Duše jako kaviár

Jeden psychicky nevyrovnaný jedinec vedle druhého a všichni hledají v životě smysl, štěstí a lásku. Vzhledem k jejich povahám se jim to moc nedaří. Divák sleduje jejich mnohdy marný boj především s vlastními nenaplněnými představami. Příběhově je to proplétání jejich osudů a životů, které se nikam neposouvají. Ač mě všechny postavy svým chování štvaly, dívalo se na to dobře a vcelku se zájmem jsem film sledoval až do konce. Herecky to také bylo obsazeno i zahráno slušně. Nicméně vhledem k nesympatickým postavám a neukotvenému a vlastně nezajímavému příběhu a nepovedené „dramatizaci skutečného života“ jsou to jen slabé tři hvězdy. Po skončení filmu mám nejlepší pocit z toho, že v reálu jsou kolem mě lepší lidé. :-) (15.03.2024)

Toto je jedno z najväčších /z/marení talentu českej kinematografie...jeden talent vedľa druhého, fakt skvelí herci, v tak plochých, až karikatúrnych portrétoch...nenudil som sa, to nie, pretože som sa fakt musel neustále čudovať, čo je schopný niekto dať dokopy a ísť s tým do kín...postava Michala Pavlatu? Geniálneho divadelého herca a dovoliť si toto! 5X nie, nie, nie, nie, nie. (21.01.2009)

Zemřel otec, do hrobu dán, na pohřbu plno nádherných dam. Kromě deníku plného milenek po něm zbyly dvě dcery (dospívající a dospělá) a jejich matka, která si snaží užívat, dokud ještě může, dokud se jí odraz v zrcadle líbí. Přihlásí se i dosud neexistující syn. Další etapa života všech může začít. Každý si do ni nese své neduhy, starosti se svými partnery, milenci, milenkami. A řešení a neřešení vzájemných vztahů, což my, z pozice voyerů, můžeme ochutnávat spolu s nimi. Vlastně díky dobrým hercům a reálnosti jejich příběhů i vychutnávat. A ten nadhled nezávislého pozorovatele nám dovoluje se občas i dost škodolibě pobavit na úkor některých nešťastníků z tohoto propletence, hlavně když jim do smíchu není, srdce krvácí, hroutí se manželství. Jak vůbec dokáže ve vztahu někdo dělat takové intriky a z toho druhého dělat úplného debila? . Ještě, že mě se to netýká, že lásko? Je, já zapomněl, vždyť není doma...kam že to vlastně dneska šla? (21.10.2005)

Lehce cynická komedie začíná na otcově pohřbu, kde se kromě zhrzené rodiny sejde i několik (vlastně vícero) milenek. Trend nevěry prostě v dnešní době frčí a na tom staví svůj příběh Milan Cieslar. Vše postupně vypravuje na početné rodině a lze zde vypozorovat řadu autentických situací, jenže chybí spád, nápad, rafinovanost, vše je mechanické, řadu zvratů tvůrci nedokáží dotáhnout do realističtější podoby. Bez výjimečné sestavy herců (pro mě nejlepší opět Vilhelmová) a nějakých zajímavých scén by celkové hodnocení šlo zcela jistě ještě o krapek dolů. (05.06.2006)

Jeden z důvodů proč se na moc ČESKÝCH filmů nedívám (to už raději dávám přednost těm československým) je ten, že zápletky kolem kterých se točí, stojí většinou úplně za hovno, nebo jsou jedna jak druhá přes kopírák. Vše se točí jen kolem sexu, nevěry, druhé mízy – a ono to funguje možná jednou / dvakrát, ale když je to furt dokola, tak vás to prostě přestane bavit. A to je případ i tohoto filmu. Jediné co jsem si z něj pamatoval (když jsem ho viděl před časem poprvé) byla Bendová v sexy prádélku a Bendová nahá a Vetchého, kterému záviděl nejen chlap. A to je sakra málo…Když jsem to teď viděl podruhé, tak mi došlo, že to je doopravdy to jediné, co je na tomto filmu zajímavé. Vilhelmová to rozhodně není a připosraný Rašilov taky ne… (10.02.2019)