláře. Zahrál ovšem bravurně, to se musí uznat. Z některých situací ve vězení až zamrazí, náčelník bachářů ztvárněný Jiřím Valou je mimořádná bestie. Nechutná byrokracie, se kterou se odsouzený ve vězení setkává zákonitě nemohla vonět soudruhům a tak snímek ihned po svém dokončení putoval do trezoru, kde si dlouhá léta pobyl. Tyhle filmy nikdy nezestárnou a nikdy by neměly býti zapomenuty!!! ()
Reklama