Nous mangeons les fruits des arbres du paradis
We Eat the Fruit of the Trees of Paradise
Fruit of Paradise
Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Jitka Nováková, Karel Novák, Jan Schmid, Eva Gabrielová, Julius Albert, Blanka Hušková, Luděk Sobota, Jaromír Vomáčka, Alice Auspergerová, Josef Somr (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Po úspěšných Sedmikráskách (1966) uvedla Věra Chytilová další složité podobenství, tentokrát s ambicemi vyjádřit nikoli jen společensko-kritické, nýbrž i filozofické myšlenky. Obrazově vytříbená úvaha o pravdě a lži vychází z biblické symboliky, konkrétně z příběhu Adama a Evy. Hlavní hrdinka Eva, která s manželem Josefem tráví čas v luxusním penzionu, se začne zajímat o tajemného svůdce Roberta. Josef je k jejich koketování, ale i k jiným věcem slepý. Žena podle různých náznaků postupně zjistí, že Robert je sériovým vrahem žen. Navzdory jeho lstím se jí podaří zachránit si život, avšak pochopí, že někdy je lepší pravdu nikdy nepoznat...
Silně stylizovaný příběh natočila Chytilová podle scénáře, na kterém spolupracovala s Ester Krumbachovou. Ta vtiskla filmu nezaměnitelnou tvář i jako výtvarnice. Divácky velmi náročné dílo překypuje obrazovou symbolikou; film nasnímal manžel Věry Chytilové Jaroslav Kučera, jeden z našich nejlepších kameramanů. Složitá, takřka operní struktura vyprávění je zvýrazněna hudbou Zdeňka Lišky, která zní prakticky pod každou replikou. K biblickému motivu Adama a Evy se Chytilová neúspěšně vrátila ve filmu Vyhnání z ráje (2001).
(oficiální text distributora)
Recenze (92)
Těžce uchopitelné, to jsou přesná slova. A ona docela sedí na celou Chytilovou, na většinu její tvorby. Ovoce stromů rajských jíme je podobenství, takže nehledejte žádný extra příběh, ale pátrejte po významech, asociativně si spojujte obrazy... Je tady opět dost otisknutá osoba Ester Krumbachové a celé je to hodně chytilovské. Kdo ji zná, ví, co tím myslím. Líbila se mi symbolika barev, hra s barvou šatů, objevení se typického předmětu jejích filmů - jablka. Něco jsem si z toho odnesla, a o to asi šlo. Stěžejní dilema, které tam je - ochutnat jablko a poznat, ovšem nést následky, nebo neochutnat, nepoznat, ale žít si v poklidu, jsem si nejprve asi přečetla, ale myslím, že z toho vydedukovat jde. Chytilová ráda klade otázky a pak zkoumá, co s tím člověk udělá. Tady tomu není jinak. Přese všechno mě film ne vždy bavil. ()
Zas a znovu mě tenhle Chytilové počin uchvacuje. Tentokrát musím souhlasit s oficiálním textem distributora. Filmařská lahůdka, kde si člověk snad v každém záběru uvědomuje obrazovou preciznost spojenou s jazykovou vytříbeností. Často zdánlivě banální a duchaprosté dialogy či monology dotvářejí pestrou mozaiku podbarvenou úžasnou hudbou Z. Lišky a k tomu souznící s obrazem. Dovedu si představit, jak Chytilová poháněla herce bičem. Třeba scéna na půdě, kde se Eva dotýká rozličných hudebních nástrojů, v rytmu pouští svazek paliček na buben a při tom se pohybuje mezi vším tanečními kroky. A to nemluvím o scéně s červeným pruhem látky. Pobíhání a míhání se lesem, mezi stromy, křovisky, barevné souznění s podzimní škumpou, obtočení kol stromu. Režisérky oblíbené barevné kontrasty - bílá, červená a černá. Detaily, znaky, náznaky, symboly. Výtvarný počin Krumbachové je stejně jako u Sedmikrásek neoddiskutovatelný. Kučerova kamera se jen nedívá, není pouhým prostředkem k záznamu, ona přímo dýchá, film jakoby se z ní rodil. Život a smrt. Uhrančivé, smyslné, dráždivé, nadčasové. Nepamatuji se, po kolikáté jsem viděl, včetně filmového klubu kdysi v kině, ale za čas se k tomuhle snímku opět vrátím. Spíše pro okrajové publikum. ()
Hodně slabý pokus o českou avantgardu. Snímky Věry Chytilové jsou značně rozporuplné. Na jedné straně je schopna natočit výtečná díla, na druhé straně nic neříkající slátaniny, což je vidět hlavně na tvorbě devadesátých let. Jak už sám název filmu napovídá, nemusíme chodit daleko od Bible. Prezentuje zde svoji vlastní varaci mýtu o vyhnání z ráje. Žánrové vymezení by bylo liché určovat, nejčastěji se mluví o filmu – podobenství (s detektivním podtextem). Často se pohybuje na hranici srozumitelnosti. Beru-li ale film jako kompaktní celek, nemůžu ho zase jen kritizovat. Začátek, celý koncipován jako filmová „báseň, zaujme svým netradičním zpracováním. Zajímavá práce s kamerou (Jan Kučera) se vlastně nese celým dějem, stejně jako nezapomenutelná hudba Zdeňka Lišky. Resumé: nevyvážené dílko, které dokáže překvapit některými svými částmi (ať už obrazovými, nebo třeba již zmiňovanou kamerou a hudbou). ()
