Reklama

Reklama

VOD (1)

Svérázné povídky Bohumila Hrabala přitáhly v 60. letech pozornost mladých filmařů, kteří v nich nalezli netušenou poezii všedního života. Žánrové ladění i vyznění příběhů je rozličné, (ne)herecké ztvárnění mistrně evokuje hrabalovsky pábitelské postavičky. Zavítáme mezi nadšence automobilových závodů, navštívíme dva staříky v nemocnici, ocitneme se v libeňské hospodě, nechybí ani instalatér zamilovaný do cikánské dívky. Příběhy jsou černobílé, jedině návštěva pojišťováků v domě naivního malíře je natočena barevně. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (143)

zlabus 

všechny recenze uživatele

Jako každý povídkový film i tenhle trpí nevyrovnaností jednotlivých částí. Vrcholem je pro mě povídka Jana Němce o dvou pánech na smrtelné posteli. Jediné co mě mrzí je, že do filmu nakonec nebylo zařazeno Passerovo Fádní odpoledne, které jediné přesně vystihovalo to, co jsem od Perliček čekal. Smrt pana Baltazara- 70%, Podvodníci- 80%, Dům Radosti- 50%, Automat svět- 55% a Romance- 75%. Průměr je tedy odpovídajících 66% a tedy silnější tři hvězdy. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Zvláštní případ povídkového filmu, ve kterém se kvality jednotlivých krátkých filmů nedají jednoduše zprůměrovat. Jakoby ty filmečky snad ani neměly nic společného. Ano, Chytilová by vyčnívala z každé režisérské sestavy, ale i zbytek je možná až příliš různorodý. Paradoxně tedy hodnotím výše oba krátké filmy, které se do tohoto pásma nevešly, přičemž Fádní odpoledne Ivana Passera ční vysoko nad všemi pěti částmi tohoto titulu. ()

Reklama

sportovec 

všechny recenze uživatele

Zfilmování někdy takřka nezfilmovatelných literárních předloh předními osobnostmi československé filmové vny šedesátých let je přehlídkou její síly a možností, které tehdy stále byly více potencialitou než skutečností. Zobrazení motocyklových závodů v první z nich je mimořádně zdařilé; mimo vlastní tragédii se Menzelovi podařilo podat i přesný obraz nálad nejen diváctva, ale přesahově i veřejnosti té doby. Trestí pábitelství je Schormův příspěvek. Němcovy "scény z předpeklí" konce života jakoby předjímaly zralá Hrabalova díla (HARLEKÝNOVY MILIÓNY). Prakticky vše o pohostinství komunistické doby šedesátých let zachycuje Věra Chytilová. Relativně nejméně přesvědčivý je Jaromil Jireš. Celek PERLIČEK je možné hodnotit jako experiment jak výsledného tvaru, tak jeho jednotlivých stavebních kamenů-filmových povídek. Jako experiment s mnohoznačnými výsledky a následnými až protichůdnými interpretacemi. ()

