Režie:
Jaroslav NovotnýKamera:
Alois NožičkaHrají:
Jaroslav Moučka, Jiří Němeček, Otto Lackovič, Viktor Očásek, Jiří Štěpnička, Jiří Vala, Jan Přeučil, Štěpán Bulejko, Petr Patera, Miroslav Samek, Rudolf Pechan, Jana Březinová, Jiří ŽákObsahy(2)
Do cely věznice v jednom krajském městě je převezen odsouzený Josef Koval, který se zde druhý den má zúčastnit svého odvolacího řízení proti nespravedlivému rozsudku u krajského soudu. Během čekání na eskortu máme možnost seznámit se nejenom s obyvateli cely, ale i samotným osudem Josefa Kovala, který si odpykává trest v Jáchymově, údajně za utajení půdy... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (42)
Největší paradox je, že Jaroslav Moučka jako věrný komunista hraje vesnického kulaka, odsouzeného na 15 let žaláře. Zahrál ovšem bravurně, to se musí uznat. Z některých situací ve vězení až zamrazí, náčelník bachářů ztvárněný Jiřím Valou je mimořádná bestie. Nechutná byrokracie, se kterou se odsouzený ve vězení setkává zákonitě nemohla vonět soudruhům a tak snímek ihned po svém dokončení putoval do trezoru, kde si dlouhá léta pobyl. Tyhle filmy nikdy nezestárnou a nikdy by neměly býti zapomenuty!!! ()
Smutné vylíčení marnosti a beznaděje v případu jednoho padesátkového vězně v konfrontaci s arogancí, hloupostí ale i chytrou zlobou jeho věznitelů a soudců. Kolik by si Koval asi z těch svých zbývajících sedmi ještě odseděl, když se mu nepodařilo dosáhnout osvobození v roce 1957, tedy už po pádu stalinismu a po následném uvolnění ze strany represivní státní moci? Tipuji, že už "jenom" tak pět let. ()
Jaroslav Moučka v nejlepší roli, jakou jsem měl možnost od něj vidět. Kritická a uvolněná šedesátá léta přinesla slušnou řádku drsných filmů, které se s nedávnou budovatelskou a prolhanou minulostí nemazlily. Dlouhé dopoledne patří k těm nejsžíravějším a docela se divím, že se soudruhům z trezoru nepropálil. Na malém prostoru a v minimálním čase si Jaroslav Novotný vytře s režimem a celou československou společností do slova a do písmene prdel. Morální úpadek celé společnosti reprezentovaný skvělým pokrytcem Jiřího Němečka, upřímně zkaženým Lackovičem, mladíkem bez ideálů Štěpničkou a dokreslená negramotným cikánem. Korunu pak nasazují dozorci, jejichž bodrý primitivismus vyšperkovaný naučenými frázemi o předpisech rovněž staví tuhle hořkou dramedii na piedestal toho nejlepšího z období tzv. sraní do vlastního hnízda, tedy oněch výše zmíněných šedesátých let. Moučka jako obyčejný člověk ztracený v nepochopitelném bezhodnotovém světě plném prázdných frází, strachu, pokrytectví a lhostejnosti. "A tam byl vzádu krásnej sad, 11 jabloní, 5 hrušek, 4 švestky a vpředu u zdi meruňka--- No, teď jsou tam pařezy, to jednou nepřivezli uhlí a les je tam docela daleko, no --- To je škoda, to by přece hospodář neudělal...." Brrr, brrr, brrr. ()
Všecko nadarmo. Všecko. Vosum let. Mrazivá reportáž z komunistického kriminálu, z něhož není úniku. Černobílá kamera, zachycující stísněný prostor vězeňské cely v její syrovosti a nehostinosti, ještě zesiluje naléhavost trpného údělu odsouzeného sedláka, člověka s pevným charakterem a buldočí vytrvalostí, kterého s překvapující bravurou sehrál Jaroslav Moučka. Ani se nechce věřit, že za deset let tentýž herec propůjčí svou tvář docela jiné televizní postavě, ostře kontrastující s tímto mimořádným (a zakázaným) dílem – komunistickému tajemníkovi Pláteníkovi v seriálu Okres na severu. Osud míní, doba mění. ()
Mistrná "komedie" v celku i detailech, až na to, že to bylo tak nebo nějak tak. Aneb jak říkali poručíci Bejček a Hájek z blanenského STB: "Nejdříve budeme jednat ve věci Petra Ciblulky, potom Dušana Skály a nakonec ve vaší vlastní." - ale to byla jiná doba, to už se nestřílelo ani nezavíralo na dobu neurčitou. Na druhé straně: nenáročná inscenace, která si dělá nárok na "znamení doby". ()
Reklama