Procitnutí v Garden State

No, Zach Braff mě docela překvapil, jak dokázal režírovat a hrát zárověň a přitom z toho vziknla příjemná romantická komedie, ale přece jenom větší hereckou zásluhu na tom má Natalie Portman, ta je podle mě fakt skvělá a přitom ještě dokáže být roztomilá. Nikdo jiný než Portman a Braff si tady ani nezaslouží pozornost, film stoupá a padá s jejich výkony. Nižší hodnocení dávám jen kvůli takovýmu divným začátku, jinak bych snad dal i plnej počet (12.07.2006)

Zach Braff měl asi po zjištění, že ho antidepresiva drobet vymazala takovou radost, že se o ni musel podělit s celým světem. Bohužel přitom zapomněl na fakt, že ho antidepresiva drobet vymazala. Tedy, Garden State vlastně není nijak zvlášť špatný film, jen mám k tématu 'XY se rozjede z City do rodného Řepákova hledat sám sebe a vrtat se ve starých ranách, aby našel kromě sebe sama i lásku' jakousi averzi a konkrétně zdejšího hledače bych s chutí poslala do mišelinky tahat gumy. (29.10.2014)

Zach Braff splnil jedno ze základních pravidel režie. Jako diváka mě zaujal ihned v první minutě filmu. Jak je ale vidět, ani tohle zlaté filmové pravidlo neznamená automaticky úspěch. Po úvodním geniálním intru se Garden State stává spíše průměrnou existenciální indie romanťárnou, která je nejsilnější, stejně jako začátek filmu, ve svých nejmelancholičtějších momentech. Ten feeling deprese je totiž nadmíru dobře zachycený a kdyby se na něj Braff zaměřil o něco víc, mohl by natočit opravdu výjimečný film. Takhle je z Garden State průměrný, avšak stále zapamatovatelný kus, jehož potenciál je ale podle mě silně nevytěžený. 6/10 (29.10.2017)

Mám rád filmy, ktoré si vás postupne krok za krôčkom získajú, pričom tou "príťažlivou ingredienciou" nie je ani originálny príbeh, ani extravagantná forma audiovizuálu. Nie, čím si ma tento filmík získal je jeho jednoduchosť a poctivosť. Podobne ako pri Sideways, tak aj pri Garden state sa mi postupne rozširoval úsmev na tvári a dobra nálada pri srdci, ktoré vo mne rezonovali ešte dlho po zhliadnutí a to aj napriek pre mňa urýchlenému zakončeniu. Sideways je ako dobre víno, Garden State je podobne ako jedna sekvencia vo filme, cesta za cieľom, kde dôležitým nie je len samotný cieľ, ale podstatné je si rovnako vychutnať aj spomínanú cestu... . A ak k tomu hraje výborná muzička v podobe krásneho soundtracku, je to cesta o to príjemnejšia. (10.06.2005)

„Potřebujeme se. Už jsem dokonce nelhala asi dva dny.“ – „Je to pravda?“ –„Ne.“ Procitnutí v Garden State je docela typická nezávislárna a zároveň místy dost střelená romantická tragikomedie bohatá na uhozený, absurdní i jednodušší humor (u kterého člověk někdy neví, zda se má smát nebo jen nevěřícně kroutit hlavou). Švihnuté jsou i její postavy (nejvíc jsem si užil Parsonsovu roličku a jeho klingonštinu ještě 3 roky před TBBT!), dialogy a několik situací (stírání otisků prstů, výběh pro křečky, sledování hotelových pokojů atd.). Bohužel, dramatická linka se ozývá docela nevhodně (přechody mezi vtipnými a vážnými místy jsou často poněkud necitlivé a černý humor občas selhává) a pak Procitnutí nechybí nešvar mnohých žánrových filmů, a to postupně směrem ke konci čím dál víc tlačit na romantiku, což v některých případech vychází, v tomto ovšem vyznívá do ztracena (nudy). Natálku ve své roli blbnoucí jsem si užil, její milující a plačící verzi už podstatně méně. Jakože závěr mě emočně docela dost minul, proto zůstávám pouze na průměru. A Zach Braff mi přišel úsměvný svou min. počáteční posedlostí symetrií v záběru. „Je to můj rytíř v zářivé zbroji.“ - „Nemluv o rytířích před Markem. Je to slabé místo.“ – „Já toho mamrda zabiju!“ – „Slovní hříčka?“ (07.09.2014)