Pearls of the Deep
VOD (1)
Obsahy(2)
Svérázné povídky Bohumila Hrabala přitáhly v 60. letech pozornost mladých filmařů, kteří v nich nalezli netušenou poezii všedního života. Žánrové ladění i vyznění příběhů je rozličné, (ne)herecké ztvárnění mistrně evokuje hrabalovsky pábitelské postavičky. Zavítáme mezi nadšence automobilových závodů, navštívíme dva staříky v nemocnici, ocitneme se v libeňské hospodě, nechybí ani instalatér zamilovaný do cikánské dívky. Příběhy jsou černobílé, jedině návštěva pojišťováků v domě naivního malíře je natočena barevně. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (142)
Menzelova povídka je otřesná. Němcova o něco lepší. Schormova ujde. Chytilové je dobrá a Jirešova skvělá. Hlavně první tři povídky jsou pak po zvukově jazykové stránce velice nesrozumitelné. Angažování neherců přece neznamená, že se musí slova huhlat do ztracena a Menzel se pak tvářit, jak je poetický. 50% díky Jirešově výborné povídce. ()
aneb český povídkový filmek ala Rogopag vyšel na výbornou. Další z perel v české kinematografii. Individuálně bych hodnotil: Smrt pana Baltazara 7/10, Podvodníci 9/10, Dům radosti 10/10 (Schorm chlastal čistej iron na ex), Automat Svět 10/10 (Chytilová u toho zase chlastala kanistr s benzínem), Romance 8/10. Hodnotím individuálně, nikoliv způsobem abych srovnával jak moc se daný interpreti přiblížili Hrabalovi... Jak prohlásila Chytilová, filmová podoba Hrabalových knih je velmi náročná na převedení a nikdy se nepovede úplně jako u žádné adaptace, proto písmo a filmový pás nelze nikdy srovnávat, jsou to prostě jiná média... ()
Pět režisérů (ke kterým bych snad přidal šestého, Ivana Passera, s kraťasem Fádní odpoledne) se sešlo, aby zfilmovali Hrabalovy povídky. Jedná se veskrze o známá jména jako Menzel, Chytilová či Němec. Z každé povídky jde cítit Hrabalův rukopis. Celý film je černobílý, výjimkou je pouze Schormovo zpracování Domu radosti, které je v barvě. Jednotlivé příběhy jsou dosti odlišné, ať už kvalitativně či tématicky, ale rozhodně jsou do jednoho Hrabalovsky úsměvné. ()
Manifest československé vlny v podobě pěti povídek od Bohumila Hrabala na mě nijak výrazně nezapůsobil. Možná je to kvůli samotné předloze, nebo možná kvůli různým režisérským pojetím, ale v hlavě mi utkvěl nejvíce Dům radosti Evalda Schorma a poté Romance Jaromila Jireše. Zbylé tři povídky mě svým příběhem a zpracováním nijak nezaujaly. Dům radosti má nejvýraznější hudební složku a jeho postavičky jsou nejbizarnější v porovnání s ostatními a Romance mi přišla nejvíce atraktivní svým příběhem. Zkrátka film, který mě z velké části minul svým účinkem. ()
Jako každý povídkový film i tenhle trpí nevyrovnaností jednotlivých částí. Vrcholem je pro mě povídka Jana Němce o dvou pánech na smrtelné posteli. Jediné co mě mrzí je, že do filmu nakonec nebylo zařazeno Passerovo Fádní odpoledne, které jediné přesně vystihovalo to, co jsem od Perliček čekal. Smrt pana Baltazara- 70%, Podvodníci- 80%, Dům Radosti- 50%, Automat svět- 55% a Romance- 75%. Průměr je tedy odpovídajících 66% a tedy silnější tři hvězdy. ()
Galerie (25)
Photo © MALAVIDA
Zajímavosti (16)
- V povídce "Smrt pana Baltazara" si zahrál miniroličku cyklisty, který předjíždí vůz, sám režisér Jiří Menzel. (sud)
- Věra Chytilová a kameraman Perliček Jaroslav Kučera byli v době natáčení manželé. (mchnk)
- Jiří Menzel o desítky let později ve své autobiografii napsal: "S odstupem se mi zdá, že právě díky důslednému oddělení dialogu od obrazu je z mých hrabalovských adaptací tenhle filmeček asi nejhrabalovštější. Spolehl jsem se v něm na vtip Hrabalových textů a domýšlel jen takový obrazový doprovod, na kterém by v konfrontaci s ním lépe vyzněl jejich obsah. K některým Pepinovým monologům jsem použil i texty z jiné Hrabalovy knihy Taneční hodiny pro starší a pokročilé." (NIRO)
Reklama