duklak2 

všechny recenze uživatele

Před zakoupením DVD jsem si pročetl vaše komentáře, které mě velmi nalákaly ke koupi. Hned po první povídce má radost přešla ve velký smutek, ba dokonce i skoro v pláč. Ještě že mě DVD vyšlo jen na 44 Kč. Nakonec říkám, že koupit si místo toho pořádnou bagetu, udělal bych mnohem lépe a nemusel se tady rozčilovat. Tento povídkový film, který natočila v 60. letech začínající režisérská generace podle povídek Bohumila Hrabala mě velmi zklamal a je mi hodně líto, že si to myslím jenom já. Doufám od nějaké dobré duše v brzké vysvětlení. Čekal jsem, že každá z povídek bude mít nějaký alespoň trochu promyšlený děj. Jedná se o příběhy, které se nám snaží ukázat tragickou existenci lidských osobností. Režiséři zvolili neherce. To by ani tak nevadilo, protože i když by zde hráli nějaké známější tváře, tak výsledek bude stejný. Mám DVD, ktéré obsahuje 5 filmových příběhů + 2 bonusové. Ty měly být součástí Perliček na dně, ale nakonec byly uvedeny samostatně. Jedná se o povídky: Fádní odpoledne (režie Ivan Passer) a Sběrné surovosti (režie Juraj Herz). Ta je ze všech příběhů nejdelší (30 min.). Moje hodnocení jenotlivých povídek. Smrt pana Baltazara (*), Podvodníci (*), Dům radosti (odpad), Automat Svět (*), Romance (**!, ale blíží se ke třem, ale to jen díky jediné známější tváři v povídkách Ivanu Vyskočilovi. Svádí ho zde cikánka. A ty dvě bonusové: Fádní odpoledne (*), Sběrné surovosti (odpad, ale to jen kvůli její délce 30 min., jinak bych dal *). Moje hodnocení berte prosím s rozvahou. Je mi 23 let a i to někdy může ovlivnit pohled člověka na film. Uznávám, že starší generaci se to může líbit. Já sám si můžu tlouct hlavou o stůl, jelikož jsem ztratil 2 a půl hodiny z mého drahoceného času. A jak se říká, že čas jsou peníze, tak tady to platí dvojnásob. Tímto komentářem jsem vyčerpal veškerou svoji slovní zásobu, tak prosím někoho ať mi napíše jeho názor na moje, ne moc dobré hodnocení. ()

LeoH 

všechny recenze uživatele

Bože můj, kam se z českého filmu vytratilo to hledačství, poezie bez alibistického křenění, snaha (a schopnost) vyjádřit nehmatatelné? — Menzel na úvod po svém způsobu vymaluje autentickou atmosféru motocyklových závodů, ještě trochu neobratně, zato bez rutiny; Němec, i když jeho povídka z celé pětice nejvíc evokuje školní cvičení, skromnými prostředky mrazivě připomene pomíjivost člověčího života a pointu podá s příjemnou lehkostí. Od Schorma dál už je to čirá radost a úžas (on a paradoxně taky rebelka Chytilová podle mě postihli skutečného hrabalovského ducha nejvěrněji, Jireš si sice jede hodně po svém, ale u něj zas člověk výská nadšením nad lehkostí vyprávění, jakoby šmrncnutou Francií, v dokonalém souladu s polodětskou hravostí minipříběhu, ve kterém se cikánský a gádžovský svět potkávají bez umělých předsudků a fóbií). — Všech pět spolužáků pracuje s předlohami jako s živým materiálem, každý se jinak vyrovnává s jejich přerývaností a vrstevnatostí. Výsledky jsou pro mě mnohem zajímavější než cokoli, co se kolem Hrabala událo později, kdy pole ovládl Menzel se svým divácky vstřícným narovnáváním, uhlazováním, zjednodušováním. Abychom si rozuměli – některé pozdější kousky Menzelovi vyšly skvěle; Perličky na dně ovšem ukazují, co všechno se z původních próz dalo dostat, když se vzaly do ruky jinak. A myslím, že je v nich zatraceně dobře znát, že v té době český film začínal skutečně komunikovat se světovým a měl mu co říct, se samozřejmou hrdostí, bez mindráků. ()

Galerie (25)

Zajímavosti (22)

  • Jiří Menzel vzpomínal, že "už na začátku jsme se všichni domluvili, že v každé povídce se objeví pan Hrabal a bude tak procházet celým filmem jako náhodný přihlížející, který se u všeho nějak ocitne. V mé povídce byl jako jeden z diváků na závodech, v Evaldově povídce jen tak prošel kolem a u Věry Chytilové hrál zevlouna, který se kouká do výkladní skříně automatu Svět. Říkal mi potom: 'Tak já si napíšu, že prší, a pak na mě po tři noci stříkají hasiči.' Už nikdy nechtěl hrát ve filmu, až ve Slavnostech sněženek se nechal uprosit a objevil se asi ve třech záběrech." (NIRO)
  • Povídka Smrt pana Baltazara se točila sedm dní, 4 dny v Jevanech, 3 dny na Velké ceně Brna. (M.B)
  • V povídce „Automat Svět“ byl v té době odpovědným vedoucím v bufetu, kde se točilo František Votruba a výčepní Alžběta Laštovková. (sator)

Reklama

Reklama