Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Antonín Vaňha, Lukáš Bech, Eva Kačírková, Jiří Kodet, Alena Rýcová, Michal Nesvadba, Oldřich Navrátil, Miluše Šplechtová, Bronislav Poloczek (více)Obsahy(1)
Barvitá mozaika příběhů z šedivých lidských králíkáren. Starý venkovan hledá na rozestavěném pražském sídlišti panelák, ve kterém má bydlet s rodinou své dcery. Lidé jsou už z valné části nastěhovaní, avšak ulice ani domy ještě nemají označení. Ani chodníky nejsou zbudovány, a tak se lidé musejí na obřím staveništi brodit blátem. Dobrácký děda je jen jedním ze stovek, ba tisíců lidí, kteří v tomto zmatku prožívají svá drobná či větší každodenní dramata: šestiletý Pepíček utekl ze školky, aby se poprvé setkal s tatínkem, členové kolaudační komise odmítají převzít nové byty se spoustou závad, mladá dívka Soňa se – aspoň po nějaký čas – těší na nastávající roli matky. A všechno pozoruje zpoza okna stará paní, která je však možná po smrti… (Česká televize)
(více)Recenze (270)
Chchch. Smutně realistická, ale s odstupem vtipná téměř dokumentární polízanice, ze které čiší beznaděj a "ježišikriste!". Nevím, proč je to tak přehlučený, že dialogy skoro nejsou slyšet. Možná tím chce režisérka zdůraznit neustálý hluk při stavbě. Většina hereckých výkonů naprosto uvěřitelná a civilní. Nejlepší z nich ale byl ten skvělej starej děda (Antonín Vaňha). A nejhezčí ta brýlatá pihovatá těhotná Soňa. A samozřejmě Kodet: "Slečno, já si bez vás nedokážu život představit. Nepůjčila byste mi 3 kila?" A šílená hudba! ()
Naprosto učebnicový příklad práce undergroundové, filmové režisérky, která naštěstí patří do velice bohaté sbírky československé kinematografie. Perfektní kontrast "šílené" stavby a "šílené" režisérky. Tento snímek pouze potvrzuje, že vidění filmu paní Chytilové je jedinečné, originální, prostě si to točí jak chce. Filmová punkerka komunistické éry. Éry, která z tohoto snímku přímo přetéká. Betonová džungle v základech, plus pomalu, ale jistě se rodící zárodky civilizačních chorob. Ovšem v těchto výtvorech se bydlí dodnes a nejen, že se v nich bydlí, oni se i renovují, takže buď to je účel splněn, anebo je zde možnost - No tak, když už to stojí, tak to zrenovujeme. Myslím si, že paneláky z našich očí ještě dlouho nezmizí, tak proč se neseznámit blíže. Hvězdičku dolů musím dát za špatný zvuk, jinak je to výborná klasika paní Chytilové. ()
Ono se to taky musí umět, točit ty experimenty. Kamera je zajímavá a celkem se mi i ta její šílená roztěkanost zamlouvala, bohužel to je pak kromě pár scén snad to jediné, co se mi na tom filmu líbilo. Jo, já chápu snahu o výpověď doby, ale k čemu mi to je, když tohle téma bylo zpracované už mnohokrát lépe a tohle je jedině tak neskutečně nudné. Co mě má bavit na hodině a půl sledování pochodování několika postav po sídlišti, které prožívají nahodilé situace? Když se tam navíc vůbec nic nestane? Já mám experimenty rád, ale když už nemají příběh, tak musí mít nějakou atmosféru, něco, kvůli čemu by mě bavilo se na to dívat. Tohle bylo jenom strašně otravné. S filmy Chytilové ale nekončím, jen se od ní kouknu na něco normálnějšího, jelikož ty její experimenty mě nebaví a lezou mi na nervy. Slabé 2* ()
Po mnohých rokoch som si pozrel Panelstory opätovne. Stálo ho to hviezdičku, pretože som dospel k názoru, že tento film mohol a mal byť nakrútený, ale nie tak ako to spáchala Věra Chytilová. Žil som v tej dobe, dobre si pamätám, ako prebiehala výstavba bytov v podmienkach, keď splnenie plánu bolo jediným a hlavným kritériom všetkého. Napriek tomu si myslím, že sa tento satirický film mohol nakrútiť, bez hystérie a kŕčovitosti, skrátka bez toho, aby Chytilová nakrútila film viac o sebe, ako o sídlisku a vzťahoch tam žijúcich ľudí. Výsledkom bola mozaika, ktorá pri poskladaní netvorila obraz, iba zmätený súhrn farebných sklíčok. ()
Tak poprvé mě Chytilová opravdu chytla. Panelstory je mozaikou bahna, špíny, netečnosti stereotypu, nenaplněných ambicí a především prázdnoty a sobectví. Sžíravým obrázkem reality vrcholného socialismu, kde všichni měli všechno a především hovno. A přesto, a pro mě překvapivě, Chytilová tentokrát tuhle svou obvyklou písničku o marnosti a falši lidského bytí prokládá i nadějí. Pochopitelně po svém a onen výhonek je velmi jemný, nicméně skutečně a až nechytilovsky normální. A špatný zvuk si zpětně uvědomuju, byl zřejmě rovněž záměrem, aby ten nepříjemný pocit byl komplexní. No, má první pětka pro Věru. ()
Galerie (14)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (16)
- Námět režisérce paradoxně předhodil tehdejší ředitel Filmového studia Barrandov František Marvan, který nechtěl schválit režisérce jiné její projekty. Podtitul "Jak se rodí sídliště" byl režisérce vnucen. Nakonec se tématu chopila po svém se spoluscénáristkou Evou Kačírkovou, (jejíž manžel byl stavař a měl problematiku výstavby sídliště pod kůží) a přepracovali původní televizní scénář Kačírkové "Jak se státi tatínkem", který obsahoval děj s chlapečkem ztraceným na sídlišti. (BoredSeal)
- Snímek zakázali týden po premiéře v lednu 1979, veškerá propagace byla zastavena a směl se pak promítat pouze mimo Prahu a jen v některých lokalitách (např v Kladně nebo ve Východočeském a Severomoravském kraji, naopak funkcionáři v Českých Budějovicích film odmítali). Protože režisérka tušila, že by Filmexport a ústřední barrandovský dramaturg Ludvík Toman film neposlali na zahraniční festivaly, film tedy odvezla v krabici na festival v San Remu, kde se podělil o hlavní cenu s uzbeckým snímkem. Když dorazil rozzlobený dramaturg Toman na festival, všichni mu gratulovali, on jen mávl rukou a odsekl, že takových filmů má Barrandov desítky. (BoredSeal)
Reklama