Naprostá šílenost, jež najde pochopení u zvláštních a lehce "ujetých diváků", kteří si libují např. ve filmovém stylu Davida Lynche a jsou schopny vnímat film, který nemá jasně danou koncepci. Tohle je můj šálek čaje a mrzí mě, že se u nás podobná tvorba točí minimálně. Skvělá věc výtvarně vedená Ester Krumbachovou doplněná skvělou hudbou Zdeňka Lišky! Psychopatům vstup povolen! :) Ovšem běžnému divákovi - vstup přísně zakázán pod pokutou neustálého kroutění hlavou v průběhu snímku! ()
Galerie (30)
Zajímavosti (3)
- Filmovanie prebiehalo v okolí mesta Doks. (dyfur)
- Oba hlavní mužští představitelé byli předabováni. Karel Novák (Josef) Josefem Somrem a Jan Schmid (Robert) Janem Klusákem. (bomber7)
Související novinky
Věra Chytilová 1929 - 2014
Ve věku 85 let dnes zemřela Věra Chytilová, svérázná režisérka a scénáristka. Studovala architekturu, později FAMU. Pracovala jako manekýnka, kreslička, poté na Barrandově jako klapka a pomocná… (více)
Bible je stále jedním z nejsilnějších zdrojů symbolismu a podobenství, je to intertextuální fundament nejen evropské kultury a jakékoliv dílo otevřeně se odvolávající k biblickým motivům se nabízí specifickým náboženským interpretacím a hrám s významy. Podobně jako byla zvědavost průvodním jevem vyhnání z Ráje, tak je zvědavost a její přiživení či potlačení skrze jazyk dominantou filmu Ovoce stromů rajských jíme. Ovoce stromů rajských jíme se jako mnoho dalších filmů evropských nových vln odvrací od klasické narace a kompoziční kontinuity, a to i ve střihu. Film pracuje s kompoziční diskontinuitou a manipuluje časovou souslednost. SYMBOLIKA BAREV: Hojně se vyskytující červená odkazuje v křesťanské symbolice k mučednictví, což odpovídá Evině pokušení stát se martyrem touhy. Mimochodem určitý prvek sadomasochismu je ve filmu zjevně přítomen: Eva vyhledává muže, který rád trýzní ženy (i když není zřejmé, nakolik je jeho jednání sexuální povahy), Robert ji dokonce v průběhu snímku přiváže ke stromu látkou rudé barvy. Bible samotná je při jistém čtení velmi sadomasochistický text a dějiny křesťanství se všemi různými vyobrazeními polonahých mučených světců (svatý Šebestián) tomuto čtení jen napomáhají. Červená dále značí touhu, která se u Evy manifestuje jak sexuálně, tak v touze dopátrat se informací o tajemném Robertovi. Zprvu je puzena jen neodbytnou zvědavostí, později touhou dopátrat se pravdy o vrahu žen. Červená barva pochopitelně symbolizuje mnohé další: lásku, sexualitu (zde provázáno s mučednictvím, jak zmíněno výše) či krev a smrt. Smrt v Ovocinalezneme doslovnou – Robert je vrahem žen a sám na konci umírá, i alegorickou – jako smrt nevinnosti po vyhnání z Ráje. Zelená pak symbolizuje zlomení okovů, svobodu před svázáním, tedy i manželským svazkem. Představuje však i zradu a jed, který může pravdu otrávit. Zelená je též typickou barvou pro zobrazení hada, a tedy svůdce, který Evu přemluvil k tomu, aby okusila zakázané (byť ztotožnění hada s ďáblem je pozdějšího data, jelikož ten byl vynalezen až stovky let po sepsání Genesis). Eva během filmu vystřídá šaty několikrát, tři barvy jejího odění ale pokládám za podstatné. Nosí šaty rudé, o jejíž symbolické pestrosti jsem se již zmínil (možná i proto Evu upoutá cizinec oblečený do šatů stejné barvy jako ona), ale zajímavé je, že ve chvíli, kdy páchá vloupání a prohledává Robertův byt, je oblečena v bílé, tedy jako nevinnost sama, což nám, divákům, naznačit, že je její konání, které povede k zastavení vraha žen, v tu chvíli správné, bez poskvrnky. Její manžel Josef volí světlé oblečení téměř vždy, v kontrastu s temperamentem manželky. Jako určitý typ syntézy lze vnímat fakt, že Eva občas nosí růžový kostýmek, tedy sloučení rudého pokušení s bílou nevinností, smíření jejích dvou částí, klidné manželské a bujaré milenecké. Její muži jsou v bílé a rudé, ona na půli cesty mezi nimi v růžové. // Když se v Bibli hovoří o zapovězeném ovoci, není specifikováno, že se jedná právě o jablko. Až Milton ve svém Ztraceném ráji zpozoroval a uplatnil latinskou slovní hříčku, kde „malus“ znamená jak „zlý“, tak „jabloň“. I v Ovoci je poznání, zvědavost, zlo a erotika propojeno v Evině pátrání po vrahovi, který ji přitahuje. Ta nakonec nalezne nejen vraha, ale i sebe samu – což je patrně jediná pravda, k níž nám síly stačí –, a směle může na konci prohlásit: „To jsem já, Eva!" () (méně) (více)