Únosci

"On ti ho nacpe do zadku. Jak by se ti to líbilo? Není gay, ale pro tebe to udělá." Nemám ve zvyku unášet movitým důchodcům jejich nenarozené děti a vzhledem k arzenálu jejich ochranek s tím ani začínat nehodlám. Přesto mne začátek snímku hodně navnadil, protože tolik životních mouder, hlášek a vychytané taktiky se zbraněmi se jen tak nevidí. Po únosu sice začal styl nekompromisně vítězit nad logikou a zábava poněkud ustoupila do pozadí, ale brilantní taktiku úniku autem před ochrankou, vyplňování dotazníku ve spermabance nebo uvolněný pokec s vyjednávačem si budu určitě dlouho pamatovat. (10.02.2013)

Váhám s hodnocením mezi třemi a čtyřmi, ale nechám to níže. Film jistě zaujal, rozhodně to byl asi nejšílenější porod, co jsem kdy ve filmu viděl! :-). Mám rád tyhle mafošský filmečky a ještě raději mám, když si soupeři těsně před střetem spolu sednou a v klidu pokecaj. Sice maj kapsy vyboulený od devítek a munice, ale když se klábosí, tak se nestřílí. Stejně jako Uma a Carradine v závěru Kill Billa, nebo jako Dornan v Siege of Jadotville u sklenky s francouzským legionářem, tady mi rozhovor ,,vyjednavače'' Jamese Caana s Del Torem přišel také tak. Kávička na pomezí mexické hranice měla šmrnc i skoro taťkovské domluvy od Caana. Problém jsem měl s ,,Valmontem'' Phillipem, kterému jsem jeho zabijáka a vrahouna na rozdíl od Del Tora nevěřil a působil na mně spíše dojmem trouby. Potěšila jak účast Caana , tak Lewise a Wilsona (a samozřejmě mého oblíbence Del Tora). Po nudnějším začátku vše skvěle graduje v závěru, který však dopadne všelijak a jak se musíte dozvědět sami :-). Tohohle thrilleru s příjemným hereckým obsazením se nemusíte bát, nebude to zbytečně vyhozený čas! Tři epidurály. * * * (13.03.2017)

Lumpačení pánů Parkera a Longbaugha se dost lišilo od zaběhnutého lumpačivého mustru podobně zaměřených počinů, možná právě proto jsem nakloněna přehlížení kiksů a samoúčelností, kterých se pan McQuarrie dopustil a má ochota uvěřit situacím, v kterých dosavadní dárci tělesných tekutin tak nenuceně přeskočili několik levelů, dosáhla nejspíš svého historického maxima. I když mně později bylo umožněno se dovtípit, že pouštění žilou a chámovodem bývá jen zpestřením okurkové sezóny, pro samotnou zábavnost snímku jsem tomu už beztak nepřikládala zvláštní důležitost. Celou mou pozornost si totiž vyžádaly postavy, balancující na hraně psychodramatu a crazy komedie, a to všechny, bez výjimek! Nemusím asi zdůrazňovat, že míra obdivu nebyla stejná - králem večera byl mou jednočlennou porotou prohlášen Benicio Del Toro, na záda mu dýchal James Caan i jeho starý kámoš v depresi - Geoffrey Lewis, na milost jsem vzala dokonce i jeho dceru, Juliette Lewis, na jejíž přítomnost ve filmovém světě mně vždy postačovala omluva, že někdo přece musí hrát absolventy zvláštních škol. Ačkoli na většině záběrů vrhala pohledy, jako by právě kradla v drugstoru, její konečné výstupy byly výtečné, jako ostatně ve všech jejích filmech, které obsahují vyostřené situace :-). A hlášky typu: "Neříkejte kdo, já, ani co" jen utvrzovaly originalitu muziky, na kterou jsem si s chutí skočila. Mrzí mě jen dvě věci - za prvé, nedozvěděla jsem se, co se vlastně stalo v Baltimoru a za druhé mám vztek na české gynekology - z neznámých důvodů našim maminám tají, že v posledním trimestru je nutno chodit s nohama minimálně metr a půl od sebe, snad kvůli lehčímu porodu, nebo tak něco... :-) (31.05.2013)

Viděno na základě archivního MZ Speciálu a udělalo mi to obří radost hned dvakrát. Za prvé jsem objevil MZ Live, které jsem ještě neslyšel a na základě toho kouknul na totálně dokonalý a natřískaný film. Absolutní slast a 10/10 plná palba. Opravdu jsem si užil každý záběr. A napsal bych to i McQuarriemu na Twitter nebo Threads, kde super komunikuje s fandy, ale bohužel si zrušil účty...  Tohle se imfovi s Hladem náramně povedlo. (28.04.2024)

Těžká stylovka, které by k lepšímu výsledku prospělo odebrání tří čtyř postav a tím zcela nadbytečné příběhové kombinatoriky. Jinak hlavní charaktery jsou skvěle napsané, perfektně typově obsazené (až na Phillipa, jehož bych do téhle polohy netipoval a který těžce překvapil), hudba geniálně dokresluje potřebné atmosferické kontury a sem tam se ukáže i nějaká velice originální žánrová idea. Poctivější tři hvězdy aby člověk pohledal... Mimochodem, finále, které jsem si pustil čtyřikrát za sebou, aspiruje na vůbec tu nejlépe a nejpřehledněji natočenou přestřelku, kterou jsem byl poctěn spatřit. Bravo. (17.07.2005)