Horem pádem

Cítím se jako na houpačce. Odehrávají se dvě hlavní linie, které se vzájemně propojí, ale ta jedna je naprosto bombastická a ta druhá otřesně nudná a nezajímavá. Ta skvělá je s tím dítětem a hlavně trio Macháček-Liška-Dušek jsou parádní. Ovšem příběh okolo Třísky a Vašáryové (chudák Forman) je otřes (panebože proč ten 20 minutovej oběd ? Brrrrrrrrr). (01.01.2007)

Rozhodně jeden z těch mimořádně kvalitních Hřebejkových filmů,který bezpochyby zaujme svým nahlédnutím do dnešní společnosti. Zvláště vyjímečné výkony Jirky Macháčka,Petra Formana,Pavla Lišky a Jana Třísky k tomu nemálo přispěli,ale jistě nejvíc zde zazářila Emília Vašáryová,která svým úžasným herectvím,vždy dokáže rozeznít mou skrytou citlivější strunu. (20.02.2009)

Z českých filmů si většinou nenechávám nic utéct a snažím se vidět vše. Kupodivu, tohle mi tenkrát uteklo a i když to od té doby běželo párkrát v TV, nikdy se nazadařilo až dnes. Žel nadšený z toho nejsem. Skoro by se zdálo, že to má nějakou základní dějovou linii, ale nemá. Je to spíše slepenec několika různých příběhů u kterých čekáte závěrečné prolnutí a nějaký efektní závěr a ono nic. Hřebejk s Jarkovským si tu tak odplivli nad některými z nás a já ani netuším proč a co je k tomu vedlo. Asi chtěli být moderní proevropští. Chabý scénář seč mohou dotahují herci a hezká kamera (až an tu přežloutlou Austálii)  a snad proto tomu nedám svě hvězdičky. Docela by mne zajímal onen progresívní přístup obou pánů dnes, kdy plot už se zase může říkat a ochrana vnějších hranic také. Dávám za 3 čaje s citrónem, ale bez medu! PS. Já si také myslím, že by ta malá zelená zemička měla zůstat nám ! * * * (29.01.2022)

Česká odpoveď na módnu vlnu vzájomne sa prepletajúcich filmov v štýle Amores Peros. Viac ho ale svojou témou rasizmu pripomína americký Crash, ktorý vznikol až po ňom a pochybujem, že sa v ňom inšpiroval. Hrebejk v podstate režijne aj scenáristicky uspel, používa svoje trademarky ako stolová scéna a podobne. Postavy sú viac uveriteľné ako trebárs v Pelíškoch, aj keď s nimi nie je až taká sranda, že.... (05.06.2012)

Celé je to s tím Jarchovským a Hřebejkem o tom, že oni bohužel netočí filmy o lidech, ale o tezích. Postavy v jejich filmech pak slouží jen jako věšáky na ony teze. Byl-li v Musíme si pomáhat někdo Němec nebo Žid, byla to vlastně celá jeho charakteristika. Dále pak jako ono ztělesnění Němce, Čecha či Žida poukazoval na nějaký morální problém. Zrovna tak v Horem pádem v podstatě všechny postavy slouží jako zobrazení nějakého životního postoje vyplívajícího ze soužití vícero ras. Tyto teze jsou režisérovi a scénaristovi bohužel cenější než příběh a ten tím samozřejmě trpí. Takový film je spíš plakátem než osobní výpovědí. S Hřebojovými názory se v zásadě ztotožňuji, ale pokud jde o mě, film by měl být (i) něčím jiným než deklarací správných postojů ke světu. (No a teď trochu hra, kdo je kdo? František je skinhaed, ale Milušku a dítě chce víc než svou ideologii. Milušce na rase nezáleží, ale je přesvědčená, že dítěti by dokázala dát rozhodně víc než jeho ubohá uprchlická maminka. Věra je ztělesněním ideje nemám rád rasisty a Cikány a ve skutečnosti trpí svým smutným životem o samotě na společenské periferii města. Hana pomáhá uprchlíkům, ale v krizové chvíli se také projeví jako rasistka. Martin si vzal černošku a nepěstuje si dnes už žádnou konkrétní identitu. Lenka je dosud všemi předsudky nezatížená dívka a ve volném čase tančí španělské tance. O tom ten film je, ale vlastně o ničem jiném. Další už je jen záminka k představení všech postav.) (08.11.2004)